QuadMania.cz

2.6.´10 středa

V 5 ráno se znova scházíme ve Strážkovicích a vyjíždíme. Se zbytkem se srážíme na kávě na třeboňský Shellce a vyrážíme směr Halámky. Vlasta píchá gumu a po opravě pak už upaluje solo. Protože nepotřebuje zastavovat na jídlo, pití ani kouření (jak to dělá s chcaním netušim) rychle nás předhání a scházíme se až v cíli. Nám ale cesta, i když jíme, pijeme, kouříme i čuráme, utíká taky rychle. A to třeba i díky Zdeňkovo vyprávění o včerejším zážitku s Vlastovo malým pejskem smetákem Pomněnkou. Klíště mu páníček vytahoval na polštářku, o kterej se Kubas ani nesmí opřít. Na společnej talíř se psem Kubas taky asi nebyl zvyklej a spaní v jedný posteli byl už samozřejmej vrchol večera. Celou cestu nám sice chcalo, ale Rakousko jsme proletěli rychle. V Maďarsku jsme si zapomněli koupit dálniční známky a zastavili se v Szegedu na szegedinskej guláš, ale neznali ho, tak jsme si dali obyčejnej. Maďarka mi k tomu dala něco červenýho, tak jsem toho vrazil lžičku do huby a dvě hodiny jsem nemoh´ mluvit, jen jsem se potil. Nějaký rozemletý feferonky, papriky a bůh ví co ještě. No strašný. Na rumunských hranicích jsme byli v půl čtvrtý odpoledne. Pak se s náma na just nechtěl bavit o sexu, ale brzo ho to přešlo a mlel dál a dál. Blbý bylo, že jako muzikant s vytříbeným hudebním sluchem nesnese poslech jakékoliv jiné muziky, tak jsme museli poslouchat místo rádia jeho. Po 750ti km mě Chiefcip vystřídal za volantem a po dalších 3 km ho zastavili rumunský četníci v Dacii. Víc než jeho doklady je naštěstí zajímala cena čtyřkolky. Že to dobře dopadlo, jsme chtěli zapít pivem, ale Vinson se trochu ukázal jako lakomec a dělal, že pivo nemá a dokonce ani žvejkačky. Sorry Peťo, ale víš, že jsem ti slíbil, že to napíšu. Rumunský hlavní silnice nás mile překvapily. Samej novej asfalt nebo se zrovna stavělo. Po malým bloudění v Caransebes jsme konečně odbočili na tu správnou okresku a začlo to, na co jsme se těšili. Rozmlácený silnice a dobytek na nich. Paráda. Ve 20.30 jsme dojeli konečně do Borlové do našeho penzionu.Přivítali a seznámili jsme se s domácíma a dvouma pražákama Petrem a Vlastou a bratislavákem Palem, který si to u Quadprofi objednali taky. Večeře, ochutnávka místního piva a slovenský kořalky, organizační pokyny od Vlasty a do bílejch.

