Jako vždy jsem dorazil již v pátek odpoledne. Kluci z týmu stavěli trialové sekce a zázemí na place. Počasí přálo, tak jsem hned vytáhl zapůjčenou kameru a začal natáčet vše co se dalo. Super parta se zrovna dala do budování trialové sekce 3, která byla celá na kamenech. Problém se sjezdem vyřešil majitel Destra, Radek Karas který nám dává k dispozici tento trialově skvělý areál, za což mu patří velké díky. Neváhal a osedlal to největší, co zrovna měl. Velkým pásovým bagrem se vyšplhal až na vršek sekce, kde uhraboval sjezd dolů. To samé probíhalo i ze spodní části sekce. Zkušební předjezdec Láďa pak vše projel a už se mohli klepat tyčky.
Večer se na place udělal ohýnek, nad kterým si každý opekl své buřtíky. V dálce se blýskalo ale naštěstí nás bouřka obešla obloukem. Po buřtu a jednom pětipivu jsem ulehl do svého protialergického spacáčku, do Charliho vytápěné dodávky. O půl třetí ráno přišel
Adam z oslavy narozenin, tak jsem se moc nevyspal.
Ráno se začali postupně sjíždět závodníci z celé republiky a o půl desáté byla rozprava s jezdci - vše při starém jen pro ty co neví. Kategorie se sjednotily do dvou a to
A – ATV, neboli pracáky a kategorie
B - sportky. Vše se probralo už proto, že zde bylo celkem dost nováčků a v 10 hodin byly všechny čtyři trialové sekce závodníkům k dispozici. Co se týče jezdců:
Jarda Rych, co jsem zaslechnul v Sedlčanech, měl na letošek přesedlat ze sportky na ATV, ale nepřijel.
Ladislav Kratochvíl letos nejede a zmocnil se role zkušebního předjezdce a rozhodčího. Jinak klasický ansámbl + pár nováčků. Jo a
Saar Rat má o něco málo jinou Hondu a hlavně se zpátečkou, tudíž tyto závody couval úplně každý.
Byl jsem
Pavlem Himmelem určen jako první jezdec sekce 1. To se mně vyhnulo, protože Pavel Saska byl rychlejší, a já jsem si mile rád ještě prošel trať.
Pavel nakonec svou kolku otočil kolama vzhůru a
Karel Hoffman měl první akční snímky. Po zdlouhavém procházení sekce jsem se vrhl do „jedničky“ jako druhý jezdec. Šlo o sekci napůl v hlíně a napůl v trávě, malý výjezd ze startu a spousta kopečků. Upřímně řečeno, moc se toho tam pokazit nemohlo, vypadalo to jednoduše, ale já jsem pos… co se dalo! Přerazil jsem tyčku a vlítl při tom do mlíka. 119 trestných hned na úvod, to se jen tak nevidí. Hned jsem ztrácel iluze a počítal jsem s tím nejhorším umístěním. Kladno mě nikdy nešlo, jsem si říkal a na další sekci jsem se o tom utvrdil.
Sekce 4 vypadala taky jednoduše. Na pohled se tam nikdo nemohl převrátit a taky to byla jediná trialová sekce, kde se nikdo neotočil kolečkama nahoru. Jako jediná se startovala zezhora. Relativně prudký svah se nedal při sjezdu ubrzdit, taky aby jo, když podloží byl samý štěrkopísek. Dole pár kopečků a hle,
dalších 119 trestných na kartě. Super. V tu chvíli jsem to opravdu zabalil a byl jsem smířen s tím, že se mě bedna vyhne obloukem. Po malém poobědvání jsem se chystal na kamenitou „dvojku“. Dlouho jsem si jí procházel a koukal na ostatní. Hlavně jsem čekal na svou psychickou podporu fandů z Říčan a když dorazili (za což jim moc děkuji) vrhl jsem se na trať, kde nás čekal akorát jemný prach, štěrk a velké kameny. Na cinkot šutrů ozývající se ze spodní části kolky při jízdě, na to si určitě všichni v Kladně zvykli. Sekce probíhala bez větších problémů, jen na prvním mini výjezdu s kamenem uprostřed branky jsem se zasekl, posléze zacouval tam, kam se nedá ani dopředu ani dozadu. Po cizí pomoci za 25 trestných jsem to zopakoval na jedničku a po projetí houpačky následoval výjezd po kamenech až nahoru. Divil jsem se, že můj
Access 450 vážící 212 kg bez náplní a beze mě, vyjel až nahoru. Nováček
Adam Kadeřávek se svou Hondou měl celkem problém vyškrábat se na vrchol, tudíž tento kopec ve mně vzbuzoval respekt. Při sjezdu dolů jsem zůstal viset na kameni, který mě uvízl přímo pod mou kyvnou vidlicí. Naštěstí jsem mašinu rozhoupal a dostal na všechny čtyři kola. Po krátkém motání jsem se dostal do cíle za 61 trestných, což je také dost.
Jako poslední jsem se vrhl na
sekci číslo 3, která byla situovaná na kopečkách hned u horního depa. Trať začínala celkem jednoduše. Malý výjezd ze startu, šup dolu a pod stromem do štěrku. Tam jsem nadělal nejvíce trestných, malý rozjezd mezi branku do mírného svahu se nekonal. Podloží píseček s větším kamením, zkrátka jsem se nerozjel, jen vždy prohrabal až na břicho kolky. V horní části „trojky“ se trať neskutečně motala. Několikrát jsem musel couvat, abych se vymotal. Nakonec to byla z mého pohledu vcelku úspěšná jízda za 40 trestných. Posléze jsem se od pořadatelů dozvěděl, že se může jet jeden trial jako opravka. Funguje to tak že si zvolíte libovolnou sekci a můžete jí jet znovu s tím, že pokud danou sekci projedete s horším výsledkem, bude se vám počítat ten horší. Tento příklad zhoršení neprovedl snad nikdo z nás, kdo tuto možnost využil. Já jsem se jí chopil všema dvaceti, protože jsem měl co opravovat. Vybral jsem si tedy jednu z mých nejhůře obodovaných tratí a to trial 4. A vyplatilo se, a to dost. Ze 119 jsem stáhnul na pouhých 19, což ve mně vzbuzovalo určité naděje na umístění.
V naší kategorii B, čili sportovní kolky s náhonem na zadek to skončilo následovně. „Nečekaně“ vyhrál
Saar Rat, který opět předvedl bezkonkurenční jízdu mezi sportkami, druhý Lubomír Otoupalík alias Henkel a já jsem byl rád za 3 místo. Offer Dahan v závěsu za mnou a nakonec nováček Adam Kadeřávek. Hlavně těmto novým jezdcům patří velké díky.
Kategorie A, tedy pracovní čtyřkolky vyhrál
Michal Vágner, který získal celkově nejméně trestných bodů v závodě.
Lubomír Stejskal na druhém místě a
Michal Micek alias Mimimo těsně za ním na trojce a v závěsu spousta dalších závodníků. A co říci závěrem? Hlavně velké díky všem pořadatelům za super zážitky a závody. Za sebe moc děkuji rodině a obchůdku
F-moto, bez kterých by to letos ani nešlo. Díky za přečtení a brzy v Benešově.
Startujeme 10. 5.! Ahoj.