QuadMania.cz

V pátek ráno jsme tedy naložili čtyřkolky a vyrazili jsme směr Jelenija Góra. Na místo závodu jsme dorazili po obědě, kde bylo již v depu zaparkováno několik čtyřkolek. Složili jsme stroje, provedli ještě pár úprav a vyrazili na recepci penzionu vyzvědět, co nás čeká a nemine. Organizátorka závodu nám postupně vysvětlila, jak závod vlastně probíhá a nám trošku zamrzl úsměv. Startovat jsme mohli ve třídě Open a nebo ve třídě Extreme a Extreme Veterán. Vzhledem k našemu věku jsme si vybrali třídu Extreme Veterán, trasa byla shodná s třídou Extreme. Od 18 hod byla rozprava, kam se dostavilo všech 52 jezdců a na které jsme se dozvěděli, že celá trať měří přibližně 90 km a je na ní umístěno 71 razítek pro třídu Open a 81 pro třídu Extreme a Extreme Veterán. Razítka byla ještě rozdělena podle obtížnosti jejich získání na A,B,C,D a E. Ačková razítka byla většinou hned u cesty a nebyl problém se k nim dostat, k razítkům E se většinou jezdec bez navijáku a pomoci spolujezdce nedostal. Razítka byla připevněna většinou ke stromu poblíž trati pomocí lanka a plomby a strom byl označen mlíkem. Pořadatelé nám stejným způsobem připevnili na čtyřkolky tabulky, do kterých jsme do předem nadepsaných políček měli otiskovat jednotlivá razítka. Drát s plombou měl přesně určenou délku a při dojetí k prvnímu razítku jsem pochopil, proč nám pořadatelé doporučovali připevnění tabulky do přední části čtyřkolky. Po rozpravě nám byla vrácena navigace, do které pořadatelé nahráli trasu závodu s umístěním a označením jednotlivých razítek. Musím říct, že mě pak při závodě příjemně překvapila přesnost ukazování tratě a razítek.
Start vlastního závodu byl stanoven na 21:30, startovalo se v pětiminutových intervalech po čtyřech jezdcích. Na projetí celé trati bylo stanoveno 18 hodin. Na nás vyšel start ve 22:30. Sice to byl závod jednotlivců, ale bylo nám doporučeno jet kvůli vzájemné pomoci ve dvou. Na start jsme se postavili s trochu svíravým pocitem u žaludku a po odmávnutí jsme vyrazili k prvnímu razítku. Najít ho nebyl až takový problém, neboť okolo bylo pár diváků a několik čtyřkolek se k němu pokoušelo dostat. Postupně jsme se k němu po kamenitém kopci propracovali a slavnostně provedli otisk prvního razítka. Nad tímto razítkem bylo ještě razítko s označením E. Podíval jsem se po kopci nahoru a viděl ve skalnatém kopci pověšenou čtyřkolku na navijáku a několik jezdců jak se jí snaží dostat k razítku. S Petrem jsme se dohodli, že se k tomuto razítku vrátíme ve dne, až celou trať projedeme. Začali jsme tedy v kopci otáčet čtyřkolky s tím, že budeme pokračovat dál po trati. Bohužel jsem při otáčení udělal chybu, nevšiml si že jsem najel na velký kámen a se čtyřkolkou jsem se začal převracet, spadnul jsem pod ní, čtyřkolka se překulila přeze mě a já se snažil jí nohama přidržet aby se nekutálela dál ze svahu, hlavou mi proletělo, že to bude pěkná ostuda skončit na prvním razítku. Nevím, jak se mi to podařilo, ale čtyřkolka se otočila na kola, dál se už naštěstí nekutálela. Petr mi našel upadlou navigaci, držák to naštěstí vydržel a kromě ohnutých řídítek to vypadalo, že budeme moct pokračovat dál.
Až teprve po dojetí celého závodu jsem zjistil, že jsem si při pádu o nějaký kámen prorazil helmu. Adrenalin asi zafungoval, nic mě nebolelo a tak jsme vyrazili dál. Začali jsme postupně sbírat další razítka, na rozdíl od polských jezdců jsme si opatrně okolí razítka obhlídli a opatrně se k němu dostávali. Poláci se k razítku vždy přiřítili jak velká voda, bez ohledu na ostatní se vecpali k razítku a jeli dál. Vzhledem k tomu, že mi jeden karambol už stačil, nechávali jsme je vždycky odjet. Na začátku jsme ještě další dvě razítka E vynechali na později, protože u nich bylo hodně čtyřkolek a nechtěli jsme se zdržovat. Po pár lehkých razítkách jsme se dostali asi k nejobtížnějšímu úseku závodu. Už když jsme se k tomuto místu blížili a já viděl, jak se vysoko po celém kopci míhají světla čtyřkolek, pomyslel jsem si, že se pořadatelé asi úplně zbláznili. Razítka byla tam, kam by snad ani kamzík nešplhal, chvíli jsme nevěřícně koukali na ostatní, jak se