3.6.´10 čtvrtek

Předpověď na celý týden byla spíš deštivá, ale ráno krásně svítilo sluníčko. Tak velitel zájezdu změnil harmonogram tras a vytáhnul nás hned do hor na nejvyšší místo okolí. Vyrazili jsme hned ráno z naší vesnice a trochu okoukli sousedy. Rumuni moc opálený nebyli, ale hned za říčkou za našim penzionem byla celá jedna cikánská ulice a ta stála za to! Baráky z vlňáků, ty lepší z vepřovic, cesta jenom udusanej prach. A místní osazenstvo, že bych tam do hospody asi nevlez... Ale hned za vsí (Borlova 350 m.n.m.) začínají kopce a bahno a my byli jak u vytržení. Chtěli jsme se fotit na každým malým kopečku, ale pořád se před náma objevovali vyšší a vyšší kopce a hory. Minuli jsme meteorologickou stanici v horách.Viděli jsme pastevce, cejtili jsme krásně smradlavej sýr na salaších a stoupali dál. To už ale bohužel v mlze a mracích. A pak se zhruba ve výšce pod 2000 m objevil sníh. Jak když do nás střelí. Řádili jsme jak malé děti a nemohli se z něj odtrhnout. První vážnější okamžik přišel u strmého průsmyku, který se dal sice objet, ale to bychom nebyli my... Vinson jako první předvedl zač je toho Polaris. Pak to zkusil Kubas a to bylo poprvý kdy moh´ prdelí štípat roxory. Kingquad se zvednul, začal se převracet a jak byl z něho Kubas rychle dole. Prostě má z ložnice ty lasicovitý pohyby natrénovaný. Tak ho kluci nějak vytlačili.Pak se poprvé, ale zdaleka ne naposled předvedla Chiefcipovo Dylinka Dinlinka. Vyjela jak nic. Nato tedy Mimimo s hláškou "Bacha uhni, já jedu" vyjel zhruba tam co Kubas a nádherně se převrátil. Vytrénovaný Kubas čtyřkolku naštěstí zachytil, aby se nezačala kutálet. Jinak už by jí ani Michal nemusel chodit hledat. To by obnášelo tak několik stovek kotrmelců a zastavení tak o kilometr níž. Škody naštěstí žádný. No my ostatní už jsme zbaběle průsmyk objeli. Za chvilku jsme potkali první český motorkáře na kroskách, který se trochu divili, kam s ATV chceme jet. O pár metrů výš už jsme se divili i my. Další průsmyk, který se ale objet nedal a na něm několik metrů vysoká závěj sněhu. Chvíli jsme dumali jestli stojí za to zkusit to a pak jsme společnýma silama vytlačili a vytáhli Mimima na suchou a rovnou zem. Ten si vzal asi 50 m dlouhý horolezecký lano a jednoho po druhým nás jak na lyžařským vleku tahal nahoru. Asi po hodině jsme mohli pokračovat k vrcholu hory Virful Tarcu. Toho jsme konečně po kamenitý cestě necestě dosáhli. Cedule na vrcholu Tarcu i GPS ukazovali 2190 m.n.m.! Nasekali jsme nějaký fotky, bohužel byla viditelnost tak na 20 metrů, nasvačili se a sypali dál nakrájet nějaký ty kilometry. Cesta dolu byla po hřebenech s nádhernýma výhledama do údolí na potoky a horský plesa. Bohužel jsme najednou zjistili, že nám chybí pražskej Petr s Grizzlynou. Než jsme zjistili, jestli je vepředu nebo zůstal někde vzadu, tak nás dojel. Jenže někde hodil tlamu přes řidítka a potlouk si bok a nohy. Yamaha byla OK. Pak jsme se ještě nějakej čas motali po horách. Potkali jsme další 3 český krosaře, který čekali na kámoše, protože měli přetrženej řetěz. Pak nás Vlasta chtěl vystrašit, že nás čeká hrůzostrašnej sjezd dolu, ale my se nedali a chtěli pokračovat. Jenže Vlasta ztratil odvahu a orientaci, tak jsme se otočili a skoro stejnou cestou jeli zpátky. Jenže to už byl Petr po pádu KO a musel v bolestech krokem. To bylo možná štěstí pro Zbyňka, kterej si jen náhodou všimnul, že mu zadní kolo drží na posledních závitech na všech šroubech! Čtyřkolka čerstvě vrácená ze servisu v Yamaze... Takže dneska najeto 100 km brutálním terénem a dosáhnuto maxima nás všech: 2190 m.U večeře nám paní domácí řekla, že v tom průsmyku, kde jsme blbli s lanama, už zařvalo spousta lidí.

