Protože jsme dva ale máme možnost vyrazit tři (máme velký vlek) zkoušíme ještě akci v rychlosti nabídnout nejbližším kamarádům z okruhu atv-expedice.cz. Nakonec se nám hlásí Duffy, který však kvůli práci posléze účast odříká. Vyrážíme tedy stejně jako do Slovinska jen ve dvou. S ohledem na sníh a zimní čas by tři účastníci byli lepší (přeci jen pohyb v horách v zimě přináší nějaká rizika) ale nakonec jsme už velmi sehranný tým, takže víc neřešíme a JEDÉM. Přípravy tentokrát neprobíhají žádné jen píšu k Merhautům a domlouvám ubytování. Abych byl přesný tak Pája kvůli dopravě a lepší příjezdové cestě preferuje Svatou Helenu ale já ho (kvůli buchtám to on ale netuší) ukecávám, že to bude v pohodě i do
Gerniku, že se cesta prohrnuje (info od Merhautů) a že problém nenastane. Dnes v teple domova musím uznat, že měl ten kluk ušatá pravdu a já se krutě mýlil ale o tom později.
Celá akce začíná ve středu ráno. Jsme domluveni že odjíždíme v 8:00 od nás z Berouna takže vstávám v půl sedmé rychle dobaluji a připravuji se na start. Když ani v půl deváté Pája nepřijíždí tak mu volám a on hlásí, že je na snídani že má drobné zpoždění a uzemňuje mě mojí vlastní hláškou
“vole nepruď já mám dovolenou”. Záhy ale přijíždí a tak nakládáme. Pája tentokrát nacpal svoji čtyřkolku do auta a na vlek jde jen moje Jumbo. Naložení je tak věcí okamžiku a my zhruba v 9 hodin vyrážíme na
1 200 kilometrů dlouhou cestu. První zastávka je až na slovenských hranicích, kde tradičně kupujeme dálniční známku pro Slovensko ale i Maďarsko (cena 33 Eur za obě). Pája zvolil velmi svižné tempo a k tomu nikde nestaví. Když zhruba ve 2 hodiny odpoledne, kdesi v Maďarsku hlásím, že bych něco snědl rozkládá mně hláškou
“já jsem v pohodě já jsem se dobře nasnídal”. Když pak vidí jak blízko se ocitl smrti zaškrcením staví u prvního MC Donalda a dáváme “oběd”. Klucí maďarský neberou karty a tak platíme 10ti eurovkama a každému nám vrací pár set Forintů. V rychlosti ještě tankujeme plnou a Pája už zase tlačí plyn do podlahy.
Další zastávka je až na rumunských hranicích, kde se Pája vydává koupit Rovinětu. Nastává jeho již tradiční maraton “mašina kaput”, tudíž se vrací s tím, že máme vyrazit na další pumpu Petrom. Jako již tradičně jedeme jednu Petrom za druhou až do Temešváru a Pája znovu a znovu předvádí svůj mistrovský kousek, kdy obsluha zadá všechny údaje o vozidle a vzápětí systém kolabuje. V Temšváru se definitivně rozhodujeme, že na to kašleme a jedem. Kolem 10 večer přijíždíme do Nuova Moldova, kde vládne krásné jarní ovzduší tedy je nad nulou a my v pohodě stoupáme po rozbité cestě přes
Padinu Matei do Gerniku. Merhautovi nás už čekají a tak máme zatopeno v kamnech i koupelně dáváme tedy rychlou sprchu odmítáme večeři a kolem půlnoci už prdíme do peří plni očekávání zážitků z jízdy. Ráno se budíme v 8 hodin místního času. Venku je nad nulou a hustá mlha. Snídáme v kuchyni u Merhautů tradiční buchty a obložený talíř. V rychlosti se oblékáme a v 9 hodin už vyjíždíme k vysílači. Na hřebenech svítí sluníčko a je krásně teplo (tuším že kolem +7 stupňů). V lese je mraky bláta sněhu a ledu a místy prorážíme závěje. Jede se skvěle a tak přes salaše a bukové lesy míříme ke Svaté Heleně. Počasí nám ukazuje svoji horskou proměnlivost a tak sluníčko střídají mraky občas i tak, že než vytáhneme foťák abychom zachytili sluncem nasvícené okolí přijde mrak a není vidět než na pár metrů. Na hřebenech u Heleny vjíždím do závěje a zůstávám v ní viset takže na řadu přichází navijáky a rychlé vyproštění, které urychluje brutální praskání a dupot z přilehlých křovin (nechce se mně zkoumat co ho působí a tak raději vyklízíme prostor. Zhruba po dvou hodinách jízdy přijíždíme na Svatou Helenu a pořizujeme foto u nové cedule.
