QuadMania.cz

Poslední před-velikonoční týden už mělo být vlastně jaro. Formálně také bylo. Jenže prakticky víkendové počasí lámalo teplotní rekordy. Pro většinu bohužel nepříjemně do mínusu. První maraton byl tedy něco jako trénink na přejezd severního pólu. Určitý náskok mělo těch pár jezdců, kterých si dopřálo na konci ledna výlet na německou ledovou quadtrophy. Nebo o týden později na podtatranskou 4-hodinovku. Kdo byl v Mohelnici, ten ví. Kdo nebyl, už jistě tuší, že sobotní závod byl něco jako velká lední revue. Trať měla střídavý povrch. Přesněji řečeno – led střídal led. A někdy ještě na led navazoval let. Pořadatelskému týmu Ondry Nachtigala nutno dát za pravdu, že zvolili na dané počasí asi opravdu tu nejlepší možnou variantu tratě. Byla široká, aby se dalo vcelku bezpečně předjet. Ledové výjezdy se také daly s patřičným rozjezdem zdolat. Za ledovými sjezdy se zatáčkou následovala úniková zóna, jako bývá třeba na horských silnicích pro kamiony.
Už na startu bylo jisté, že na každého vyjde aspoň nějaký ten bodík. V žádné kategorii nenastoupilo více než 20 jezdců. Body jsou určené vždy jen přesně pro 20 nejlepších. To, co ale nebylo jisté, bylo to, zda uvidí či neuvidí po dvou hodinách šachovnicovou vlajku. Ze 70 jezdců všech dospěláckých kategorií neprojela po dvou hodinách cílem takřka celá třetina startujících! Samozřejmě, že velký respekt si zaslouží úplně všichni, co se za daných podmínek odvážili nastoupit. Velké sympatie a obdiv si zaslouží zástupkyně „něžného“ pohlaví,  na startu byly hned dvě dámy. Obě řídily Yamahy. Bára Fisherová svou dvěstěpadesátku ve třídě sportka do 300. Alena Míková pak nastoupila se svým raptiskem v pohárových sportkách.
Pojďme k závodění. Start v 7:00. Teplota je někde kolem -10°C. Připravena je první vlna 14 čtyřkolek, konkrétně mistrovské sportky. Odstartováno. Nejlépe odpálil se žlutou sůzou František Novotný. Až s odstupem za ním pak Patrik Vítek s raptiskem, Mirek Stupka s KTM, za nimi další dvě sůzy, nejdříve Dominika Škarky a teprve pak Martina Miřejovského. Jenže vítězství v maratonu neurčuje Holeshot, ale jen hlavní výsledek po dvou hodinách. Ten měl už tradičně nejlepší Martin Miřejovský z Team Max 2. Celkem zvládl na mohelnickém ledobraní uklouzat 33 kol, z nichž jeho nejlepší čas měl hodnotu 3 minuty 29 vteřin a byl ve své třídě přirozeně i nejrychlejší. Druhým v cíli s největším počtem kol byl Mirek Stupka se ztrátou 1 kola. Nejrychlejší na startu Franta Novotný vybojoval cenné místo na stupních vítězů také, ale už ztrácel na vítěze 3 kola. Šampaňské v cíli bylo připraveno i pro dva suzukáře Romany. Na čtvrtém doletěl ten s příjmením Holub (pardon) a na pátém Kratochvíl.
