QuadMania.cz

V pátek odpoledne tedy přijíždíme do Kempu Plěšivec za Berounem, kde se do večera sejde prvních zhruba 30 čtyřkolek. Jak to již bývá zvykem večerní zábava je bujará a paří se až do brzkých ranních hodin. Zábavě dominuje Ústecká klubovna v čele s „Johaníkem“, „Vojtou“ a „Kořkou“, vtip střídá vtip, a tak usínáme ve výborné náladě s břichem bolavým od smíchu... Ráno nás budí zvuk motoru nedočkavých ranních ptáčat a organizátoři začínají zapisovat jednotlivé týmy. Nakonec je na startu připraveno 43 čtyřkolek zařazených do sedmi týmů. První se na trasu vydává tým Tytyty a děvčata, ostatní týmy následují ve zhruba 30ti minutových intervalech. Organizátoři postupně dostávají zprávy z kontrolního stanoviště, ale i od místních obyvatel o tom jak jednotlivé týmy postupují tratí a zdá se, že vše probíhá bez problémů. My vyrážíme jako poslední sběrný tým zhruba kolem 11. hodiny. Na kontrolním stanovišti dostáváme informaci, že všechny týmy jsou již na trase a tak je hbitě následujeme. První pasáž závodu je víceméně zahřívací jde o zhruba 10 kilometrů polních cest na kterých je několik kontrolních bodů. Pro Jumbo není taková trasa žádná výzva a já si na stroj zvykám čím dál víc a dá se říci, že začínám být docela nadšený z hravé ovladatelnosti čtyřkolky.
Postupně se „prokousáváme“ až ke kamenitému sjezdu, kde sklouzáváme k silnici. Zjišťujeme, že nám chybí polovina týmu a tak se vracíme a nacházíme Ledvu ve stavu těsně po kutálení. Jezdci jsou bez zranění čtyřkolka bohužel nikoliv sjezd stylem pana orel odneslo pár plastů a Jirka hlásí, že je něco s variátorem. Zkoušíme ještě kousek trasy, ale Jirka to vyhodnocuje tak, že se raději vrátí a míří zpět do kempu. Něco po poledni dojíždíme v členité terénní pasáži tým „Plzeň“ vedený „Pájou“ ten nás pouští před sebe a my míříme na malebný ranč Malkov na oběd. V dojezdu na ranč zjišťujeme, že jeden z členů Plzeňského týmu (překřtili jsme jen na „Vilíka“ protože má na dresu obrovskou včelu) dorazil za námi a tak si jej dobíráme, že ztratil svůj tým a že mu stačí „brzdovky“ od čtyřkolky a jede za ní... Na ranči zastihujeme několik týmů a tak je dvůr plný čtyřkolek. Místní obsluha není na takový nápor zvyklá a tak se bavíme tím, jak zmateně pobíhají. Když odjíždíme, hlásí majitel, že jsme je kompletně vyjedli a že musí pro zásoby... Na ranči probíhá dětský indiánský tábor a tak nás jeho vedoucí poprosí, zda bychom nepovozili děcka. Kluci se toho hned ujímají a tak si máme příležitost užít i rozzářené vykulené oči malých indiánů. Po obědě pak vyrážíme na trať a počasí se šmahem horší tak jak nás dopoledne provázelo sluníčko tak hned po odjezdu začíná hustý vytrvalý déšť. Volíme tedy svižnější tempo, jelikož zbývající dvě třetiny trasy jsou víceméně jen o terénu místy docela těžkém.
Na několika následujících kilometrech postupně předjíždíme tým „Plzeň“, „Ústí“, a „Bimbajs“ uprostřed přejezdu polních cest k dalšímu lesnímu úseku přechází déšť do totálního plaváku. Stavíme pod stromy a víceméně bezvýsledně se snažíme uchovat alespoň něco suchého,  zpoza stromů sledujeme Ústecký tým který v tom největším náporu deště vytrvale krouží a hledá kontrolní bod u kterého stojíme :D Nakonec nacházejí a předjíždí nás … Ještě chvíli čekáme zda déšť poleví ale pak rezignujeme a pokračujeme. Trať je zalitá potoky vody takže louže střídá louži a tam kde jsou normálně hluboké koleje je teď jezero. V jeden okamžik dojíždíme Ústeckou klubovnu, která se ale opět neomylně vrhá na špatnou odbočku a tedy se míjíme. Voda přidala náročnosti a já pozoruji přede mnou jedoucího Kamzíka jak bojuje s vyjetými kolejemi po couvnutí nakonec výjezd zdolává a já se pouštím do koleje kde nevyjel. Jumbo mně mile překvapuje a já projíždím bez zaváhání v duchu stroj pochválím ale na nějaké větší přemýšlení není počasí. Cítím, jak mně z helmy voda crčí za bundu a cítím močůvku. Na zastávce mně totiž „Kamzík“ schodil helmu do louže a jak zjišťuji nebyla to jen tak obyčejná louže ale nějaká močůvka :D.
Z lesa se vynoříme u brodu přes říčku, která je vlivem vytrvalého deště pěkně hluboká. Při průjezdu zanořím jumbo opravdu až po světla ale bez problémů jej zdolávám a tím potvrzuji, že problémy se svíčkou jsou již u nových modelů vyřešeny. V nejbližší vesnici stavíme na autobusové zastávce a ždímeme oblečení. Do této vymrzlé siesty zazvoní telefon a Bimbajs mně oznamuje že dva týmy jsou u něj doma protože „prší“ a tak si dávají kafe. No tahle zpráva nás totálně zmrzlé opravdu potěšila. Po krátké pauze v již polevujícím dešti pak pokračujem kolem posledních tří kontrolních bodů zpět do kempu. V kempu na nás již čeká tým „Tytyty“ a „Sýkořice“ a pár odpadlíků. Máme za sebou zhruba 90ti kilometrovou trať a jsme plni dojmů ale také zmrzlí a totálně promočení. Během pozdního odpoledne se pak vracejí i ostatní týmy s tím že někteří po cestě opravovali a někteří byli dotaženi na laně. Nakonec se ale vrací všichni a probíhá vyhlášení vítězů. Orientační trasu zvládly všechny týmy a všichni našli veškeré trasové body. O celkovém pořadí tedy víceméně rozhodly doplňující úkoly jako doplňování tekutin či kontrolní kvíz čtyřkolkáře. Celkové první místo si odvezl tým „Ústí“ druhé místo pak tým „Tytyty“ a o třetí místo se podělil tým „Sýkořice“ s týmem „Plzeň“. Až na pár přeběhlíků lze prohlásit, že jednotlivé týmy představují jednotlivé klubovny QC a tak se pro další ročníky otevírá možnost opětovného mezi-klubovnového klání. Večer pak opět pokračoval bujarou zábavou a tak bylo nedělní návratové ráno pro některé účastníky opravdu náročným...