4.6.´10 pátek

Ráno se Petr po včerejším pádu nemůže moc hejbat, tak dneska zůstává na penzionu. My odjíždíme z Borlové přes Caransebes, což je takové menší město asi 10 km vzdálené, kde už je civilizace. Každé dítě, které potkáváme mává nebo si chce plácnout. Vlasta nám radí radši na ně najíždět, ať uskakujou, nám to ale nedá a rádi se s každým zdravíme. Minimálně starý lidi a děti tady prostě čtyřkolky vidí rádi. Tak proč jim neudělat radost. Je to jak když Rudá armáda vjíždí do Prahy, ne teda v šedesátým osmým, jen čekáme, kdy začnou lítat šeříky. Před Caransebes uhybáme z cesty několikatisícihlavému stádu ovcí se spoustou ovčáckých psů okolo.Vůbec těch všelijakých psů všech možných barev a velikostí (i když spíš těch velkých) jsme potkávali v Rumunsku spoustu. Některý nás i docela vytrvale pronásledovali. Několikrát jsme potkali i motorkáře, většinou Čechy, ale ani jednu čtyřkolku. Dneska jsme se podle GPS dostali do nadmořské výšky 1090 m. Projížděli jsme nádhernýma bukovýma lesama, cesty jedna báseň. Několikrát jsme si říkali, že se snad otočíme a dáme si ty cesty znova. Nikde ani noha, jen občas nějakej zadumanej pasáček, co přemejšlel asi o maturitě. Narážíme na jedinou závoru za celý týden, ale snadno si pomůžeme jiným krásným bahnitým stoupáním. Gumy ITP Terra Cross a Duro Power Grip, který většina z nás má nazutý se ukazujou jako fakt dobrá volba. Sjezd z hor je po strašně rozbitý cestě a Vlasta na nás simuluje prasklej rám na Kingquadovi, takže jedem hrozně pomalu. Do toho nám začíná trochu poprchávat, ale naštěstí to byl jediná voda, která na nás za ten týden padala. Teda kromě Mimima, kterej učil Sůzu potápění, ale to předbíhám. Zpátky jedem znovu přes Caransebes a Kubas začíná vařit, tak se trochu trháme. Já ještě svezu pár kiláků nějakýho mladýho malíře s válečkem na tyči v černým kvádru. Trochu mám strach, aby mi z kapes něco nezmizelo, ale kluk je v pohodě a ještě se s náma fotí. Vinsona dojíždíme 1 km před penzionem. Stojí na krajnici, došel mu benzín. Já mu to říkal, že ten posilovač je super, ale díky němu malá nádrž je na nic. A oni ty potvory americký tak rádi žerou a těch dnešních 121 km bylo moc. Na penzionu už je veselo. Petr doma nezahálel. Vyrazil do cikánský ulice a vozil tam cikáňata tak divoce (i 9 najednou), že nakonec přijeli policajti. Tak to náš domácí nesl trochu těžce. No a Petr se ještě stihl skamarádit se sousedama a parádně se ožral. A ještě rozdal všechny svoje Marlbora, takže zbytek týdne bude kouřit cigára, co měl pro pastevce. Takže od nás získává přezdívku Kořala2 po našem Petrovi Kořalovi, kterej dal ale přednost norským rybám před kamarádama.
Servisujem stroje, na Dinli dře spodní plech o gumy, takže Honza musel po silnici volnějc, ale protože je šikovnej a s likvidací aut i čtyřkolek má bohatý zkušenosti, zvládnul opravu rychle. Mimimovi nefunguje naviják, ale protože je taky šikovnej a navíc vysokoškolsky vzdělanej, zvládnul opravu taky rychle. Vlasta si prostě přehodil GPS na druhýho Kingquada a byl zas připravenej vyrazit,

