QuadMania.cz

28.4.2011

Odpoledne nakládáme 4 kolky na vleky, veškeré nářadí co můžeme potřebovat k opravám včetně osobních věcí.Domlouváme přesnou hodinu odjezdu a ta je ve 4 hodiny následujícího dne.Je to rozdíl oproti minulému roku.Loni jsme vyjížděli odpoledne a na místě byli druhý den v ranních hodinách – Láďa a Radek kteří celou cestu odřídili nebyli vyspaní, proto jsme odjezd přizpůsobili tak, abychom byli na místě ve večerních hodinách.

29.4.2011

Odjezd ve 4 hodiny v noci.Cesta probíhá bez problému, tak jak bylo naplánováno.Kupujeme dáln.známky na Slovensku.
Po několika kilometrech nás zastavuje Policie SK. Docela jsem se divili, že po nás chtějí dálniční známku na vozík- kterou samozřejmě nemáme.U nás, v Maďarsku a Rumunsku toto neexistuje. Policie je neoblomná- podle ceníku nám mohou „napařit“ i 300Euro pokuty. V konečné fázi přichází Láďa s pokutou 140Euro.Tím to ale nekončí. Zabavují techn.průkaz do doby zaplacení pokuty. Pokutu platíme na mýtném místě dál.policii a vyrážíme dál po naplánované ose.
Zbytek cesty probíhá podle plánu.80Km před Rovenskem v Oravitě tankujeme do kanystrů benzín - je to proto, že je to poslední benzinka, která přijímá karty.Zbytek čerp.stanic přijímá pouze bankovky.
V cíli jsme v 19 hodin a jdeme se přivítat s Pražákovými.Mašiny necháváme na vlecích, protože se již smráká a po již nachystaném jídle si jdeme lehnout a odpočinout.

30.4.2011

Ráno vyrážíme na projížďku po přilehlých kopcích a lesních cestách, které jsme si zapamatovali z minulého pobytu a opět se přesvědčujeme, jaké jsou neomezené možnosti rumunské krajiny.
Po několika projetých brodech a místech těžce prostupných, zjišťuji proraženou a urvanou manžetu na své mašině.Vracíme se zpět do vesnice a začíná výměna manžety. Po chvilce je vše tak jak má být, drobný servis na zbytku mašin.Polovina členů expedice se již do dalšího dobrodružství nepouští, zato druhá část projíždí přilehlé kopce a lesy a po chvilce se vrací zpět na základnu.

1.5.2011

V neděli vyrážíme na dvoudenní výlet, kde cílem je zdolaní hory Tarcu. Jelikož prší, nasazujeme nepromoky a vyrážíme. Nechceme jet po silnici a tak dáváme na radu tamních obyvatel a jedeme terénem.
V jedné z lesních pasáží Radek přidá trochu více plynu než je potřeba a jeho Can-am se trochu splašil, vyhodil Radka ze sedla. Po vyproštění pokračujeme dál, trochu bloudíme ale nakonec přijíždíme do míst, kde se shodujeme na nočním bivaku, rozkládáme stany, rozděláváme oheň. Posedíme, prohodíme pár postřehů a jdeme spát.
Celou noc vytrvale prší.

2.5.2011

Ráno se probouzíme do deště. Skládáme stany. Radek však oznamuje, že s námi nemůže podniknout výjezd na Tarcu. Jeho ruka je oteklá a nemůže pokračovat ve výjezdu. Bylo to velice moudré rozhodnutí, protože víme, jaká cesta na Tarcu vede. Zůstává tedy v restauraci, kde je o něho dobře postaráno.
Počasí je špatné, stále prší a je celkem zima. Stoupáme v blátech a kluzkým terénem vzhůru. V momentě kdy jsme si mysleli, že se počasí umoudřuje a přestává pršet , nás ovšem zastihuje hustá mlha. Na některých místech není vidět na 5 metrů.Je to docela problém, protože není vidět zadní světla kolegů. Snižujeme rychlost tak abychom se neztratili.Jsou místa, které si užíváme jako brodění v plesu kde je špinavá voda, testujeme mašiny, čvachtáme se a pokračujeme dál.
Slyšeli jsme, že v květnu je ještě na vrcholu sníh, ale ten nás zastihne dříve než jsme si mysleli. Některá místa se dají objet, ale asi 200 metrů pod vrcholem se již nedá pokračovat. Sníh je někde až půl metru hluboký a viditelnost skoro nulová.Obracíme se a jedeme zpátky dolů. Pokračovat dále by bylo bláznovství. Teplota se pohybuje pod bodem mrazu a prší. Pokud má někdo suché oblečení,tak se pod horou převléká. Radek nemůže pokračovat terénem, jedeme zpět cestou do Rovenska.

