QuadMania.cz

Aby se nám 4kolky vešly do letadla, musely projít očistou. Nevěřili jsme že se nám to povede. S lehounkou Hondou 400 nebyl problém – kola dolu a je to u Raptora 700 bylo více zásahů ale taky to byly jen kosmetické úpravy – sundat kola, tlumiče stáhnout na minimum,rozmontovat celý zadek, světlo sundat… Ale co s kombajnem Gas gasem 450 – ten byl rozebrán skoro celý díky své robustnosti. Po celodenním bádání a rozebírání už koukáme na 3 úhledné balíčky, zabalené do smršťovací folie. Rozkládání 4kolek podléhalo letecké přepravě CARGA. Parametry – 165-100-80cm .Všechny oleje a veškeré kapaliny jsme museli vypustit . 4kolky jsou v nákladním prostoru letadla, tak teď už se tam nasoukat my a letíme. V letištní hale na nás koukali jak na marťany, z důvodu mála místa a kufrů naplněných součástkami na 4kolky jsme letěly v motokrosových věcech. S helmou v ruce, náhodou čistých motokrosových hadrech se dostavuji k osobní prohlídce, nemít s sebou Saara z Izraele – ( zakladatele expedice), tak mě nepustí ani do letadla. Ale po hodinové slovní přestřelce ve které se mluvilo Hebrejsky, nás 3 vtipálky vpustily. Proboha a to jsem v Čechách a nerozumim ani slovu, co bude v Izraeli? Po třech hodinách letu jsme přistáli v zemi zaslíbené pro offroad, a co bylo? Nic, s kamarádem Sarem a s dopisem o pozvání od Saarovo rodičů jsme byli propuštěni do bezcelní zony kde na nás čekaly 4kolky. Po půl denním papírování, jsme mohly všichni tři i s kolkama razit do stanoviště ze kterého budeme měsíc vyrážet do písečných dun. 4kolky v Izraeli mají zajímavou homologační sadu pro provoz mimo silnici. 4kolky v této zemi nesmějí jezdit po silnici, ačkoli je to pro nás paradox. Mají espezetky a velké kovové konstrukce okolo řidiče…. Nám bylo vystaveno povolení pro volný pohyb po Izraeli, ale jen s výstrahou, že nesmíme na silnice. Což i s tím, že máme české espézetky… V našem přechodném bydlišti ,,RAMATYšAJ,, - (píši název podle toho jak si pamatuji eho znění) usedáme nad mapy a plánujeme pár zahřívacích cest v okolí, abychom vychytali případné mouchy po rozložení a opětovném složená 4kolek. Každá sebemenší závada v poušti by mohla naší expedici ohrozit. Pečlivě prohlížíme 4kolky, zda li jsme vše přidělali a doladili tak jak by to mělo být. Stáří Hondy 400 pro nás bylo nejvedší obavou, ale během výpravy se vyvrbil jako nejslabší kus GAS GAS 450, Raptor 700 ještě voněl novotou z obchodu u tohoto stroje jsme se ani nedomnívali, že tam nějaká závada bude vůbec možná.
Pomalu svítá teploměr nám prozrazuje příjemných 15 stupňů, ještě posnídáme pomeranče – čerstvě utržené z ovocných stromků na zahradě a jedeme vtisknout prvních pár KM Izraelské půdy do kol… Náš první Trip byl – ,,Ramatyšaj,, –Ha Bonim – ATLIT –NESHER – YAGUT –,, RAMATYšAJ,,. Vše terénem, pouze minimum silničních přejezdů. Kolik to bylo kilometů si už ani nepamatuji, ale pocit při prvním vjezdu na pláž mě hřeje ještě dnes. Byli jsme v Izraeli v zimních měsících, tudíž na pláži nebyl nikdo. To byl ten pravý čas pro nás zabořit kola do jemného písečku. Když se na fotky koukám zpětně vypadáme jako šílenci smyslů zbavených. Dlouhé hodiny se točíme, výříme písek, jezdíme po zadních kolech tam a zpět po dlouhé pláži. Unaveni, hladem vysíleni hledáme civilizovanou restauraci. Strach z hrozících nemocí z nás padá, při pohledu na CAMEL restauraci na pláži. I tento mítus o neuvěřitelné hygieně v těchto zemích je omylem šířících se mezi neznalci. Ačkoli v Arabských komunitách bych nesnědla ani balenou vodu… Druhý den pokračujeme v zatěžkávacích zkouškách – bahno, voda, písek, vše v jedné vyjížďce.
TRIP: Ramatyšaj – Gvat – Afula – Midrach Oz – Ramatyšaj.