V místní škole právě končí vyučování a tak zdravíme odcházející děcka a míříme na trasu směr Rovensko. Hned za vesnicí však zjišťujeme, že tudy neprojedeme protože jsou tam skoro metrové závěje. Otáčíme tedy a zkoušíme se přes hřebeny u větrných elektráren dostat k Dunaji. Po pár kilometrech pak předvádím jedno ze svých parádních čísel a tak si v plné rychlosti na poslední chvíli všímám nataženého ohradníku. Prověřuji brzdy Jumba a zastavuji zhruba centimetr od nataženého drátu. Uff chvíli to vypadalo, že kolka zůstane stát a já budu pokračovat. Nakonec po krátkém kroužení sjíždíme k Dunaji a dalším údolím míříme směr Rovensko. Všude je zabahněno a tak sjíždíme k potoku trošku opláchnout stroje a vaříme oběd (polévku a lečo s fazolí). Člověk by nevěřil jak jindy odporná konzerva dokáže v terénu chutnat. Po obědě se vedení ujímá Pája a přivádí nás k dřevařské základně známé z podzimní výpravy. Ptáme se dřevařů kudy na Rovensko a oni nám ochotně ukazují cestu. Po pár set metrech zjišťujeme, že cesta není ani tak cesta jako potok takže jedeme zhruba 8 kilometrů potokem. Úsek je to skutečně parádní takže projíždíme trialové pasáže občas se propadáme skrz led či probíjíme totálně rozbahněnými úseky. V jedné hlubší koleji zůstávám viset ale nakonec se svépomocí vyprošťuji. Pája je rozjetý a tak se na konci potoka vrhá do prudkého jílovitého výjezdu směrem na hřeben. Když vidím jak se jíl balí na kola propadám obavě, že dolů to nebude sjezd ale spíš pád :D. Zhruba ve dvou třetinách kopce Páju dojíždím a koukám, že cesta pokračuje nejen strmě nahoru ale ještě v pořádném náklonu. Na jílu je to vyloženě hardcore navíc nevíme zda na vrcholu cesta pokračuje či zda je tam jen klasická vytěžená mýtina (tak zde končí velká spousta dřevařských cest). Brzdím tedy Páju v rozletu a domlouváme se, že jedeme zpět.
Cestou dolů nastává očekávané a tak se nám kola obalí jílem a my jedeme spíš skluzem než nějak řízeně. Aby byl zážitek dokonalý občas přejíždíme ledovou plotnu na které k našemu štěstí jíl na kolech dělá dobrou službu takže lze mírně přibržďovat. Dole si oba oddechneme a jedeme zpět směrem k dřevařskému táboru. Po pár kilometrech zvolíme trošku jinou stopu a oběma se nám podaří parádně zapadnout do bahna. Když se vyprostíme tak už bez větších problémů kloužeme zpět a
volíme jiné údolí, které nás zhruba po další půlhodince dovádí do Rovenska. Na náměstí zastavujeme a dáváme si pauzu, kterou naruší až totálně opilý Rumun, který nám zapáleně cosi vypráví, pak se zmocňuje mé cigarety, kterou na pár tahů udělá a s blaženým výrazem mně vrací ožužlaný vajgl abych to dojel. Když nás začne zvát domů raději nasedáme a jedeme na kraj vesnice směr Gernik. Za vesnicí na vrcholcích nastává stejný problém jako na Heleně a tak jsou nám opět v cestě obrovské závěje. Chvíli přemítáme zda to projedeme ale pak se rozhodujeme, že je za hodinu tma a že nevíme co na cestě ještě potkáme a tak otáčíme a po cestě přes Lubcovou míříme k Dunaji. Podél Dunaje pak popojedeme do údolí Sichevity a tradiční rychlostní trasou míříme do Gerniku. V Gerniku jsme kolem 6té hodiny večer a bez zaváhání parkujeme u našeho pravidelného občerstvení. Pan hostinský hlásí, že točené v zimě nemá a tak si dáváme lahváče a tradičně pár panáčků slivovice. U kamen pak poklábosíme o tom co je kde nového a posléze, abychom zase nedostali koštětem, míříme na večeři k Merhautům. Večeříme vynikající zelné závitky, ke kterým nám paní Merhautová podává speciální čajíček - ohřatou slivovici s karamelizovaným cukrem. Je to krásně hřejivé a zabíjející. Ještě zhruba hodinku besedujeme s
Merhautovými a pak už rychlá sprcha a hajdy na kutě. První den je za námi a byl vážně super. Jumbo jede jak o život a místní terén v tomhle počasí nemá chybu, nikde se nepráší a terén poskytuje řadu nečekaných adrenalinových pasáží. Najeli jsme krásných 140 kilometrů a než zaklapnu oko, všechno mně znovu probíhá před očima.
Tím tento díl deníku prozatím končí pokračování již brzy…
Od poslední expedice do Slovinských alp uběhlo pár měsíců a nás už zase začaly ty naše ”cestovatelské boty” táhnout do světa. Všechno to proběhlo víceméně spontánně, když na Nový rok přijel Pája na návštěvu a já na něj mezi řečí vychrlil, že bych už zase někam jel. Když jsem pak řekl Banát, blesklo mu v očích a bylo jasné, že se jede. Protože není třeba otálet tak bylo záhy rozhodnuto, že jedeme takříkajíc ihned. Abychom stihli “Novoroční vyjížďku” (článek se připravuje) dohodli jsme se, že volíme termín 16.1.– 20.1.2013 což znamená tři dny mrazivého zimního ježdění což vyhodnocujeme jako akorát.
