QuadMania.cz

Design:

Speciál Yamaha 450 je designérským vrcholem všech závodních staveb, zabijte mě pro tento obrat, ale oko lahodící kompaktní mašina vůbec nevypadá zle. Nikdo by neřekl, že se závoďák předělával od píky, všechno lícuje, nikde nevyčumuje nic zbytečného, motor je provzdušněný tak, že si člověk říká, není to jen hračka? Opravdu to jezdí? Bíločerná kombinace rámu s plasty je typickou kombinací minulé sezony, tyhle barvy jela špička závodních jezdců v Evropě i mimo ni. Už nyní se mezi našimi jezdci objevuje „opičení“ - bílé provdení rámu. A proč by ne, vždyť to 4kulesům sluší.
Z boku dominují velké Pro Amor nášlapy, ze kterých jen tak noha nesklouzne. K zadní části 4kolky nás doprovází odlehčené uzounké sedlo a vosí plasty, které jsou typické yamaháckému kukuči. I zadní partie diktují závodní směr, zadní krytí řetězovky i kotouče spolu s výfukem dominuje, a ti, kdo mají tu možnost prohlídnout si na závodech tuhle mašínu ze zadu, vědí, kdo jim diktuje tempo. Obutí do ITP gum je klasika, tím se nic nezkazí. Co mi tu chybělo byly kontrolky, panýlek pro kontrolky je zatemněný černou páskou. Řídítka Fassty - u těch není co řešit, zase stylovka pro náročné.
Yamahácký otočený motor má čistokrevné srdce motokrosové mašiny. Narodil se pro divokost a ničení všech svých soupeřů. Proto se technici při vkládání tohoto motoru do sériového erkového rámu trochu zapotili. Yamaha má prvotřídní motory, ale tento exkluzivní motor s vyšším výkonem a snad i delší životností, do 4kolek zatím nevkládají. Což je škoda, takže se šlo páchat nemyslitelné, bylo třeba vyřešit mnoho otázek týkajících se jednotlivého uložení komponentů. Co s nádrží, jak vymyslet výfuk, nemluvě o airboxu, kyvky, svodech, filtru, rámu, kabelech…
U každého ať sebemenšího zásahu, bylo nutné dbát na dokonalou souhru a vyváženost stroje, přece jenom jde o závodní speciál a ten si péči opravdu zaslouží. Velkou výhodou při skládání Kladiva byla zkušenost od kluků z Mistrovství Evropy, kteří s tímto motorem laborují už od roku 2010. S vývojem speciálu se Martin inspiroval a v těsné spolupráci s italským jezdcem Jovanelim se dali do stavby.
Nebylo na co čekat a pověstné Kladivo pomalu dostávalo svou podobu. Zmizela baterka a všechna nepotřebná elektrika, co je u sériového Rka, jako relátka a dráty na světla ... Místo kilometrového namotávání kabelů tu zůstalo jen pár kabelů, a co je hlavní, přehodila se sem jednotka z motorky. Sice bylo s přestavbou dost problémů - Kladivo se od sériového Erka liší snad ve všem, ale podařilo se a Martin tuhle bestii v letošní sezoně prohání řádně. Nalítáno má 18 motohodin, zatím bez jakéhokoli problému.

Úpravy na čtyřkolkce z větší části zajistila firma ASP Group :

Nádrž – Ta se zmenšovala, dostala potah hliníkového kabátku a celkově se její uložení do rámu pozměnilo. Tím pádem je lehčí, u závoďáku je každé odlehčené KG znát. Její stinná stránka je v její nedostatkové kapacitě benzínu pro delší závodění, ale na motokross je plně dostačující.

Tlumiče Fox – I u tlumičů se odlehčovalo, ultralehké tlumiče Float X Evo jsou určeny nejen pro závodníky, kteří si hledají svou závodní stopu. AirShox poskytuje neobvykle široké možnosti nastavení komprese a odskoku s plynule nastavitelným vzduchovým pružením.
Fasst řídítka– tohle už je staré známé řídítko, všichni co jezdíme, už víme, racingová řídítka americké firmy Fasst company opravdu fungují. Každý z jezdců používá jiné vyměnitelné silentbloky z elastomeru o různé tuhosti, většina závodníků jezdí modré (nejmekčí), Martin do řídítek vsadil žluté (ty jsou o krapátek tužší než modré). Zprvu jsem se divila, proč tam nemá ty nejmekčí, ale po svezení mi bylo jasné proč.

RP výfuk – O speciální zakázku se postarala brněnská firma Rp, ti výfuk s ohledem na otočený motor a pro co nejlehčí váhu, sestrojili.

Nášlapy Pro Amor – Zubiska v několika řadách se na mě zubí na stupačkách, tady určitě nehrozí sklouznutí nohou i v nejostřejší šikaně.
Přední rámeček Pro Amor – Přední nárazník nese typický designe Pro Amor, tahle firma si nehraje jen na líbivost svých produktů, ale ze své zkušenosti vím, že tyhle nárazníky snesou hodně.
Blinkstar zadní kryt rozety – Další kusanec Made in USA. S tímhle krytem se jen tak nezapadává v kolejích.
Startér – Ajajaj! Kladivo má pouze a jen startér na našlápnutí. Jsem zhýčkaná ručními startéry, a abych se přiznala, Kladivo mi nakopnout nešlo. Martin už nějaký ten cvik má a jedním zhoupnutím strojárnu rozběhl. Nevýhodou nožního startování je případné zašlápnutí stroje při závodě.
Každý z jezdců jedoucích špičku má v garáži i tréninkovou mašinu. Martin má svou tréninkovou Yamahu připravenou pro "náročnější" závody Crosscountry, kde je potřeba aby stroj vydržel víc než hodinu v zápřahu, bez tankování a hlavně aby servisové intervaly byly mírnější než-li tomu je u závodního speciálu Kladiva. V obrovské garáži Martinovi stojí další voňavka, Yamaha 450. Tady už jde o stroj podobající se sériové Yamaze, až na klasické poladění. Obě 4kolky jsou si podobné, ale každá je jiná. Váha nesrovnatelná, koně jsou jinde, ale co mě zarazilo při jízdě, bylo to absolutní pohodlí na obou mašinách. Snad jen, že Kladivo má větší cit pro váhu jezdce, stačilo se jen lehce nahnout a 4kolka pocítila přenos váhy a do zatáčky se zlomila, jako bych jela na kole.

