QuadMania.cz

O tomto jezdci se určitě nemusím rozepisovat. Každý, kdo jen z velké dálky přičichl ke kolkám ví, kdo je Josef Macháček. Podařilo se mi tohoto borce zastihnout v dílně pražského DK Racing, kde na brzdě zrovna upravoval nastavení své kolky Diktator, se kterou vyhrál Rallye Dakar 2009. V DKčku na brzdě se právě připravuje nastavování 4kolky Diktátora, která vyhrála Dakar roku 2009. Tuto kolku pan Macháček prodal mladému nadějnému jezdci Václavu Bazikovi, který  se s ní chystá jet velké závody v Německu a v Itáli. Aby všechny přípravy probíhaly přesně tak jak mají, na nastavení stroje dohlíží právě sám pan Macháček.
Nejprve se ještě vraťme k Dakaru, letos to byla už váše devátá rallye. Jak byste ji s odstupem, po sportovní i organizační stránce, srovnal s předešlými ročníky? Nebýt prasklé poloosy, která vás vyřadila ze závodu, byl byste s průběžným třetím místem asi spokojený…?
Se třetím místem bych byl velice nespokojený! Co se týče organizace Dakaru, ta je určitě vyvinutější, organizace se poučuje. V Argentině roku 2009 člověk ještě nevěděl, do čeho pořádně jde, protože to bylo úplně nové teritorium. Dneska už člověk využívá všech civilizačních vymožeností, které tam jsou. Dakar se už nestává dobrodružnou záležitostí, ale už se opravdu stává záležitostí vysoce rychlostní. Na stovkových vzdálenostech se už opravdu bojuje o minuty, po téhle stránce Dakar dostává kredit rychlostních závodů na 1000 kilometrů. Co se týče zabezpečení, hygienických podmínek se zlepšuje, vše jde dopředu.

Jaký vidíte hlavní rozdíl mezi "africkým" a "latinskoamerickým" Dakarem?
Obrovský! Ten africký je exotičtější, dobrodružnější, rovinný závod, oproti tomu latinskoamerický je rozmanitější, má jiné složení terénu, i převýšení je vyšší. Nejen, že na latinskoamerické rallye je více fanoušků, kteří občas ač nechtěně tak překážejí, tale je tu i  více záludností. Současný Dakar je sice co se etap týče nebezpečnější, ale zázemí je o hodně příjemnější, než tomu bylo u afrického Dakaru.

Jak vás vnímali mnohem mladší soupeři, které jste už v první etapě s přehledem porazil? Panovala mezi Argentinci a zbytkem závodníků velká rivalita?
Mladý kroutěj hlavou, pro některé je to nesmiřitelné. Já se ale snažím takovou tu rivalitu vymítit. Mně se líbí vztahy třeba mezi snowboardisty.

Co si myslíte o letošní práci pořadatelů, hlavně o „nesrovnalostech“ s GPSkami? Jak si takovou organizační chybu vysvětlujete a co k tomu řekli sami pořadatelé?
Letos vůbec poprvé za celou dobu Dakaru jely kolky i motorky  rozdílnou trasu, nejen kvůli průjezdům úzkých kaňonů, kam se čtyřkolky nevešly… Bohužel jsem zde byl poškozen organizátorem, který mi dal špatnou GPS. Organizátor za mnou po etapě přišel s vytištěným interinářem, kde bod číslo 32 nebyl projetý o 132 metrů. On se mě ptal: „Projel jsi ten bod ,nebo neprojel?“ Tak já říkám: „No neprojel, ale neprojel jsem ho proto, protože mi nešla GPS a já jsem neměl zpětnou kontrolu!“ A na to on mi odpoví: „ V řádech nic o GPS není, v řádech je - projel jsi ten bod, nebo neprojel." No a já neprojel, takže buch, tady máš penalizaci dvě hodiny! Zde taky vznikla debata. „Jsi přece profesionál, nejseš na Dakaru poprvé, tak bys měl vědět, že si musíš poradit, i když ti nejde GPS." Druhý den jsem tedy kontroval tím: „Vy jste přece profesionálové, tak jak se vám může stát, že mi dáte jiné naprogramované GPS... ?!" No nicméně jsem pak druhý den zabojoval na to třetí místo, říkal jsem si, že je to poslední Dakar... I když on to nakonec možná poslední nebude...

