Gerry Mayr je známou postavou světa čtyřkolek. Tenhle neúnavný cestovatel má na svém kontě už víc jak 80 000 kilometrů za řídítky, na čtyřkolce procestoval Brazílii, Nový Zéland a africké pouště dakarské rallye, projel Rusko, dostal se na Severní mys, Nordkapp. Svůj první zápis do Guinessovy knihy rekordů získal Mayr v roce 2002, když na čtyřkolce objel na jeden zátah všechny evropské metropole, celkem 18 hlavních měst Evropy. Jím vytvořený světový rekord měl tehdy hodnotu 13 519 km.
Pro svůj současný rekord si Mayr zvolil čtyřkolku Access Max 650i. Oproti sériovému provedení byla dovybavena velkým cestovním plexi s chrániči rukou, dodatečnou 12V zásuvkou, kvůli těžkému přívěsu zvětšeným chladičem a přídavným chlazením oleje, a také zdvojenou parkovací brzdou.
„Access Max 650i je jedna z nejlepších čtyřkolek, na kterých jsem kdy jezdil,“ hodnotí Mayr svoji současnou techniku.
„Fungovala v extrémním zápřahu na cestách i necestách, den co den chodila na 80 až 90% výkonu, ve 40stupňových vedrech i v ranních mrazech, celou cestu za sebou táhla nebrzděný 600kilový přívěs…“. I tenhle Mayrův přívěs je známý, Mayr jej používá při každé expedici. Přívěs je dvounápravový, s hliníkovou nástavbou a velmi promyšlenou konstrukci. Na horní ploše lze například rozložit prostornou základnu pro stan, přívěs tak slouží nejen jako přepravní kontejner, ale i jako praktické zázemí.
Mayrova rekordní jízda začala 19. ledna 2016 v indické Bombaji, kam čtyřkolka s přívěsem dorazila z Německa po čtyřtýdenní plavbě po moři. Z třináctimilonové indické metropole se ale Mayr nevydal rovnou k Pákistánu, ale vzal to na úplně opačnou stranu, na východ, napříč celou Indií, do 2000 kilometrů vzdálené Kalkaty. Z třetího největšího města Indie to pak natáhl nahoru do Himalájů, do malého svazového státečku na severu Indie Sikkim. Tam se chtěl pokusit o další světový rekord, ale o tom později.
„Cestovní rychlost na silnicích jsem po celou dobu expedice udržoval kolem 80 km/h. To je pro většinu indických, pákistánských a íránských silnic rychlost poměrně značná," říká Mayr. Občas musel spěchat ještě víc, například když potřeboval stihnout otevřený hraniční přechod dříve, než mu propadne vízum. Na kvalitnějších silnicích dosahoval rychlosti i 100 km/h. Každý den běžně ujel 500 – 600 kilometrů, někdy ale za den i 800 km. To ovšem bylo značně náročné nejen pro techniku, ale i pro samotného Mayra:
„500 km na čtyřkolce je jako kdybyste ujeli 800 kilometrů na motorce nebo 1000 kilometrů v autě. Kvůli těžkému přívěsu byly navíc zadní tlumiče hodně stlačené, takže všechny díry a hrboly šly přímo do mého těla.“ Stav silnic v tomhle koutě světa se podepisoval i na technice. v Íránu se například zlomila jedna náprava na přívěsu a upadlo kolo. Než se to opravilo, jel přívěs po třech kolech a Mayrovi se zase jednou osvědčila zvolená konstrukce přívěsu se čtyřmi koly a dvěma nápravami.
Kam Mayr se svou čtyřkolkou přijel, všude vzbuzoval velkou pozornost. Většinou se setkával se sympatiemi a pochopením lidí, a když bylo třeba, vždycky našel pomoc a nové přátele. Ale s místními orgány měl většinou trápení a problémy. Například s íránskou policií, která mu chtěla zabavit jeho kameru, se kterou natáčel a dokumentoval svoji cestu. V Íránu je totiž filmování běžně zakázané. V Pákistánu zase ujel přidělenému policejnímu doprovodu, který jej měl doprovázet a střežit, ale hlavně tak nějak politicky hlídat. Když hlídka vysílačkou oznámila Mayrovo ujetí, počkali si na něj policisté u příštích stažených závor. Jenže když vám jde o světový rekord, tak se nemůžete nikde dlouho zbytečně zdržovat, a tak Mayr závoru s křičícími policisty prostě objel volným terénem kolem silnice. Jindy měl zase problémy s celním karnetem. To, co bylo v jedné zemi naprosto v pořádku, bylo v jiné prohlášeno za nedostatečné. Na hranicích nebyly výjimkou ani čtyřhodinové prohlídky. Jindy ho zase policie nechtěla pustit s pomalou čtyřkolkou s přívěsem na „dálnici“. Tehdy zase policisty dostal tím, že jim ukázal papíry od čtyřkolky, ve kterých měl Access zapsanou maximálku 110 km/h.
Jako velký fanoušek létání na motorovém padáku s sebou Mayr vezl paramotorové křídlo české výroby SKY SL 60. Při cestě chtěl totiž vytvořit ještě světový výškový rekord na motorovém padáku. V indickém státě Sikkim chtěl odstartovat ve výšce 2145 metrů z úpatí třetí nejvyšší hory světa, Kančendžengy, a chtěl vyletět až do výšky 8000 metrů. I přes pomoc přátel ale trvala cesta na startovní plošinu déle než počítali, a tak měl pouze jediný pokus na odstartování. Tlačil ho čas, protože okno, které měl k dispozici než z Gangtoku vzlétnou ráno helikoptéry s turisty na vyhlídkové lety, se rychle zavíralo. S 55 kily výstroje na sobě a v neohrabané výškové termokombinéze se mu ale start nezdařil, padák se z výšky 1,5 metru propadl a při nárazu se poškodila vrtule a její klec. Nic až tak dramatického, ale už neměl žádný čas na opravu. A čekat do příštího dne nemohl. Pokus o výškový rekord tedy Mayrovi nevyšel, ale po dvou měsících za řídítky čtyřkolky Access Max 650i Mayr v pořádku dojel do cíle v Kostnici a ustanovil tak nový světový dálkový rekord pro čtyřkolky.