Před devátou ranní se na start postavily závodní stroje 4x4 jednotlivců i dvojiček. Němci, Rakušani a jeden Čech. Dvouhodinový závod se startem ve stylu Le mans byl atraktivní. Hned jak se běžci pokusili o první rychlejší kroky, nohy jim bruslily, jako by byli na ledě. Fanoušci stojící za závoďáky ochutnali chuť všudypřítomného bahna. Ten kdo neuskočil, dostal notnou dávku bahenní nadílky. Hned po startu jsme se všichni přesunuli k vodní nádrži, do které přes noc napršelo pár litříků vody. Po zdolání Taxis příkopu se 4kolky lámaly do zatáčky, a kdo byl dlouhej na brzdách, zabrzdil o klády, které 4x4 nedělaly žádné problémy. Pěkně si vrknout a v jednom rytmu je přehopsat. Nejlépe si přes klády vedl jezdec na Hondě, který se sice jako jediný s touto značkou neumístil na předních příčkách, ale dle barometru efektivní jízdy by bezkonkurenčně vedl. Během dvou hodin do sebe jezdci na 4x4 dostávali jistotu potřebnou do motokrosové pasáže. A pak že se s užitkáčema nedá skákat! Nadchnul mne systém výměny jezdců na strojích - jakmile se team jezdci mění, musí si tlesknout a přehodit si trhačku na ruku. Jiří Vašátko jel sólo třídu, ve které si vyjel pro druhé místo. Naladěn ze soboty s nikým nedebatoval o tom, že by měl přibrzdit. Prostě jeho "Kamna" držel pod krkem všude, až na propásnutý start, kde jisto jistě ztratil drahocenné metry na prvního. Po dojetí dvou hodin Jirka jako by nic v klidu rozpravoval o trati, na co si máme dát pozor , co se kde rozjezdilo… Hltám každou informaci, protože jsem neměla tu možnost projetí tratě při sobotních trénincích.
Můj kolega Antonín Koutecký, jedoucí se mnou v teamu, tuto možnost měl a taktéž jí zúročil při závodě jednotlivců kubatury do 300 ccm. Ten s Yamahou všem ujel hned na startu a před sebe pustil jen ty, kteří byli o kolo pozadu. Nechyboval, nedělal zbytečné výlety mimo trať, tahal ukázkovou jízdu. Přes klády si lehkým vrknutím házel Yamahu na zadní kola, lavice skákal celé a roviny válcovával. Druhému poodjel o půl kola.
Po odjetí hodinového závodu se všichni třístovkaři rychle převlékli do suchého a buď šli do horkých sprch, nebo se zúčastnili dalších závodů silnější kubatury sportovních 4kolek. A to byla právě naše kategorie, ve které jsem se za redakci Quadmania připojila k Vype racing teamu. Jako hostující jezdkyně jsem rozjezd přenechala svému týmovému kolegovi, který si trať načetl při hodinovém závodě. Ale abychom to neměli tak lehké, začalo cedit jako blázen. Místo triček diváci ověšeni deštníky, vyzbrojeni gumáky i nějakou tou pláštěnkou. Déšť znepříjemňoval jezdcům výhled - nejen, že jezdec před vámi vám házel bahno do brejlí, ale ještě k tomu silný déšť. Kdo nebyl nepochopí, byl to opravdovém marast a to nyní píši s chladnou hlavou...
Zpět ke startu, na jednu stranu sólisti na druhou stranu dvojičky.
Antonín nám ladným během ke kolce zajistil start první polovině celého závodního pole. Deset minut dvacet minut a šup střídat - sedám na
Yamahu YFZ 450, stříkačka se nezapře a jde pěkně za plynem. Na této 4kolce jsem všeho všudy nalítala 5 minut, a to těsně před startem. Na
seznamování nebyl čas, rovnou jsem s ní vjela do závodu. Úzké sedlo vybízelo k hladkému pohybu, nic nikde nepřekáželo na každý pohyb 4kolka reagovala. Tlumiče Öhlins prvotřídně poladěny, a vyšší vzorek gum vše dochroupal. Lavice za dlouhou rovinkou byla překvapením, pod plným polet do dopadiště, a hned se lámat do šikany. Jak jsem
YFZ 450 zlomila do zatáčky, hned jsem jí rovnala a zase lámala do druhé. Po tomto zašmodrchání vyjíždíme z motokrossové pasáže na Taxis, a hups přes klády. Všechno s citem přes spojku, žádné jančení. Tahle 4kolka je lehká a snadno se vodí. Ani mi nepřišlo, že jsem letěla dvacet minut - zvedám ruku, a tím spouštím pokyn v depu, že se po kole přiženu. Tento
pokyn je v
Německu znám, používali jej všichni jezdci i při opouštění tratě. Což je fajn, hlavně když za někym letíte a víte, že najednou změní směr (
do depa). Toto nepsané pravidlo by se hodilo i u nás. Tak střídačka, tlesknout výměna trhačky a
Antonín už letí na trať. Zase převádí bezchybnou jízdu, už ví kudy a nepouští se do zbytečných přenic s ostatními jezdci. Zadokolky si v bahně počínaly obratně i když se sem tam stávalo, že nějakého toho jezdce lapilo bahnisko a vyprostit jej museli diváci nebo spolujezdci. Ještě než se stihnu odbahnit, pořadatelé mě vlečou k hadici s vodou a
wapujou ze mě tuny bahna. Při sledování mumraje okolo závodníků jsem si užívala maximální pozornost pořadatelů, ti tam byli tři a plně se věnovali všem zabahněncům - ať jenom strojům a proplachování chladičů, nebo umývání brýlí.
Hodina je za námi, je čas natankovat. Pokyn byl jasný: tankujeme. Antonín stáčí 4kolku do depa,
házím na zem tankovací podložku a tankujeme. Po tankovačce sedám na 4kolku a letím namotávat pár kol, zbytek teamu zatím sleduje dění na televizi, která hlásí jak si kdo vede. Po celý závod jsme se drželi na
4 příčce, kterou jsme si udrželi. To především díky bezchybné jízdě druhého jezdce, který si vede hodně dobře i na ČR závodech quad motokrosu, kde si drží třetí flek v celkovém pořadí Hobíků. Tento víkend byl pro ČR zastoupení úspěšný, při sobotních závodech dětí si vyjel pro zlatý pohár vyjel brácha Antonína Kouteckého, který všem zamotal hlavu a obří salátovou místu si hrdě odnášel domů
(takto jsme pojmenovali poháry vítězů). Antonín Koutecký následoval bráchu
Filipa Kouteckého a taktéž si odnesl salátovou místu za první místo, Jirka Vašátko si do Prahy odvezl o milimetr menší pohár za druhé místo. No a za 4. místo dvojiček si odvážíme taktéž pohár.
BQC pohárově hodnotí prvních pět míst.
Suma sumárum:
- Team: Vype racing
- Kategorie: Sportkaři dvojice
- Stroj: Yamaha XFZ 450
- Vypito: 1,5 litru vody
- Bonusovka: dredy zadarmo
- Zapadnutí: jedno
- Odbahňování: komplet následující den
- Umístění: 4. příčka
- Přibráno: 40 kg bahenní krusty