I tento mini trip byl velmi zdařilý k poznávání a k porozumění této kultury. Je zvláštní, že je to tak malá země, ale terénu je tu víc než dost. Každé pole má po okrajích pruh pro enduro vehikly. Dokonce i na poušti mají vyhrabané dvou proudové dálnice pro enduro jezdce…. Ale o tom až za chvíli… Nyní vám jen prozradíme, že se pomalu schyluje k tripu krs IZRAEl. Mám za sebou všechny zkoušky, dotahování uvolněných šroubů, nastudované mapy. Obvolané ubytování po celé naší expedici.
Velkou nepromokavou potápěčskou tašku uvazujeme na speciálně vyrobený nosič na HONDU 400, v tomto batohu máme veškeré věci které budeme potřebovat při naší expedici v délce 16 dnů : oblečení, oleje, nářadí, náhradní řetěz…. Na Raptora a Gas gase gumicukama uvazujeme spacáky. Vše máme zabalené, připevněné tak jedeeem. Možná čekáte kdy napíšeme, jakou satelitní GPS jsme si na toto cestování pořídíli. A asi vás zklameme, protože naše GPS byl SAAR a klasické mapy… Vrhneme se do první etapy – Z Ramatyšaj přez Tel aviv rovnou do prvního ubytování v Beit Hanan. Za soumraku se ubytováváme U kamaráda DINA, který se stará o BIO farmu. Dino nás překecal, abychom u něj zůstali pár dní, že nás provede po okolí. Tak se i stalo. Tři dny jsme se měli jako v paláci, ani nám nedocházelo jak nás bolí celé tělo. Prostě jsme hltali každý kilometr, každý zážitek a nové poznání. Už jen velké písečné duny, které jsou nemilosrdné v nás zanechaly mnoho dojmů. Je příjemné vyjet jakýkoli písečný kopec – písek obklopuje kola, tudíž je zcela nemožné se převrátit, ale když vám motor chcípne a vy se ocitnete v písečném sevření. Musíte namasírovat svaly a vyhrabat kolku z písku, pomocí rukou, lopaty - čehokoli… Nejvtipnější je, když seskočíte ze 4kolky a zapadnete po kolena do písku. Pak zachraňujete nejen kolku, ale i sebe…  Po třídenním maratonu v písečnách dunách, po roletách rozprostřených na pobřeží moře, zas balíme a razíme do nového ubytování – v Revivim kde nás mile překvapilo ubytován v zařízení nazývaném KiBUC. Na vašich tvářích vidím malé pousmátí, i mi jsme se smáli kam to vlastně lezeme. Netušila jsem, že něco tak komunistického ještě existuje.Kibuc - je označení pro zemědělskou, ale také průmyslovou osadu v Izraeli, která hospodaří formou kolektivního vlastnictví. Zisky jsou investovány zpět do osady poté, co jsou zajištěny základní životní potřeby členů kibucu - strava, oblečení, ubytování a také zdravotní a sociální péče. Kibuc poskytuje svým členům také kulturní a sportovní vyžití. Obyvatelé kibucu se nazývají kibucnici. Hlavní náčelník Kibucu, nás po večeři v mísní jídelně podobné našim školním jídelnám, vítá a vede do našeho ubytování. Které jsme pojmenovali BAHNOBUDOVY. Potichu projíždíme ZOO do budov postavených z bahna. Unaveni po celodenním cestování, uklízíme 4kolky do bahno budov. Rozprostíráme vedle 4kolek spacáky a špinavý tak jak jsme usínáme. Ráno nás probouzí řev zvířat v okolních klecích, kteří jsou lační po potravě. Rozespale vylézáme z brlohu, hned k nám přibíhá dívka se snídaní. Chápete, že nám zhýčkaným EVROPANůM donesla těsto s olejem a LABANE – to je něco jako náš bílí jogurt. Saar s dívčinou šveholí hebrejštinou a z gest tuším, že si máme na místním ohništi rozdělat oheň a placky upéct na nějakém divném plechu. Bylo to tak. Kluci rozdělávají oheň, Ollie klackem válí placky z těsta. Co teď když oheň je rozdělán, placky připravené, plech nahřátý..Nezbývá mi nic jiného než jako jediné ženě naší výpravy nám upéct snídani. Po třech spáleninách se mi daří první placka. Vítězoslavně se po dvouhodinové bitvě s neandrtálským zařízením, nasnídáme. To už se k nám připojil náčelník KIBUCU a táhne nás na exkurzy do olivovích hájů propojených šlechtitelskou zahradou stromů.