Jaké technické problémy vás během závodu potkávaly? Na co bylo potřeba si dávat na trati největší pozor?
Upadlá stupačka, 100 km jsem jelo bez stupačky. Protože jsem neměl náhradní nášlap s sebou, musel j sem ho dovézt do cíle etapy, abych si ho v depu mohl opravit. K mému štěstí po 8 km vidím plápolat českou vlajku, jedu k ní a vidím kluky z Hummer Centra, kteří mi nakonec nášlap vzali do cíle. Jinak na trati bylo potřeba udržet pozornost a nervy na uzdě!

Pamatujete si nějaký zvlášť nebezpečný nebo těžký úsek? A naopak, máte během závodu čas se aspoň chvíli „kochat“ a vnímat přírodu a krajinu?
Utkvěl mi „Bloudící kaňon“, tady nás pořadatelé nachytali už třetí rok za sebou. Oni to dělají chytře. Vjedete do kaňonu a hledáte zamaskovaný výjezd, všichni bloudí a hledají, dokud někdo nenajde kudy ven a pak všichni hrrr za ním! Okolí samozřejmě vnímám,  jsem takovej ten turista, když vidím něco pěkného, jsem schopný i zastavit a pokochat se. Ale na druho ustranu,  je to tam stále taková ta stejná šutrologie.…

Jak se během závodu stravujete? Kdy, jak a co jíte?
Mám rád své zaběhnuté koleje. Ráno se nasnídám - kakao a kus sladké bábovky, a celý den během závodu nic nejím, vždy se najím, až po dojetí etapy. Jak sám říkám, hladová koza nejlépe táhne! :) Během letošního Dakaru jsem zhubl dvě kila, které jsem samozřejmě doma rychle nabral... :)

Na výstavě v Holešovicích se nedala přehlédnout celá závodnická tlupa KM Racingu, všichni pěkně pod křídly Big Shocku. Přiznejte se, pijete energy drinky?
Jsem dvanáct hodin na kolce, musím pít, i kdybych nechtěl. Během roku do sebe tuto chemii neperu, ale jakmile se jede Dakar, nevezměte si to, když doletíte po etapě do cíle a okolo vás pobíhají holky s vychlazenými energeťáky. Ale jestli do sebe naleju během dne dvě plechovky, tak je to moc. Přece jen je to 16denní závod, i energy nápoje se musí pít s obrovskou opatrností, člověk na to není zvyklej a nemůže si rozházet zažívání hned v prvních dnech závodu. A do camelbacku si leju zásadně vodu!

Můžete ještě popsat osudný okamžik, kdy došlo k prasknutí zadní osy vaší čtyřkolky, které vás vyřadilo ze závodu? Prý se v ten okamžik okolo pohyboval některý z jezdců KM Racingu - bylo by bývalo možné s pomocí kolegy pokračovat?
První co jsem řešil - co s tím? Hned bylo jasné, že je konec. Věděl jsem, že jsou za mnou Pabiška s Veselým, že za mnou jede satelitní telefon Vildmana, ti mohli telefonovat za jízdy, jenže sem si taky uvědomoval, že pomoc je ode mě vzdálená 300 km a doprovod vám nemůže pomoct, a přesvědčování místních, aby mi dojeli pro osu, to bylo nesmyslné... Ani pomoc od Plechatého by možná nebyla, byl už mimo hru a i kdybych dojel s jeho pomocí, byl bych v cíli diskvalifikován.

Jak jste nakonec strávil zbytek Dakaru, kdy už jste byl mimo hru?
Když už mi bylo jasné, že vše končí, zavolal sem pro sběrné auto. Na to jsem čekal brutálně dlouhých 8,5 hodin, no co vám budu povídat, všude vedro 42 stupňů  naštěstí jsem měl možnost schovat se pod malým keřem, který mi poskytl stín. Sběrné auto konečně dorazilo, naložili mě, cestou jsme posbírali další nešťastníky a do bivaku jsem dorazil v půl druhé v noci. Nečekal sem na nic, vyspal se a ve 4 ráno sednul do doprovodného vozidla Laskawiece , kde jsem jim pomáhal a radil.