Led a klouzačka měla vyhovovat především další skupině čtyřkolek. Mistrů 4x4 se postavilo na start 9. Nejlépe odstartoval Rosťa Plný na litrovém renegatu z G4B stáje, hned pronásledovaný úřadujícím mistrem této třídy Martinem Malátem na Jumbu. I když byl objemový rozdíl motoru například o jeden celý motor třídy „sportky do 300“ ve prospěch Rosťova Can-Amu, jako první do druhého kola vjížděl Martin Malát z týmu Journey Man. Jen tak nějaká ledová past ostrý pracák nespolkne. Taková past polapí ale dost sportek a objížděcí manévry přináší vždy ztráty. Takové ztrácení poznal několikrát Martin Malát. Přišel nejdříve o první místo a pak poškozený čep řízení znamenal konec závodu. Po pódiových pozicích si vyšlápla také trojice nováčků „canamaradů“. No úplných nováčků, tihle pánové přestoupili z pohárové třídy 500+. Konkrétně Martin Hrubý, Radek Beneš a Pavel Novák. Největší drama v podobě dvou či tří kotrmelců předvedl Pavel Novák. Pád se neobešel bez bolavých pohmožděnin na nohách a rukách, naštěstí ale nic vážnějšího. Mluvilo se o „rolování“ Martina Hrubého, ale to bylo asi bez větších následků. Martin dokončil na 4. místě s celkovým kontem 33 kol. Absolutně nerychlejším kolem 3 minuty 13 vteřin se mohl chlubit Rosťa Plný, který také v této kategorii zvítězil.
Pojďme se podívat jaké to bylo v další kategorii. Je pěkně nazývána Mistři Veteráni. A rovnou si prozraďme, že právě v ní startoval ABSOLUTNÍ VÍTĚZ závodu čtyřkolek. Ale pěkně popořadě. Na start nastoupilo 10 závodníků. Obvykle tohle byla třída spíše sportek, ale teď tu bylo i pěkně natraktorováno. Možná trochu překvapující byl přestup Rudy Dvořáka s jeho extra upravenou Grizlinou, který ještě loni sváděl souboje o celkový titul ve třídě Mistr 4x4. Nová tvář je i Luboš Mezei. Ten zas loni vodil takřka kopii Malatového Jumba. Teď jsme ho viděli v barevně dokonalé kombinaci s RAMkou. Všichni, včetně Vládi Novotného, ovšem museli po startu sledovat pozadí dvou kanamáků, domácího Jardy Poláška a Michala Vágnera. Michal měl víc pracák – outlandera a očividně se mu v Mohelnici líbilo. Zajel absolutně druhý nejrychlejší čas na kolo (3 minuty 18 vteřin). Hlavně zajel ale úplně nejvíc nejlepší čas mezi všemi čtyřkolkami. Při stejném počtu 34 odjetých kol jako vítěz třídy 4x4 viděl šachovnici o 8 vteřin dříve! Druhým veteránem v cíly byl Ruda Dvořák se ztrátou 1 kola, třetí pak nestárnoucí Vláďa Novotný (nejrychlejší sportka). Za Vláďou se umístnil Mirek Kroupa na kingquadu a celkově pátý Honza Bažant se Suzuki. Honza ve třetím kole všechny vystrašil sérií ošklivých kotrmelců. Stálo ho to asi 15 minut oklepávání, ale i s drobnými naraženinami nasedl zpátky na kolku a dojel zbytek celých 2 hodin.
Nejlépe obsazená byla třída pohárových sportek. Celkem 20 jezdců se muselo rozestavit dokonce do dvou řad. Tryskem vylétl do první zatáčky Dominik Novák s Yamaha 450 a Jarda Lunák s KTM. Dominik bohužel patři mezi jezdce, pro které cílová vlajka nemávala. Do druhého kola vjížděl první Robin Kopáček s Raptorem, ale čekal jej podobný osud jako Dominika. Během 2 dvou hodin přední pozice postupně opanovali Matěj Šrajer s Banshee 350, Adam Šabata se Suzuki, Jarda Lunák s KTM, Dan Rajter se Suzuki a František Ouzský s Kawasaki. Takové bylo i pořadí v cíli. Matěji se závod moc povedl. Zvládnul dohromady 31 kol, nejrychlejší z nich trvalo 3 minuty a 31 vteřin. Tedy ztrácel pouhé 2 vteřiny na Martina Miřejovského. Velmi slušného obsazení se dočkala i třída pracáků nad 500. Podmínky dělané přesně jak pro tyhle drsňáky. Nejostřejší start ze zapnutým 4x4 předvedly Renegaty Petra Šikuly (litrový motor) a Martina Sedláka (osmikilo). Jenže přesně jak jsme už několikrát říkali. Tady se nepočítal Holeshot, ale jen a jen cíl a ten ani Petr ani Martin neviděli. Martina Sedláka ze Slovenska zastoupil v čele závodu jeho krajan Jozef Skokan s Grizlinou. Trochu stylem „přijel, viděl a zvítězil“ zvládl za 2 hodiny celkem 31 kol. Nejrychlejší kolo v této třídě měl ale někdo jiný. Byl to na celkově druhém místě Martin Šefčík s Renegate 800. Jeho nejrychlejší čas na kolo byl 3 minuty 36 vteřin. Třetí místo vybojoval Drahomír Valina také s Renegátem. Šampus v cíli byl také připraven pro týmovou dvojici z německé quadtrophy Tomáše Pázlera a Dušana Padevěta. Oba řešili drobnost s předním náhonem svých strojů. Tomáš v zápalu boje přehlédl nahodné vypnutí 4x4 na svém Renegatu. Druhý z nich pak těsně před startem musel řešit rozborkou – zborkou zaseklý zámek předního diferenciálu. Postupovat jako správný „ajťák“ s přítelem na telefonu se vyplatilo. Oprava se povedla a když Jumbo nevidělo start, tak spolehlivě vidělo cíl.
