QuadMania.cz

Jak jsme jeli naskládaný v autě, tak jsme také vytvořili pětičlenný tým. Dva vozejčkáře, mne a Lukase a tři choďáky. Davida, který celou výpravu jistil ze zadu, Hynka a Ondru. Ti sice navrhli ať jedem jako vozejčkáři první, jenže nás během chvilky předjeli a vedli celý peloton závratnou rychlostí kupředu - směr Rumunsko. Byli jsme nejmenší vozejčkářský tým - jeden ze tří a to nás asi i zvýhodňovalo, neboť odpadalo zdlouhavé čekání na ostatní členy týmu, které bývá u početnější skupiny pravidlem. Naše skupinka jela tedy v sestavě: 2 x Kawasaki KFX 700(Já a Lukas), David na Suzuki DR600, Ondra Yamaha Tenerre600 a Hynek Yamaha TT600. Po víkendových projížďkách jsme začali v pondělí sbíráním značek kolem Submargine Top a Plopu, kde jsme posbírali co se dalo a dojeli zpět celkem unavení. V úterý jsme projeli ještě s druhým týmem Lindenfeld a okolí.Úterní večer byl ve znamení přemýšlení, zda máme vyrazit na dvoudenní sbírání bodů do českých vesnic za Orsovou a následovat tak nejpočetnější vozejčkářský tým, který se vydal na třídenní putování již v pondělí. Rozhodnutí padlo až ve středu ráno, prostě jedem. Ačkoli jsme ůvodně na body nijak jezdit nechtěli, shodli jsme se na názoru, že dyž už jsme tu, tak by byla škoda nezávodit.  Odjezd však zdržela prava děravého spojkového víka na Ondrově Tenéře po ředešlém pádu, ale díra se zalepila a mohlo se vyrazit. Myslím, že nikdo z nás netušil do čeho jde a také se to potvrdilo. Nedostatek fyzičky byl znát, když jsme během dvou dnů najeli 502km jak po silnicích tak v těžkém terénu. Bolely nás ruce,záda, zadky a vlastně vše co kdo mohl cejtit. Celkem sme to přepískli, ale určitě to stálo za ty prašné výjezdy dlouhé 20km a víc, za bloudění v potoku mezi kopcema, kdy jsme se museli vracet a hledat jinou cestu, protože přez potok byly popadané stromy. Seznámili jsme se s Panem Pospíšilem u kterého jsme v jedné z českých vesnic dostali bod a dozvěděli se, jak se žije v české vesnici kde je pusto a lidi jsou tam odkázáni především na vlastní výpěstky z polí a zahrad. Nesmím vynechat v Orsové u vody dobré občerstvění a hamburgry, které neobsahovaly jen maso, sýr a zeleninu, ale také hranolky.Cestou zpět jsme projeli další české vesnice - Gerník, Rovensko, Bígr a Eibentál(snad jsem na nějakou nezapoměl). Závady a úrazy se nám naštěstí vyhýbaly, takže až na píchnutí pravého zadního kola na Lukasově Kawě, neznámého zkratu v el.instalaci světel na mé Kawě a neustálého opravování naprasklých deklů motoru od pádů motorek na šutry se nám nic vážnějšího nepřihodilo. Co se terénu a obtížnosti týče,bylo to střídavé. Přejezdy klidné někdy po silnici někdy lesem,nějaké ty prašné cesty a občas se našel i řádně prudký kopec nebo koryta od vody kdy se čtyřkolky zvedaly čumákem vzhůru a kluci museli seskakovat z motorek aby zabránili převrácení čtyřkolky at už do boku nebo na záda. Prostě Karpaty se vším všudy a když se vším všudy tak i s pasteveckými psi kteří nás docela slušně popoháněli dopředu. Asi největší překvapení bylo v pátek, po pěti dnech ježdění v rámci Enduromaniejsme se všichni sešli u Sergia Morariu k ohni na vyhlášení. Celkem bylo v závodě tuším 20 týmů chodáků a tři týmy vozejků. Odhadem tak něco přes 100 soutěžících...a nastalo vyhlášení.
Jmenoval tým za týmem a každý tým dostal symbolický diplom, například za nej tváře atd.To trvalo tak dlouho až se dostal k samotnému vyhlášení tří nejlepších týmů a nám bylo divné, že nás ještě nejmenoval mezi diplomáře, … a v tom okamžiku se ozvalo do mikrofonu v angličtině "Celkově na třetím místě se umístil tým s názvem Ceska Smecka" a my čuměli jak vyoraní, jak k nám jde s medajlema a pohárem. Myslím, že i sám Sergio koukal, co vlastně dokáží vozejčkáři z Čech. Popravdě jsme nebyli jediný kdo si pohár zasloužil. Nejpočetnější tým s Álou,Gabčou a ostatníma zasloužil také pořádný kus ocenění bo vyrazili na třídenní tůru a v pořádku se vrátili. Prostě jsme si to všichni řádně užili,viděli opět spousty nemožných věcí jako již obligátní
Dácii stojící na místě kam se sotva vyškrábe čtyřkolka, různé divnostroje, které u nás dávno sešrotovaly a tam s radostí jezdí cestou necestou, pořádně se vyřádili a hlavně se opět sešli s bandou úžasných lidí bez kterých by toto všechno ani nešlo!!!
Tak zas příští rok v Brebu nou...