Co jste na skvělý výkon debutanta a týmového kolegy Laskawiece říkal?
Tenhle kluk je neuvěřitelně houževnatej, tvrdej a cílevědomej. Ještě před Dakarem jsem se s ním vsadil o 10 000 dolarů, když dojede na prvním místě. To jsem ale ještě nevěděl, jaká je v něm tvrdost a houževnatost. Ten kluk si to třetí místo opravdu vybojoval v poctivém boji, dá se říct, že jsem mu i záviděl jeho souboje o drahocenné vteřiny. Byl to parádní souboj a nebýt té prokleté pumpy, měl i na druhé místo, které jsem mu moc přál!
A jaká by měla být vaše role v KM Racingu v příštích letech? Budete podporovat stájové kolegy?
No určitě to nebude jen mediální podpora...  (Šibalský úsměv pana Macháčka prozrazuje, že toto určitě nebyl jeho poslední start na slavné rallye.)

Ačkoliv jste ohlásil konec závodní kariéry na dakarských čtyřkolkách, Dakar vás přece jenom láká zpátky do sedla, že? Proslýchá se, že budete jezdit buginy...
Ano, pravděpodobně pojedu další Dakar na bugině, ale může nastat taková situace, že nebude dostavěná, tak si samozřejmě ještě stavím novou kolku.
V jaké kategorii bugin budete startovat a jaké jste si vytyčil cíle s novým strojem?
Bude to kategorie T3 – malé lehké terénní automobily pro jednoho jezdce, objem do 1050 kubických cm a minimální váha 550 kg při náhonu na jednu nápravu. Bugina má vlastně základ v bugině Rage s motorem z CBR 1000 CBR. Tahle anglická bugina ale bude stavěna v mých podmínkách, takže to bude úplně něco jiného. Na Dakaru je potřeba jiný materiál - vše je větší, těžší, dojezdy delší, jsou potřeba lepší bezpečnostní i navigační prvky… Mým cílem je jako první Čech dotáhnout buginu do cíle Dakaru. Jak se letos ukázalo, 55 % jezdců ani nedojelo do cíle. Je vidět, že už dojet Dakar je vůbec úspěch. Chtěl bych proto položit základní kámen českého Té-trojkaře!

Přípravy na Dakar nejsou asi lehké. Jak konkrétně se na náročnou rallye připravujete vy?
Celý Dakar se skládá ze tří částí; je to organizační příprava, k tomu technická příprava, a pak nakonec odjet ten závod. Kamioňáci a auťáci nemusí fyzičku pilovat tolik, jak tomu je u motorkářů a čtyřkolkářů. Udržení motorky nebo kolky je opravdu náročné. Já jsem zastánce toho, že v mém věku si už nemusím fyzičkou honit. Já se neženu za žádnejma výsledkama :) Vemzměte to tak, že po dojetém Dakaru máte za sebou deset tisíc kilometrů, to je přibližně dvěstě hodin, které když rozpočítáte do celého roku, tak to znamená, že jste každý druhý den v posilovně a poctivě tam makáte. Když si k tomu připočtu ještě ostatní závody, tak další tréninky v mém věku už nehrotím. Nicméně mám doma nějaké nářadí - veslovací zařízení, záda, křídla, stisk… Když se vrátíte domu ze závodů, máte už padla, nebo plánujete další akce?
Teď po dakaru plánuji další závody, momentálně závody s buginou. Nejsem člověk, co žije z minulosti, hned vymýšlím a plánuji další akce. Teď jsem třeba testoval tréninkovou buginu, na které jsem nalítal teprve dva tisíce kilometrů...

Sice máte najeto, jak sám říkáte "teprve 2000 km", ale vidíte už nějaké rozdíly oproti čtyřkolce? Máte u bugin z něčeho obavy?
Rozdíly jsem viděl už v prvních tréninkových jízdách, je to prostě automobil, kde člověk sedí poměrně nízko, nemůže ovlivňovat jízdu té buginy tělem… Z čeho mám obavu úplně největší? Čtyřkolka reaguje na zatáčení okamžitě, má malý rozvor, člověk může přesunout váhu těla a ta kolka okamžitě zareaguje - řízení je zkrátka přímé a rychlé a na to jsem zvyklý. Bugina má spíš WRC parametry, je to opravdu o něčem jiném, než na kolce. Budu začínat zase od píky, což mě baví, já si rád odprdlám to svoje...