QuadMania.cz

---

Pár dní před akcí dostáváme info, že na akci vyráží i klubovna Polabí a tak se domlouváme, že pojedeme s nimi. V předvečer odjezdu tedy ještě píšu Petrovi Mařenovi se kterým se domlouváme na sraz u McDonalda na Černém mostě v půl deváté ráno. My si dáváme spicha v půl osmé u mně před domem s tím, že nás k zmíněnému Mekáči čeká zhruba 50 km po ose. Ráno se budím a zjišťuji, že autíčko má prázdné kolo takže nafukuji a mezitím přijíždí kluci a skládají stroje. Vyrážíme takříkajíc na čas a v duchu všichni proklínáme stanovený čas odjezdu protože se ke všemu v noci mění čas na letní a tudíž jako bonus vstáváme o hodin dříve. Do Prahy svištíme s větrem o závod ale přesto na Barandově zjišťujeme, že na půl devátou se ke klukům nedostaneme. Takže jim voláme a oni hlásí, že nečekají a dávají nám souřadnice na další místo srazu zhruba 20 km za Prahou. Frčíme tedy nonstop a za pomoci telefonické nápovědy od Michala Tytyty nakonec dorážíme na místo srazu, kde se už nahromadilo zhruba 20 strojů. Tankuji a než se nadějeme jede se dál. Tentokrát už terénem přičemž vede Jarda Quad, který na novém Can Am jede jak splašený. Jedu na chvostu, kvůli oblakům prachu udržuji odstup a sleduju Táňu jak to přede mnou pálí díra nedíra. Po pár kilometrech zastavujeme na krátkou pauzu a zjišťujeme, že je nás zhruba polovina. Zbytek zůstal kdesi za námi a tak jim voláme načež dostáváme info že opravují a že máme pokračovat. Chvíli ještě žertujeme na Jardův účet jako že, “proč jedem jako bychom někde něco ukradli” :D, pak ale sedneme na stoje, že budeme pokračovat.
Za mnou přichází Michal, že chce zkusit autíčko tak sedám na polárku, abych vzápětí zjistil, že nejde natočit :( baterka kaput tak startujeme přes kabely ( jako ten den ještě párkrát ) a já se vracím k autíčku, domlouváme se, že se Michal sveze později a pelášíme dál. Polní cesty střídají lesní pasáže, až narážíme na úsek, kde se prodíráme mezi stromy. Mám trochu obavy, abych se s autíčkem protáhl, ale to mně mile překvapuje a tak zdolávám všechno co čtyřkolky přede mnou. Při jednom z lesních stoupání sledujeme jak nás nejprve míjí utikájící zajíc a vzpětí divočák jako hrom :D. Naštěstí se kaňour nechce kamarádit se čtyřkolkáři a tak si nás nevšímá. Po chvíli skupinka staví protože Víťa má úplně prázdné kolo. Díra jako do pekla, která spolkne celé moje balení knotů. Nějaké knoty má ještě Pája ale zdá se, že kolo drží a tak pokračujeme. Po pár kilometrech přichází další lesní pasáž a Víťovo kolo opět uniká. Přidáváme knot a utěsňovač ale Víťa se rozumně rozhoduje k návratu domů takže nás i s Táňou opouští. Další kilometry tempo mírně zvolnilo a já se sžívám s autíčkem v terénu. Moje obavy, že nezdolám to co čtyřkolka postupně ustupují. Občas sice zadrhne stříška o nějakou větev na druhou stranu nastávají i okamžiky, kdy v úvozové cestě přede mnou kolky mírně bojují a já díky šířce stroje projedu takříkajíc na brnkačku. U Bělé pod Bezdězem přichází skutečně terréní pasáže, spousta bahna ale i lehký triálek atd., paráda autíčko je tedy jedna velká koule bahna ale jede skvěle. Při pravidelné kuřácké zastávce pouze zjišťuji, že je poztrácená většina šroubů držících oplastování podvozku. Utahuji tedy to co drží a drc páskou přidělávám to, co už šrouby nemá. Blížíme se k Pekelným dolům, ale cesta z ničeho nic končí prudkým sjezdem a následným neméně prudkým výjezdem.