Po třech dnech se loučíme a vyrážíme přes poušť NEGEV do dalšího neobvyklého ubytování – Mošav : je typ zemědělské osady v Izraeli, která je tvořená společně hospodařícími soukromými farmami. Mošav je vedle kibucu a mošavy (vesnice) třetím hlavním typem venkovského židovského sídla. Podobně jako v kibucech má i v mošavech velký význam společné hospodaření. Na rozdíl od kibuců se zde však klade větší důraz na soukromé vlastnictví…..
TRIP: Revivim – WILDERNESS – HATZAVA

Na každý přesun mezi ubytováním jsme vyráželi velmi brzo ráno a mnohdy na místo doráželi za tmy. Hledání v mapách, objíždění nebezpečných míst nám zabíralo nejvíce času. Stále jsme dbali na naší bezpečnost. I když nás beduini sedlající nejnovější terénní vozy, honili po poušti tak jsme dbali na to abychom se vyhli pásmu GAZA a Jerusalemu. Mnohdy jsme se nestačili ani naobědvat, záchranou nám byly ovocné sady – pomerančovníků… Představte si, že jedete v jablečném sadu, u jednoho stromu zastavíte a ze 4kolky si utrhnete čerstvé jablko, tak tam je to s pomerančema… Hlavní je, že vás nikde nikdo neprudí, že je to jejich pozemek, a že tam nemáte co dělat. Připadalo mi, že každý druhý člověk tam vlastní nějaké terení přibližovalo. Auta, motorky, 4kolky se proháněli všude v terénu. Během 1 měsíce jsem nikdy nevypila tolik kafí, nesnědla tolik grilovaného masa a nepopovídala si s tolika lidmi ohledně 4kolek a toho odkud jsme, odkud jedeme, co že nás to napadlo a tak všechno kolem našeho cestování…. Lidé tam jsou velmi přátelští, není výjimkou, že se zastaví uprostřed křižovatky dvě auta a vyprávějí si, jakmile dopovídají jede se dál. Nikdo na nikoho netroubí, neřeší se to…. Jediné čemu jsme neunikli byl telefonní signál, ten je i na poušti stoprocentní, často se nám stávalo, že jsme museli řešit pracovní záležitosti…. Vrátím se k dalšímu výletu – stáčeli jsme se k MRTVéMU MOřI. 4kolky jsme zaparkovali vedle záchranářské věže na pláži u moře. Nacvakali tisíc a jednu fotku a šup do studené vody… Slaná voda nás nadnášela jako korky, i když se snažíme sebevíc, ne a ne se ponořit. …

Po mírném odpočinku ve slaném nálevu jsme se vrátili do Mošav vesnice. A druhý den vyrazili na poslední etapu našeho cíle. Jeli jsme po prašné cestě podél hranice s Jordánskem. I když jsme si mysleli, že jedeme nepozorováni. Byli jsme na omylu. Celou cestu nás sledovala policejní hlídka v obrněných Hummerech. Šetrně nás zastavili, vysvětlili nám, že nesmíme vyjíždět mimo prašnou cestu, že vedle cesty mají upravený povrch proti uprchlíkům. Přátelsky s námi pokecali, prolustrovali nám doklady spolu s fotoaparáty a kamerami. To jen pro případ, zda li nenatáčíme nějaké státní tajemství…. V Izraeli jsme strávili měsíc, ale největší část tohoto neuvěřitelného měsíce jsme strávili na 4kolkách. Oprav během naší expedice bylo po skromnu, za to pořádných… Honda 400 dojela bez funkční spojky, Raptor 700 neměl sebemenší škrábanec, Gas Gas 450 po malém saltu do příkopu měl rozšmelcované magneto. Servismeni z Can Amu nám vysoustružili nové náhradní díly a Gas Gase předělali na Can ama. Tato oprava trvající celý den a noc - Romana stála zdrcujících 40 000 kč… ( Doma jsme se dozvěděli, že pochroumané magneto je běžná závada na Gas Gasech )
Nebudete nám věřit, ale ani jednou jsme nepíchli kolo, ani jsme 4kolky neutopili a že děsivých pádů, nebroditelnejch řek, bylo mnoho. Až na totální vyčerpání jsme doletěli domu v naprostém pořádku, dokonce i bez nemocí…. Až doma si pořádně prohlížíme divoká videa, šílené fotky. Se slzama v očích nám dochází, že jsme zas doma v ruchu velkoměsta. Že tato expedice je za námi a asi se do Izraele jen tak nevrátíme, jediné co mi ještě dnes připomíná naše dobrodružství je razítko v pase. Do pasu vám zapíší, že jste přicestoval se 4kolkou a po dobu 3 měsíců tu s ní můžete pobývat. Domnívám se, že to dělají kvůli pašování 4kolek do země…