5.6.´10 sobota

Vzpoura Vlastovi. 108 km.
Už je zase hezky, polojasno a teplota tak akorát. Celou noc chcalo, takže jsou všude mraky bahna. Vlasta volá nějakýmu německýmu kámošovi, kterej je ubytovanej někde v okolí a ten přijíždí na enduru od Yamahy a že pojede s náma. Jenže už po pár kilometrech a několika držkách to vzdává a jede někam na cestu. Do hor jedeme stejnou cestou, jako jsme se včera vraceli. Jenže pak nám Vlasta ukáže nějakou svážnici podél potoka kolmo do svahu a že udělá video, ale dál to nepůjde. Jenže to nás neznal. To byl jeden z nejkrásnějších offíků v Rumunsku! Potokem, bahnem, přes balvany a furt nahoru. Redukce a 4x4 v kuse snad hodinu. Pal´o se chvíli po začátku vrátil za Vlastou, tak jsme čekali, ale pak se na to vybodli a jeli na vlastní pěst. Potkali jsme i nějakýho svážeče dřeva se sekyrou, ale Tuicu bohužel nepopili.Vyškrabali jsme se na nějakou horskou louku k salaši a tam na sluníčku poobědvali. Odpadlíci pořád nejeli a signál nebyl. Do toho pražskej Vlasta zjistil, že má u kola šprajclou větev jak ruka. Tak ho zachránil dřevorubec Mimimo s mačetou, protože to měl odkoukaný od svých oblíbených svážečů.Chvíli jsme na vrcholku bloudili, pak se nějak zorientovali a sjezd dolu okolo dalšího potoka byl opět masakr. Ani jsme nevěřili, že to ve zdraví dáme. Metr hluboký vyjetý koleje,balvany a všude bahno. Občas jsme potkali nějaký chlapi s pilama nebo Lakatošem a pořád nám ukazovali, že jsou dvě červený čtyřkolky 10 minut před náma. Pak jsme konečně odeslali Vlastovi s Pal´em souřadnice a nějak jsme se dali dohromady. Ani nás náš horskej vůdce moc nejebal, asi už nad náma lámal hůl. O pár kilometrů dál si likvidátor Čip zul gumu a plynule přesednul ze čtyřkolky na mez. Tady nám Vlasta poprvé něco zadara půjčil a dík jeho kompresoru se podařila pneumatika znovu nazout.Kupodivu tohle byla jediná závada na všech našich ATV za celý týden. Jiný defekt už nikoho nepotkal. Z kopců nás už všech 10 sjelo k nějaký řece a tam jsme se nádherně vyřádili broděním. Nějakej domorodec s vnukem, bicyklem a koněm si nás u toho natáčel mobilem.Asi se s náma pak vytahoval večer v hospodě u kořalky. Jenže z ničeho nic uprostřed řeky Petrovi zdechla Yamaha a ani neťukla. Tak jsem ho vytahoval, ale protože tam byla hloubka, nedařilo se nám za kouli zapřáhnout lano. Tak se nám ho ze břehu snažil házet Pal´o a to byla asi nejveselejší chvíle dovolený. Nádherně padnul do vody s výkřikem "Do p..e". Pak nám ještě vysvětlil, že to bylo na "mačáka" neboli po jejich na kocoura - na všechny čtyři. Prostě tam schrastnul jak žabák. Potěšil nás moc a všechny včetně potlučenýho Petra s rozbitou Grizzlynou. Tu kluci zkoušeli oživit asi hodinu, ale nezadařilo se. Mezitim se každej bavil jak uměl. Tak jsem teda Grizzlynu zapřáhnul za XPéčko a asi 50 km jsme jeli domu po asfaltu. Cestou jsme ještě zastavili u pumpy na tankování a zasmlouvali jsme si při placení. Celej den jsme měli plnou hubu keců, jak večer vyrazíme do města za místníma gadžicema, na které se někteří navzájem upozorňovali obscéníma gestama ze čtyřkolek ale byli jsme tak zmožený, že jsme byli rádi za promítání dnešních videí. Což byl ale opruz, protože většinou se před Vlastovo kameru na čtyřkolce nacpal Mimimo Scoťák a akorát jsme koukali, jak se předvádí a kroutí prdelí.

