QuadMania.cz

Let letadlem byl pohodový až na pár drobných turbulencí (již tradičně se necelých dvacet minut před dosednutím letadla Izraelští cestující začali převlékat do jejich tradičních úborů, v tu chvíli na nás dýchla atmosféra expedice, tak teď už je jasné, že se letí do Izraele), ale o to bohatší na zmatky byl přílet, proběhnutí celní zonou a stopnutí vlaku. Naše zmatky už začaly takřka hned co jsme vystoupili na letišti v Praze.
Ještě než naše letadlo odletělo celým dnem nás doprovázel zmatek na zmatek, Izraelské aerolinky nám sdělily, že náš let bude mít hodinu a půl zpoždění. Za to na ČR linkách toto zpoždění nebylo a i když jsme volali na infolinku nikdo nic nevěděl. Jitka, která nám pomáhá od samého začátku, nelenila zvedla telefon a zavolala přímo do Tel Avivu a pídila se po informacích. El Al informační středisko nám potvrdilo opravdové zpoždění a ať se nestresujeme informačním zmatkem v Praze. Takže namísto na devátou jsme se na letišti setkali až ve 22.00. Poté nás čekala promenáda u odbavení, kde nám celníci pokládali všetečné otázky typu: „Kam jedete, za jakým účelem jedete, kdo vám balil, znáte ty lidi se kterými letíte, vezete zbraně, proč máte u sebe helmu a motorkářskou bundu, jak dlouho jezdíte na čtyřkolkách, jak se tomuto sportu věnujete, kde budete jezdit a hlavně zda li nepřevážíte někomu nějaké zásilky….“

Nikdo z nás netušil, že už na letišti budeme KO:

Toto odbavení trvalo cca 20 minut u každého z expeditů. Na poslední chvilku dorazil jak jinak než Richard, jen tak tak vše stihl. Poté jsme se prodírali letištní halou, která má dokonale značené občerstvovací zony a nikdo z nás netušil, že budeme znaveni ještě než zasedneme na čtyřkolku. Maraton k hospodě byl nekonečnej, nakonec se podařilo. Proběhly řízky, saláty a pořádné korbely pivka.
Po čtyřech hodinách letu jsme vystoupili na letišti v Tel Avivu, tady nás čekala poslední celní prohlídka, kterou jsme díky Offerovi prošli bez úhony. Sice jsem měla pár problémů s tím, že mám v pase Egyptská razítka, ale vše jsme okecali a bylo to. Všichni jsme se obávali jak budeme hledat vlak a jestli vůbec tam s naší bagáží dolezeme, vlaky jsou umístěné přímo pod letištěm, takže nás od letištní haly a vlaku dělilo jen jedno schodiště. Velká zábava byla u nákupu jízdenek a následného strkání jízdenky do turniketu, vždyť je celý v hebrejštině a nikdo z nás netušil jak se to do terminálu strká. Na desátý pokus jsme prošli a nyní už sedíme ve vlaku kde je Wifi, elektrika pro telefony, noťasy i jiné přístroje.
A jestli se ptáte jak bych srovnala naše vlaky s Izraelskými, no nejedná se o dva v jednom jak tomu je u nás, žádné masáže za jízdy díky výhybkám či kolejím, ale plynulá hladká jízda za absolutního ticha v rychlostech 100 - 110 km/h.

• Cena jízdenky na osobu 200 Kč
• Doba jízdy 1 hodina a 30 minut

Večer jsme ještě v Haifě, po odpolední prohlídce města, která přinese zajímavé okamžiky hlavně v poznávání pro mnohé neznámé kultury. Následující den strávíme z řídítky čtyřkolek, příští reportáž, předpokládám, budu už asi posílat z  terénu. Předtím nás ale čeká celní odbavení, které nám už předpřipravil Saar, ten všechny papíry vyběhával ve dvou předešlých dnech.