v kopci lopotí a snaží dostat k razítkům D a E. Když se pár jezdců vrátilo zpět, nezbylo nic jiného než vyrazit taky, jeli jsme co to šlo a ve chvíli kdy už jsem měl pocit, že se musí čtyřkolka převrátit, jsem zmáčknul brzdy a s vyděšeným výrazem v očích jsem křičel na Petra, který zastavil o trochu niž, ať mě okamžitě přes můj naviják přiváže ke stromu. Naštěstí razítko nebylo už moc daleko a tak jsme postupně pomocí navijáku dostali obě čtyřkolky k němu. Další problém nastal, když jsme se chtěli dostat dolů. Na to, abychom na čtyřkolky nasedli a sjeli to dolů, neměl nikdo z nás odvahu a tak jsme je postupně ve dvou sváželi opatrně pomalinku dolu. Takové výjezdy nás v tomto úseku trati čekaly čtyři. Musím přiznat, že to bylo velmi vyčerpávající a tak jsme si dali krátkou přestávku, při které jsme zjistili, že jsme na trati asi dvě a půl hodiny a máme zatím pouze necelých dvacet razítek. Trošku zoufale jsme se na sebe s Petrem podívali, nasedli na čtyřkolky a jeli dál. Musím přiznat, že kdybych k těm kopcům přijel za denního světla asi bych se do jejich zdolávaní nepustil.
Postupně a pomalu jsme získávali další razítka až jsme dorazili k močálu kde byla umístěna dvě razítka, jedno bylo poměrně na kraji a jednu úplně uprostřed. To krajní jsme s trochou úsilí a několika kilogramy bahna na čtyřkolce oba získali, ale do toho uprostřed se mě vůbec nechtělo. Petr byl však odhodlaný, že ho získáme a tak k němu vyrazil. Když čtyřkolu dokonale zahrabal, že už to nešlo dopředu ani dozadu, prohlásil, že vytáhne naviják a ke stromu se přitáhne. Říkal jsem mu, že se na to razítko vykašleme, ale trval na svém. Při svém prvním kroku ze čtyřkolky se zabořil do močálu po kolena a při druhém tam byl po pás a začal se propadat jak ve filmu s majorem Zemanem. Nastala trošku panika, naštěstí se Petr pomocí lana od navijáku z bažiny vyprostil a pomocí mojí čtyřkolky jsme vytáhli tu jeho. Mezitím se už rozednělo a tím se naše jízda trochu zrychlila. Když jsme se dostali do poloviny závodu, bylo nutné se vrátit na základnu a dotankovat. Dali jsme si aspoň kafe a sušenku a s trochou odporu znova nasedli na čtyřkolky a vrátili se na trať, které byla perfektně zvolena v okruhu základny, takže nebyl problém se tam kdykoliv bez nějaké velké časové ztráty vrátit. Asi nemá cenu popisovat skoro každé razítko zvlášť, ale k těm třem “nejlepším”, které jsme na začátku vynechali, jsme se vrátili na konec. Vzhledem k tomu, že jsme už byli značně vyčerpaný, tak jsme je za vzájemné pomoci a navijáku zdolávali asi dvě hodiny. Na základnu jsme se vrátili po šestnácti hodinách v sedle čtyřkolky, naprosto vyčerpaný, propocený, špinavý, ale šťastný že jsme kromě jednoho razítka všechny posbírali. To jsme na začátku závodu rozhodně nečekali a podle výrazu pořadatelů, když jsme jim odevzdávali, vyplněné karty to nečekali ani oni.
Z posledních sil jsme naložili čtyřkolky a šli do vytoužené sprchy a postele. V 18 hod připravili pořadatelé slavnostní večeři, na kterou jsme se doslova doplazili, potom následovala beseda s polským jezdcem Rallye Paříž – Dakar Rafalem Sonikem a pak už přišlo na řadu vyhlášení výsledků a vzhledem k tomu, že v Polsku není prohibice, bylo předávání jednotlivých cen velmi veselé. K našemu překvapení jsme naší kategorii Extreme Veteran vyhráli a to díky tomu, že jsme nasbírali skoro všechna razítka. V hlavní kategorii bychom se pak umístili na devátém místě, což pro nás byl, vzhledem k tomu, že jsme takový závod jeli poprvé, opravdu nečekaný výsledek.
Na závěr bych chtěl pochválit pořadatele za velmi dobře organizačně zvládnuté závody, na kterých po celou dobu panovala přátelská atmosféra. Všem kdo by si chtěli vyzkoušet trochu extrémnější závod, můžu tento podnik vřele doporučit. Pro jízdu v noci je dobré na čtyřkolku umístit nějaké couvací světlo a čtyřkolka by hlavně měla mít dobře fungující naviják. Po dojetí závodu, jsme si říkali, že už to příště nepojedeme, ale teď s odstupem času doufám, že se příští rok uvidíme na startu i s někým z vás….

Odkazy na ilustrační fotogalerie:

• http://www.scigacz.pl
• http://www.dragonwinch.com
• ATV Polska