6.6.´10 neděle

Ráno zase krásný počasí. Ale pro jistotu obvyklou ranní prevenci ze švestek od pana učitele nevynecháváme. Petr Grizzlynu nezprovoznil a navíc ho pořád bolel celej člověk z kotrmelce z prvního dne, tak to dneska znova odpískal. Vyrážíme zase krásnýma listnatýma lesama do kopců a Vlasta nás každou chvíli natáčí. Při jednom stoupání Vinson objíždí Honzu a převrací se se Sportsmanem přes bok. Naštěstí bez zranění i škody na majetku. U Honzovo Dinli si vzápětí všímám utrženýho brzdovýho třmenu. Oprava zabrala asi hodinku než Honza našel na čtyřkolce nepotřebný šrouby, který by mohl použít.Ale Dinli je nesmrtelná a jelo se dál. Jenže Vlasta měl zrovna nějakou kamerovou mánii a chtěl nás každý kilometr natáčet. Je fakt, že pasáže to byly krásný. Akorát když jsme nezastavili přesně tam kde chtěl, tak se pravidelně urážel, až toho na nás bylo moc. Takže po jednom incidentu jsme jako protestní akci vyzdobili mašiny kapradím. Při jednom ze sjezdů mezi stádem divokých koní se převrátil Chiefcip, ale opět se naštěstí nic nestalo. Mimimo si v bahně zasral chladič a pořád vařil, tak jsme sjeli k řece, kde včera utopil Petr Yamahu. Přímo skrz cikánskej stanovej tábor. Ohniště, dacie, kobyly, nádhernej život bez stresu.Tam si Michal chladič čistil tak dokonale, až si nabral do variátoru. Na další cestě stejně pořád vařil, tak jsem ho pár kiláků táhnul, aby vychladl. Jenže jsme přijeli do nějaký vesnice a tam si chtěl chladič vyčistit zas. Tak zajel do řeky a najednou jsme viděli Rumuny jak na mostě mávaj rukama a pokřikujou. Mimimo to vzal pod ten most, ale tam byla najednou tři metry hluboká tůň! Poprvé jsem viděl čtyřkolku plavat a ještě naznak. Z vody byly vidět jen kola z Kingquada a vedle Mimimova helma. Tak jsme přiletěli dolu k řece a společně s nějakým mladým domorodcem kolku vytáhli na břeh.To už jsme na mostě měli jako obecenstvo celou vesnici, která nás povzbuzovala. Zážitek z toho mají asi do dneška. No Mimimo asi taky... Olej byl čistej, tak se akorát vysušil airbox, filtr a Michal. Asi po půl hoďce se povedlo japonce nastartovat a sklidili jsme zasloužený potlesk od diváků. Michal pokračoval dál ale asi jen 5 km, pak se z airboxu zakouřilo, motor zakuckal a Kingquad stál. To byla pro letošní Rumunsko jeho konečná. Tentokrát se jako odtahový vůz vybral Vinsonovo Polaris a kluci jeli po asfaltu dobrejch 60 km do Borlové do penzionu. My se rozhodli vyzkoušet hřebenovou tůru a moc dobře jsme udělali. Shodli jsme se, že to bylo asi to nejkrásnější, co jsme v Rumunsku viděli. Nekonečný kilometry po hřebenech v celkem vysoký nadmořský výšce těsně před západem slunce. Do toho nádherný bílý skály v nizoučké spasené trávě,takže se to dalo docela valit. Divoký koně,ovce, psi a nikde nikdo. Vlastně jen nějakej pastevec s vnukem, kterýmu dal Kubas čokoládu, ale starej mu jí hned zabavil a dostane jí asi až na Vánoce. Do toho horolezecká vložka, když jsme se se Zbyňkem vyšplhali ke kříži na skále. Až kýčovitá romantika. Sjezd do údolí byl už za šera okolo nějaké přehrady a já jednou nedobrzdil a zezadu jsem říznul do Palovo CanAma. Naštěstí se nic nestalo. Na silnici jsme se dostali už za tmy a byla to cesta závad.Zbyňkovi a Čipovi to nesvítilo a do toho samej kamion, takže jsme se roztrhali a nevěděli kde je kdo. Kubasovi se zdálo, že Kingquad nějak ztrácí výkon, pražskej Vlasta nedobíjel, mě docházel benzín. Kubas navíc začal vařit a po přestávce nám se svým stoickým klidem oznámil i Honza, že mu Dinli ukazuje teplotu 124 stupňů. Takže chvíli na laně. Do toho na nás v noci po vsích pokřikovali cikáni, tak jsme mazali domu co to šlo. U večeře jsme se přepočítali a byli jsme všichni, tak to dobře dopadlo. Akorát Kubas si zas stěžoval, že sedí blbě a nezbývá na něj maso. Paní domácí vařila dobře, takže kdo zaváhal, měl trošku smůlu. Naštěstí piva bylo dost z našich zásob i místního Ursuse. Večer klasická promítačka dnešní 194 km dlouhý štreky. A Vlasta se pak s videama na noťasu a Pomněnkou šel ještě polaskat pod peřinu.

