Po Istrii se jedná o druhý největší poloostrov v chorvatském Jadranu. Pelješac se rozkládá v jižní Dalmácii mezi Neretvanským a Malostonským průlivem, táhne se od Stonské na jihovýchodě k mysu Lovište na severozápadě. Poloostrov je 65 km dlouhý a 3 až 7 km široký.
Během
čtrnáctidenní expedice jsem potkal pět, šest stejně postižených šílenců na 4kolkách. Shodou okolností jsem je vždy potkal na benzínových pumpách, jednalo se o jezdce z Německa a Rakouska. Všichni byli ukecaní a o 4kolkách jsme klábosili několik hodin, s německým cestovatelem jsem prodrbal dvě hodiny a další hodiny a hodiny by se dalo klábosit, jenže každý jsme měl plán cesty takže jsme se museli rozloučit.
V Chorvatsku je perfektní to, že zdejší lidé jsou zvyklý na čilý cestovní ruch, na motorkáře i pěšáky, ale na 4kolkáře ještě pokukují jako na něco nového, neprobádaného. I policisté jsou tu na pohodu, mávají smějí se a když už mně zastavili, bylo legrační poslouchat
„ to je blázen, to je blázen“. 4kolky tu jsou na vzestupu a hlavně Can-amy, ti tu drží majestátnost obrů se 4x4.
Ještě v ČR jsem si zakoupil
cyklo mapy, které se v Chorvatsku teprve rozmáhají, jejich značení je úsměvné, ale účelné. Kus kartonu na kterém je nakreslený směr jízdy s popisky kde se právě nacházíte. Dle map a odvážného značení jsem většinu dní strávil na
kozích stezkách, olivových hájích a
šotolinových cestách páté třídy. Na některá super místečka se autem nedostaneš a pěšky je to daleko, což pro 4kolku bylo jako dělané. Když jsem se nechtěl mlátit v terénu, slanil jsem k moři shodil ze sebe
špinavé hadry a skočil do prohřáté vody. Přece jenom cíl této expedice byl jasně nalajnovaný, přes den jezdit na 4kolce a večer se válet u moře nebo na jachtě. Během expedice jsem neměl ani jeden zásadní defekt, či nehodu. Jediné co mně opustilo hned v začátku ježdění, byly přední brzdy. V Chorvatsku je velmi složité sehnat
nářadí odpovídající opravě. Ještě, že můj kamarád Max mimochodem akademický sochař, má kontakty a během půl hodiny pobíhání po přístavu, mi přinesl nářadí se kterým jsme brzdy mohli opravit. Vše jsme vyřešili odpojením, a po celý zbytek expedice jsem jezdil jen na zadní brzdy. Což taky šlo.
Cestovní ruch napomáhá luxusnímu stravování, mořské potvory, čerstvé pokrmy, hospody, restaurace, bary. Po večerech jsme se známými na hotelu, kam jezdím nějaký ten pátek, handlovali s jídlem. Jednou jsem uvařil svíčkovou a oni zas nějaké jejich národní speciality, podruhé jsme šli do místní gurmánské restaurace a tak to šlo po celých 14 dní. Hlady tu člověk určitě neumře. Pro zajímavost Chorvati neznají pro trajekty termín 4kolka . Tedy prodají ti lístek MOTORKA S PRIVOROM - motorka se sajdou.
Ceny jsou srovnatelné s našimi, jak benzínu tak i jiné. Kdo jezdí do Chorvatska ví své, takže tu neni co rozepisovat.