QuadMania.cz

Už na nás padaly ty nejhorší obavy a chmury, že budeme muset přespat kdesi ve skladišti, ale asi se nad námi smiloval Izraelsko čtyřkolkářský bůh, a čtyřkolky nám byly vyvezeny za bránu celnice. A to ještě nevíte, že nám Izraelci zatrhnuli propustku ven na silnice, ačkoli máme homologace a espézetky. Vše jsme kulišácky vymysleli, že si přizveme odtahovou, naložíme všechny čtyřkolky, necháme je vyvézt za bránu, tam je shodí a vyjedeme po ose. Vše klaplo s tím, že jsme jim to poslední nesdělili, všichni jsme svorně odkývali, že na silnici se čtyřkolkami nepojedeme. Což jsme ani nechtěli, ale sem tam se stane, že tu silnici budeme muset přejet.

Nezájem a nechuť s námi spolupracovat gradovala, sluníčko na nás pálilo, což bylo fajn při vykládání čtyřkolek, ale u válení se na rozpáleném asfaltu to až taková hitparáda opravdu nebyla. Na druhou stranu se nám kluci celnický snažili napomoci jak jen mohli, a abychom se nenudili po poskládání mašin tak nám uštědřili pár baletních kreací s ještěrkami. Snad ještě nyní mi píská v uších jak tam pendlovala jedna ještěrka za druhou. Bylo vidět, že se ve skladišti kluci opravdu orientují a s nakládkou a vykládkou si moc hlavu nelámou.

Tak když už bylo všechno dopapírované, auto vyjelo 100 metrů za bránu, dělo se nevídané. Všichni jsme se jako kobylky vrhnuli ke kufrům a neorganizovaně jsme lovili oblečení, které si na krátkou noční vyjížďku na sebe oblečeme. Už když jsme přistáli byla zima taková, že bez bundy a ušanky to nešlo, takže nehrozilo že bychom jeli jen v drezíkách. Enduro bundy, teplé rukavice a hybaj. Ještě narvat pár věcí do auta a snad už se vyvalíme do terénu. Jak adrenalin působil, proběhla i jedna ostřejší výměna názorů, ta rychle přeběhla a jelo se. Hned na začátek nám své jezdecké umění ukázal Charlie, který omylem postavil Raptora do hrazdy, pak nás zaskočil Richard, který přehlédl koryto, to přeskočil a jak byl rychlejší tak si škobrtnul o plexi, které katapultoval metr od kamen.
Po této rozvičce jsme se potkali u úzkokolejky, která byla prvním zábavnějším místem, kde jsme si museli navzájem pomáhat a jistit se. Noc padala na všechny, tak jsme se uchýlili k ubytování u  Saarovo rodičů, kde nám maminka připravila večeři. Ta by se nedala sníst ani ve sto lidech, i když by oči jedly, prostě to víc nešlo. Po výborné večeři jsme se všichni ubytovali a ráno u snídaně tu už plánujeme první bod kde se budeme chtít zastavit a tím bude Nazaret a Galileo jezero.