3.5.2011

Je pod mrakem, nic nám ale nebrání vyrazit na další pouť. Jedeme směrem na Gernik.
Všichni jsme věděli, že cesty v Banátu jsou nevyzpytatelné, takže jsem jeli opět jednou z možných, samozřejmě že úplně jiných než loni. V jedné pasáži jsem špatně najel a Kingquad se rozhodl že se proletí. Udělal pár přemetů, naštěstí podstatná závada nenastala a kosmetické vady jistě nemůžou naší expedici ohrozit.Nasedáme a vyrážíme dál.V Gerniku poobědváme v pekárně. U Turecké díry poblbneme- terén je libový.Cesta zpět se komplikuje kvůli mlze. Míjíme správnou odbočku a končíme ve Sv.Helelně. Moc nás to ani nepřekvapuje a spíše z toho máme srandu. Jedem kolem Dunaje do obce Lubkova, kterou jižz minula dobře známe. Za vesnicí je cesta, kterou jsme pojmenovali „rychlostní zkouška“. Kaluže vody, písčitý a kamenitý povrch se střídají s děrami až do Rovenska.

4.5.2011

Servisní a odpočinkový den. Odpočinek je nutný, tělo pobolívá. Ten kdo potřebuje servisuje svou mašinu, jiní chrápou, debatuje se, vyprávějí se historky ze života a ochutnávají nápoje.

5.5.2011

Ráno se probouzíme do slunečného počasí. Jedeme po vrcholcích kopců až sjedeme do vesnice a pak k řece. Je nasnadě propláchnout podvozky- toto byl původní plán.
Hecování a popichování o brodění nikoho nenechává chladným. Honza přebrodí Neru bez vážnějších problémů, Bob také. Jelikož brodění, vodu a bláto miluju, nemohl jsem to také nezkusit. Nevybral jsem však optimální cestu, těsně před břehem jsem netrefil výjezd a proud vody mě spláchl.Naštěstí jsem to nepotopil, odkormidloval jsem na mělčinu, kde Honza již čekal a vytáhl mě na břeh. Po vypuštění vody z variátoru a kontrole vzduch.filtru jsme nasedli a jeli dál.
Za nějakou dobu jsme našli místo, kde se těží dřevo a to byl ten pravý off-roadový terén. Strmé sjezdy, výjezdy, brodění řeky- prostě něco neuvěřitelného. Při cestě zpět narážíme opět na řeku Neru. Nic jiného nás nenapadá než do ní vjet.Láďa neodhadne hloubku, Polaris nemá ploutve a také plave.Vypouštíme vodu a jedeme domů.

6.5.2011

Poslední den. Vyrážíme co nejdříve abychom si užili nekončící terén v Rumunském Banátu.
Jedeme do míst,kde jsme byli předchozí den. Všem se to líbilo, proč to nezopakovat. Po vyřádění se v terénu, kde jsme zjistili co 4kolky zvládnou vyjet a sjet- jedeme zpátky k řece umýt mašiny. Co se stalo, je Vám asi zřejmé. Radek blbne,blbne a topí se- tentokráte čouhají z vody jen řídítka.Honza nezazmatkuje, vydává se na pomoc, v zakalené vodě neodhadne hloubku a končí to opět utopením mašiny.R.W.D a Láďa pomáhají vytáhnout vodníky z Nery. Bylo již pozdě a bylo jasné, že tyto mašiny to již nenastartují.Vytáhli jsme navijáky a dotáhli mašiny do vesnice.Večeře, nakládka mašin, pár hodin na spánek.

7.5.2011

2:00 hod. vyrážíme domů. V 18 hodin přijíždíme domů. Expedice 2011 je u konce. Všem, kteří podnikli tuto expedici bych chtěl poděkovat za fajn strávený čas. Další expedice na sebe jistě nebude dlouho čekat a snad se vydaří tak, jak ta minulá. 

Česil