7.6.´10 pondělí

Ráno bylo nádherně azuro. Kubas nalil prevenci a poinformoval nás o svých problémech s flintičkou. Rybylka jeho strasti rychle vyřešila.Takže na snídani a zas do sedel. Mimimo na půjčeném enduru Suzuki DR400 od domácího, protože KQ včera utopil. Poprvé na teréní motorce, tak jsme se těšili na nějaký držkopády, ale zklamal nás. Zvládl to s přehledem, mohl by jezdit šestidenní. Poprvé jsme nevyjeli přes bělošskou část Borlové, ale na naše přání po cikánský čtvrti a byl to mazec. Aby se mi tam čtyřkolka rozbila a musel jí tam nechat, bych rozhodně nechtěl... Tentokrát nás Vlasta vytáh´ na horu Muntele Mic - místní lyžařský středisko. Taky v Borlové před hospodou stojí 2 sněžný skůtry připravený na sníh. A že ho tady asi v zimě je. Fantastickej, nekone čně dlouhej výjezd pod lanovkou nejdřív v lese a pak výš už jen po pastvinách nebo mezi šutrama.Tam nás Vlastík zase našteloval pro video, ale nelíbilo se mu, jak jsme se rozjeli (nebo možná, že jsme se dost nesmáli do objektivu, to nevim), tak se nasral a ujel nám. Našli jsme ho až pod asi 50 m vysokým křížem těsně pod vrcholem. Ten svítí v noci do celého okolí a funguje asi i jako vysílač.Tam byla parádní vyhlídka po okolních horách a na lyžařskou vesničku přímo pod křížem. Tam seděl náš horský vůdce uraženej na zábradlí a nemluvil s náma.j šesti letej rozmazlenej jedináček se udobří tak po hodině, Vlastovi to trvalo trochu dýl, ale nakonec nás v horách zahynout nenechal a pokračoval s náma dál k vrcholu. Jenže Kubas napálil zezadu do Vinsona. A po chvíli zjistil škody. Hnutej přední nosič a plasty a hlavně o světla proraženej chladič na Kingquadovi!A to byla první chvíle, kdy byl aspoň trošku nasranej. Takže otočka a sám se vracel na základnu. Naštěstí to měl pořád z kopce. Než jsme se vrátili domu my, měl opraveno. A prý stihnul i trochu přihoňovat.Vinson měl trochu pochroumanej zadek a praskla mu pojistka k žárovce. A protože američani jsou pitomci, tak hned při prvním pokusu o nastartování zjistil, že Polaris s jakoukoliv prasklou pojistkou nastartovat nejde... Po výměně jsme vyjeli na vrchol hory, kde stojí zbořenej komunistickej lágr s popravčí komorou, který lidi prý hned po pádu Causesca srovnali se zemí. Tam to bylo dost depresivní. Pak jsme sjeli na druhou stranu hory k nějakému jezeru a na jeho břehu jsme si v místním idylickém hotýlku dali oběd a nějaký pivečko. Zpáteční cesta se nesla ve znamení sprintu z Muntele Mic po nádherných serpentinách a taky jsme trošku pozávodili. Tenhle den byl nejkratší, 94 km. Večer nás místo promítání a chlastu čekala výměna čepů na Honzově Dinli. Vypadalo to jak na nočním servisu na Dakaru. Pod baterkou a na holý zemi. Ale díky šikovnosti Mimima a Honzy se servis podařil a ještě před ránem jsme šli spát.

8.6.´10 úterý

Opět nádherně teplo a jasno a Mimimo znova na enduru. Dneska už jsme to pojali spíš odpočinkově. Pohodových 101 km. Takže ostatní ani dneska nedržkovali na moje a Kubasovo věčný popochcávání.Chiefčipovi došel hned pár kiláků po odjezdu benzín, protože v tom kalupu s noční opravou zapomněl dotankovat ze sudu. Cesta byla samej prach a v tomhle počasí to za moc nestálo. Museli jsme mít aspoň stometrový rozestupy, jak se prášilo. Akorát jednou jsme si dali docela brutální sjezdík v nějakým křoví.Tohle byl taky jedinej den, kdy jsme se kvůli popadaným stromům otočili a vraceli. Jinak měl Vlasta cesty připravený dobře. Cestou zpátky, když už bylo znát odlehčení z blížícího se konce dovolený, jsme si ještě zablbli se čtyřkolkama v řece. Po návratu a před mytím strojů jsme ještě dali hobla Zbyňkovi, který dneska slavil narozeniny a trochu ho ošplouchli hadicí.
A večer na nás čekal vrchol od paní domácí. Grilovačka venku a výborná večeře! To se povedlo, takže multumesc multumesc multumesc neboli mockrát díky. Celkem jsme teda v Rumunsku najezdili za 6 dní 715 kilometrů a přibližně natočili 30 Mh. Zpátky do Čech jsme vyrazili každé auto zvlášť. My vyjeli s Chryslerem ještě večer, zbytek jel až druhý den ráno. Nám cesta v noci uběhla rychle. Hlavně díky Kubasovi, který vzpomínal na mladá muzikantská léta, kdy byl ještě v plné síle a řádil. Veselo bylo i na rumunsko maďarský čáře, kde nás cedule varovala před zlodějema zneužívající poruchy auta. Když viděl rumun jak si jí fotíme, hned nás upozornil, že Romania super, ale Hungary bandita. Tuhle cestu jsme se střídali, tak se každej vyspal. Akorát rakouský celníci buzerovali ve Dvořišti a kontrolovali nás. Ke Kubasovi zpátky do Strážkovic jsme přijeli právě na ranní kávičku.