Před startem závodu určité pochybnosti vyvolávala pohárová třída pracáků do 500. Loni velkou část závodů nastupoval pouze Jiří Batolec ml. Jenže ten by podle pravidel musel nastoupit pouze do třídy Mistr 4x4. Jaké bylo tedy nakonec zastoupení? Veřte neveřte bylo mezinárodní. Z Německa přijel závodit René Daubner s Outlanderem a ze Slovenska dvojčata – starší verze scrambleru s jezdci René Gargulakem a Jaroslavem Holým. Startovní pole doplnila i staronová tvář maratonů zkušený Radek Šikula. Určitou zajímavostí byl start dlouho neviděného TGB Target Jaroslava Úruby. Radek měl sice parádní start, jenže v prvním kole řešení problémů ho stálo minimálně 15 minut času. A ty už dohnat nemohl. Sympatické bylo, že závod dokončil. Ostatně jako všichni v téhle třídě. Bylo jich 5 a šampáňo bylo tedy pro všechny… Pro pořádek pořadí v cíli: Gargulák, Holý, Daubner (všichni 28 kol), Šikula 25 kol a Úruba 24. Nejlepší čas pětistovek měly ta polarisí dvojčata, oba shodně 3 minuty 41 veřin. Poslední dospělácká třída byla sportky do 300. Sešli se tu jen 3 jezdci, včetně, jak už jsme napsali, také jedné dámy – Báry Fischerové. Všichni brali poháry. Nejvíc si zasloužil odměnu za celkem 27 kol Antonín Koutecký s Yamaha 250. Jeho nejrychlejší kolo bylo 3 minuty 42 vteřin. Druhý byl Honza Režný s Accessem a třetí místo měla Bára s Yamaha 250. Ani Honza, ani Bára nevydrželi odjet celé 2 hodiny. Tak se tentokrát vítězkou nevypsaného dámského poháru zaslouženě stala Alena Míková.
V rychlosti se ještě podívejme na čtyřkolkový potěr. Starší Juniory na trati pro dospěláky vyhrál zaslouženě Jarda Chlum s Renegátem před Michalem Šefrnou, Filipem Kouteckým, Radkem Poršem a Honzíkem Páníkem. Ve třídě mladší junioři na zjednodušené trati zvítězil Jakub Nejedlý před Honzíkem Páníkem a Adamem Urbanem. Ve třídě děti čtyřkolky byl nejlepší Adam Urban, za ním pak Terezka Matuláková, Richard Ctibor a Martin Drinka. Původně jarní závod nahradila sice pořádně ledová zima, ale všichni účastníci se tvářili na konci vcelku spokojeně. Zvlášť když viděli přes poledne odtátý led. Původní ledovku nahradila hned docela hluboká jarní orba. Na další, snad už jarní závod budeme muset vydržet asi měsíc. Všichni čtyřkolkolový maratonci se sejdou 27. dubna v areálu Šiklova Mlýna (kousek jižně od Bystřice pod Perštýnem).

• Fotogalerie čerpána: http://myfa.rajce.idnes.cz/Offroadmaraton_Mohelnice_2013/