Jarda a Oťásek volí objezd já Michal, Pája a Honza jedeme napřímo. Musím se přiznat, že tuhle pasáž jsem skutečně projíždět nechtěl, ale kluci v čele s Michalem mně přesvědčili a Z6tka to nakonec dala jako nic. Paráda.. Na silnici se všichni sejdeme a s několika navigačními zaváháními dojíždíme k Pekelným dolům. Na místě je tak 40 – 50 čtyřkolek. Pěkná tlupa a mraky známých tváří. Jsou tu pohodáři ze severu (Jura, Pirda a spol), Ústí (Johan, Kořka, Eli), Polabáci jejichž druhá půlka vedená Tytáčem je k našemu překvapení už na místě ale je zde i spousta neznámých nových tváří. Dáváme tedy klobásku a klábosíme s kamarády. Když všichni pokecají hromadně odjíždí do Hamru na Jezeře, zůstáváme jen my a Ústí. Kluci nás v žertu přesvědčují, ať jedeme s nimi do Ústí my ale vyhodnocujeme čas a říkáme si, že budem směřovat k domovu. Nakonec se domlouváme, že s Ústečáky pojedeme do České Lípy a tak za nimi mizíme do terénu a drandíme určeným směrem. Po zhruba půl hodince stavíme u hlavní silnice abychom dali pauzu a rozloučili se. Pauzu bezezbytku využije Pája, který zavadí návlekem na řidítkách o plyn a zezadu napálí celou kolonu strojů. Nejvíce to chytá Kořka, který je první na řadě ale má hodně orámováno takže si jen pohne zády protože sedí na čtyřkolce.  Druhá na řadě je Z6tka ta dostává nejprve ránu na zadek což odnáší plast u značky a následně pokračuje do Honzových kamen, o která si štípne plast na čumáčku. Noo už je holka poznamenaná. Pája má ohnutý rám a náladu pod psa, my okukujeme škody a kluci Ústečtí se loučí. Než vyrazíme na cestu ještě zjišťuji, že mně opět uniklo kolo a tak dofukuji a souběžně s tím nám za zády staví hlídka policie. V duchu si říkám ajéje bude sranda a taky že jo.
Jeden z ochránců pořádku rovnou řve ve stylu co se tady děje proč stojíte v křižovatce ? Zde je třeba podotknout že jsme stáli tak 5 metrů před křižovatkou vedlejší (skoro polní) a hlavní silnice, nicméně na straně a tak, že by se u nás vyhnuly dva kamiony) než stačíme odpověď policista pokračuje “Kde máte výstražný trojuhelník” , “Jak to, že nemáte reflexní vesty”, “Jakto že máte stroje umazané od bláta” pak se hrne k honzovu CA, aby mu vysvětlil, že takhle přidělaná značka být nesmí a že je nepodstatné jak bylo vozidlo homologováno, že odpověný za homologaci je řidič… to už nevydržím a zdvořile se jej táži zda by na nás mohl přestat řvát. Kupodivu to zafunguje a policista pochopí, že řežim “kdo chce psa bít hůl si vždycky najde” na nás nezabere tudíž nám víceméně domlouvá abychom otřeli světla pak zkoukne kameru na mojí helmě a ptá se po zkušenostech s ní a nakonec oznámí to co dobře tušíme, že se v okolí pohybují čtyřkolky a tudíž že nějaký “dobrák” volal na PČR no a my jsme byli na ráně :D. Nakonec tedy odjíždí a my taky sedáme na stroje a jedeme k domovu. Domů dorážíme kolem 10. hodiny večer za hustého sněžení. Já jsem v pohodě protože do Z6tky díky oknu nefouká tudíž mně zima není. Kluci jsou ale zmrzlí na kost a tak nakládají a frčí k domovu. Tento zimní jednodenní výlet jsme najeli 330 kilometrů z toho takových 120 terénem. Autíčko zvládlo jak terén od lehkého po těžší i přesuny po silnici bez sebemenšího zaváhání. V průběhu akce kluci po očku pokukovali, jak že si s tím či oním Z6tka poradí a já myslím, že byli překvapeni, že vše proběhlo bez ztráty kytičky. Vypadá to tedy, že i na chystaných expedičních cestých bude tahle novinka výborným pomocníkem.