Sněhánky balancovaly na hraně obelhávání osudu, zimní setkání se letos konalo o jednom z nejchladnějších únorových víkendů v okolí Žebráku. Z místa ubytování se vyráželo s patnácti minutovými intervaly ve skupinách od třech do šesti strojů. Skupinky měly za úkol podél dokonale zmapované trasy najít 18 kolíků které na sobě měly jedinečné číslo a číslo kolíku. Na parkovišti před Bouchalkou se sešlo na
29 kousků 4x4 a
1 osamocený zadohrab.
Zima byla jedovatá, kdo měl vyhřívání byl na koni, kdo neměl mrznul a ani ohřívání u výfuků nepomohlo, a to mi věřte mluvím ze své zkušenosti. Jasně, že píši jen o slabších kouscích, pravé horaly nějaká mínus osmnáctka nemohla zarazit. Jezdecké osazenstvo se rozrostlo i o
Slovenskou účast dvou jezdců
Mira a
BRP111, jeden z nich však nemohl absolvovat celou trasu díky neznámé závadě na jeho stroji. Ač se při nenadálém spadnutí do nouzáku vrátil zpět na Bouchalku kde rozebral co se dalo, stroj se nahodit nepodařilo, ale nemusel být smutný, odpadlivších se na Bouchalce objevilo víc než dost a azyl hospůdky je přijal na po zbytek dne. O odpadlíky se starostlivě staral
Hans-quad, který jako mamka i taťka hlídal i ty nejmenší quadery.
Zbytek partiček se pomalu rozprchl do prostoru, a dle map a
GPS souřadnic se štelovali krajinou. Ještě podotknu, že
Pirda s dalšími jezdci jeho teamu, se vydali jako první do cca 100 km
(po sečtení sumy sumárum všeho popojíždění z a na Bouchalku) dlouhé trasy. Náš team čítal šestici jezdců. Během zápasení s nepřízní počasí a GPS souřadnicemi pod křídly
RichardaCz jsme tři jezdce zanechali svému osudu, a po zbytek orienťáku jsme jeli pouze tři. To ve složení dvou Kamen a jednoho neposedného slona.
RichardCz,
Venca113 a
SQ v jedné grupě, to by nebylo to pravé ořechové kdyby jsme se třikrát neztratili, dvakrát nejeli v protisměru a jednou nenašli ukradený kolík. Během našeho bezesporu nejspontánnějšího hledání jsme se setkali snad se všemi závodními teamy. Hned na dlouhé pocukrované pláni jsme potkali team osazený jezdci:
Jindřiškou,
Viktorem,
Nechuťákem,
Jardou Webrerem,
Johaníkem a
Vojtou. Od nich jsme očíhli kde je kolík, zapsali jej a už se prášilo za kočárem.
Druhý team jsme potkali u jakéhosi stromu, kdesi u řeky. Zde byly dvě jezdkyně a dva jezdci:
Koncák, Táník,
Tytyty a
Gábinka. Zde jsme prohodili pár slov, popili čaj s medem a už se zase pelášilo. Všudepřítomná zima nám přinesla podívanou na
Koncáka s
Tytytáčem, kteří si užívali zamrzlou řeku, do této hry jsme se nechali hravě vtáhnout a
Venca113 dokázal, že umí lítat hodiny z jednoho břehu řeky na druhý. Slabé podlomení kolen ze zamotané hlavy vystřídal zběsilý úprk mimo plánovanou cestu v podání
RichardCz. Po usměrnění a nasměrování jsme se setkali s dalšími jezdci, kteří krotili stroje u stanoviště se zmizelým kolíkem. Minimálně tři teamy pobíhaly okolo 4kolek, a hledaly zmizelý kolík. Boj se zimou, zkrotil každý po svém, ale že se málem i padalo. Poslední šance při najížděcím manévru málem dopadla tragicky vyhlížejícím pádem na krovky. Ale jezdec vše ustál a pak už se jen a pouze jelo do cílové stanice a tím byla pískovna, kde se jezdci vyřádili a kdo měl plné zuby ježdění, meteleskum bleskum k cíli.
Cílem orienťáku bylo sesbírání všech souřadnic z osmnácti kolíků, následné sklouznutí v pískovně a dlabenec na zasněženém parkovišti u Koněpruských jeskyň, zde pečlivě vyčkával Pumix s pojízdným občerstvením. Auto měl naládované automatem na kávu, čaj, horkou čokoládu a opravdu luxusní zelňačku. Vynikající zelňačku měli na triku
Pumix,
Sýkorka720,
Silverovi X5 a
Keeperovi… Za tu musím vyseknout pochvalu - nejen, že zahřála, ale ona byla ještě lepší než od babičky!
Velké poděkování patří
organizátorům, kteří akce vždy připravují na výbornou a dá se říct, že každou akcí se stávají vyjížďky profesionálnější! Třicet omrzlin se sešlo na
Bouchalce, kde program nekončil a jelo se ve večírkovém rytmu až do rána. Boj se zimním živlem přežilo všech třicet omrzlin, ale jak dopadli večer, to už nevíme, naše redakce se musela rozloučit.
Video:
Fotogalerie jezdců:
V noci z pátku na sobotu očekávané pokoření teplotního rekordu nenastalo. Meteorologové očekávali, že tento víkend padne v okolí Kvildy český teplotní rekord - 42,2 stupně z roku 1929. Teploty z pátku na sobotu se ale rekordu nepřiblížily ani zdaleka. I tak nám počasí přichystalo teploty hluboko pod bodem mrazu, přesněji – 18. Třicítka těch nejotužilejších 4kolkářských omrzlin zdolala 100 km dlouhý orienťák se zakončením na parkovisku u opravdu luxusní zelňačky .