Svezení na speciálu:

Krátká řadička i s krátkými páčkami brzd a spojky, to už znám. Rychlopal mě nijak nevykolejuje z míry, ale mé obavy z nadupanosti mašiny ze mě jen tak neopadávají. Zprvu trať ochutnávám opatrně, nesměle, po dvou kolech už se cítím na zrychlení a po třech kolech už vím jak chutná závodní mašina. Po pravdě, když jsem sledovala Martina, jak si s Yamahou rozumí a co se s ní dá všechno dělat, tak sem si připadla jako začátečník, co se bojí brnknout o plyn. Ta lehkost, s kterou se mi 4kolka vodila, to snad není ani možné! Snad mi všichni odpustí, ale v porovnání s mojí 4kolkou si připadám, jako bych doposud jezdila na kombajnu.
Tohle Kladivo neklade žádný odpor při průjezdech zatáčkami, do kopců vystřelí s lehkostí a ve skocích se jeví dokonale vyváženě. Jen ten mezičlánek mezi sedadlem a řídítky je slabší (myslím tím sebe:). Stupačky mi umožňují agresivnější prošlap v zatáčkách, tím se eliminuje strach o prokluz nohy, řídítka s odpruženou tyčí řízení a seřízeným tlumičem řízení se kompletně postarají o nerovnosti tratě. Podvozek FOX se ze mě nesnaží vylouct duši, zbytečným nakopáváním a co se týče jízdě v tobogánu musím si dávat pozor abych 4koleso nepřetočila. Ovládání je opravdu hravé a živé! Co se týče jakéhokoli ovládání brzd, řadičky, plynu, nesetkala jsem se s žádným odporem ani zakolísáním, že by něco drhlo, nepřipadalo v úvahu. Ač miluji svou 4kolku, řeknu vám, že den poté, když jsem jela závody, svezení to bylo útrpné, co se týče porovnání se závodním speciálem.
Součástí tréninkového zázemí v Drážkově je i rampa na freestyle. Martin spolu se Stochym a Ráďou Nárovcem se do tohoto atraktivního poměrně mladého sportu pustili jako první. První pokusy o předvedení nějakého tríčku byly v minulém roce, kdy si letci postavili rampu, navezli dopad a po vzoru našich freestylistů Podmola a Pilníka, začali skákat. A do podvědomí se všem zapsali jako Czech Quad Freestyle Trio. O klucích připravujeme článek, ve kterém se určitě dozvíte jak vše vlastně začalo a na co se máme v budoucnu těšit.
Vraťme se k Martinovi Liškovi, ten neváhal lupnout před objektivem fotoaparátů a kameramana, pár povedených triků. Panečku tajil se dech, ale než sme šli skákat rampu Martin se rozskákal na trati. Kterou si za pomoci bagru po několika měsíčním boji upravil dle obrazu svého.

Skoky z kopce, do kopce, velbloudi i rovná lavice. Když Martin sedl na Kladivo, nevypadal jako šílený profesor neznající zákony zemské přitažlivosti. Ale po nastartování se děly věci. Když při skoku do kopce několikrát lízl helmou korun stromů, které tu jisto jistě nějaký ten pátek rostou, netušila jsem, že za pár minut bude skákat i nad mou hlavou.
Nevinný skok do údolí lemovaný stromořadím vypadal jako namalovaný z Ladových obrázků. Ale to, že mě fotograf postaví pod skok a nad hlavou mi bude lítat šílený profesor FOX, už by asi nakreslil spíše nějaký ten karikaturista. Srdce mi bušilo, mozek řval utéééééč, ale věřila jsem, že z Martinova speciálu nic neupadne a netrefí mě to do hlavy. Pocit famozní, když přežijete první přelet kolky těsně nad hlavou!
Po škole šokem se šlo na rampu, tam už sem seděla na tribuně a sledovala vše z povzdálí. Nejprve nájezd na rampu, zhoupnutí, otočka, rozjezd a lup rovný skok. Po tomhle naměřovánu, Martin Foxík Fox dával freestyle jak má být.
Nejdřív lupl jeden z Matinovo nejoblíběnějších triků, Can Can - přehození nohy přes nádrž ke druhé. Pak přidal Superman - jezdec nadskočí nad motocykl a letí nad ním v horizontální poloze, rukama se drží řídítek. Do třetice lupl Whip - klasický trik v motokrosu, při němž jezdec v letu položí motocykl naplocho. Ten mimochodem skákal i ze skoku dolů během rozeskakování. To, že se Martin otáčel jako sova k fotografovi, ani nekomentuju. Jo jo letec umí a ví!
Však posuďte sami, co vše se dá naučit, aniž by člověk trénoval skoky do vody nebo do pěnových kostek.