QuadMania.cz

Po týdenním pátrání a vyměňování e-mailů s organizátory Bavarien Quad challenge sedáme do auta a vydáváme se na 220 km dlouhou cestu. Dálnice okolo Drážďan nás k našemu údivu dovedla k rozbořené továrně uprostřed města Flöha. Nikde žádný ukazatel ani cedule kudy na závody. Motáme se městem, nikde ani živáčka. Proč by taky, když je teprve sedm ráno. Naší spásou se stává policejní stanice, kde nám páni strážníci radí, jak se dostaneme na závodiště.

Závodiště jsme našli, zaregistrovali jsme se a šli fandit jezdcům v českých barvách. Ohledně přejímky i startovného vše probíhá podobně jako u nás. Až na přejímku, kde zkušební komisaře nezajímá helma ani trhačka, ale zda-li drží všechna čtyři kola.

---

Německé bažiny kluci čeští na 4x4 čeřili od prvních minut závodu. Atraktivní start stylem Pont de Vaux, 100 metrový běh k nenastartovaným mašinám se nepovedl podle představ Jiřímu Vašátkovi, který naskočil na 4kolku s mírným zpožděním. Skluz z prodlení dotáhl v druhém kole, a tím pádem rozjel slibně dvouhodinovku pro druhého jezdce v teamu Lubomíra Vojkuvku. Český team nesl na startovních tabulích startovní číslo 211. U Bavarian Quad Challenge jsou sloučené kategorie 4WD. Dvojí dělení se rozlišuje prvotní číslicí startovních tabulek. Začíná-li třímístné číslo tabulek dvojkou, jde o team jezdce 4WD. Začíná-li třímístné startovní číslo jedničkou, jedná se o 4WD jednotlivců.

Od rozdělení k závodu: 4x4 měly trať zpestřenou bahenním tratolištěm a vodním kanálem. U těchto dvou zlomyslných překážek si vylámali zuby skoro všichni jezdci. Ať se jednalo o ostříleného jezdce Karla Futterera z Kymko Deutschland Racing teamu, nebo o méně zkušeného Reinharda Maiera, kterému v polovině závodu stávkovala elektrika a když už čtyřkolku konečně nahodil, uvízl ve vodním kanálu, odkud kolku vypádlovával pět minut. I s touto časovou ztrátou nakroužil 19 kol, a v celkovém pořadí se usadil na 8. místě. Náš dvoučlenný team se taky dostal do nesnází, a dvouhodinovka přinesla nejednu infarktní situaci. Zapadávání ostatních jezdců zdvihlo žlutý praporek, načež závodníci spořádaně čekali jeden za druhým, než se vytáhne zapadlý stroj. Poté se zase jelo dál v pořadí , v jakém se čekalo, ale najetý náskok se díky žlutým přestávkám smazával. A to dvěstějedenáctku vyštenglovalo k jízdě na hraně plynové páčky, což přineslo zlatý pohár pro stáj ČR.

---

ATV 4WD jednotlivci:
1. MX Quad racing team – Bjorn Jonsson
2. Racing team Heiland – Max Heiland
3. - - Silvio Kerchner

V této kategorii máme tři želízka v ohni: Filipa Kouteckého,Vojtu Kroutila a Daniela Bartůňka. I dětská kategorie svou 20 minutovku odstartoval běh ke 4kolkám, které na rozdíl od kategorie 4x4 nestály našikmo.

Běh mladých závodníků byl dynamický - hop na 4kolku a tahat plnej až do cíle. Deseti jezdcům pořadatelé zmenšili trať, jednalo se o vynechání přejezdu aut, pojezdů v lese, a strmé lavice. Na startu ďáblíky zastihl jarní déšť, který ustal 10 minut před koncem závodu, což mělo svou kladnou i stinnou stránku. Filip Koutecký Vype Emu s.r.o., si přečetl své soupeře a jakmile se naskytla skulina, šoupnul jim svou kolku před čumák, což mu vyneslo celkové třetí místo. Vojta Kroutil Vype Emu s.r.o. namotal 13 kol, ale nemilosrdné vteřiny mu už nedovolily zabojovat o podiové místo. Vojta dojel čtvrtý, ale bramborová medaile mu v cíli vůbec nevadila. Třetí český obhájce jel svůj vůbec první závod na nově postaveném závoďáku. Oproti minulému stroji se liší manuálním řazením, a Daniel se teprve učí jak zprávně zařadit. I tak jel čistou jízdu, která mu vynesla desátou příčku. Do budoucna má tento jezdec velké plus, výkon i manuální řazení jeho stroje mu vynese agresivní zrychlení.

Tomáš Vašátko si předsevzal, že si domu odveze pohár a tak se i stalo. 20 minut vodil peleton závodních dravců a vyběhl si pro zlatý pohár, který pyšně vyzdvihl nad hlavu. A rázným gestem dal najevo, že toto nebyl jen omyl. I v příštím závodě si hodlá odvézt co nejvíce bodů, ne-li pohár vítězů.

Sportky se dělily na - Quad 2WD jednotlivci 40 let plus, Quad 2WD jednotlivci a Quad 2WD team. Jednotlivcům i jezdcům nad 40 let začínají trojmístná startovní čísla trojkou. U závodních teamu trojmístné číslo začíná čtyřkou. Snadno rozeznatelné rozlišení jezdců bylo při sloučeném závodě přínosem hlavně pro nás závodníky, kde jsme se nemuseli honit s jezdcem, který jel jinou kategorii.

Po rozdělení jezdců, nás staretmaršál žene do startovního prostoru, doprava jednotlivci a doleva teamy. 4kolky se vedle sebe staví našikmo, startuje se jak jinak než Pont de Vaux, 100 metrovým během ke 4kolkám. Ještě než se dostaneme ke startu, vedení závodu nám vysvětluje co která vlajka znamená, co se smí a nesmí. Vzhledem k tomu, že německy nerozumím až tak moc dobře, vše je mi tlumočeno anglicky.

---

To mi stačí, tisknu záda k neznámému jezdci, číhám na vlajku, ta padá a jedeme. 4kolky se na start řadily, dle minulé sezony. Naše redakce tento závod jela poprvé, tudíž nás postavili až do zadní pasáže. I tak jsem odstartovala v polovině startovního pole, jenže co se nestalo. Hned po startovní šikaně následovala ostřejší pravotočivá zatáčka a vjezd do mírně podmáčené lesní pasáže. Jeden z jezdců na malých kolech se zašprajcl, a žlutá vlajka vlála nad hlavami praporčíků. To znamenalo zastavení všech opozdilců, i mě. Asi jsem v jiném světě, ale nikdo do mě nenarážel, nestrkal mě, neřval, nikdo se nikam nehrnul. Všichni spořádaně čekali až se zašprajcnutý nešťastník vysvobodí. Jakmile se za pomocí pořadatelů rozjel, všichni se postupně rozjížděli. Tohle chování mne vykolejilo a to nebylo všechno. Lesní pasáže s kamenitým podkladem přinesly další oběti a než se peleton kolkařů roztrhal, ti první už na nás měli kolo. Dvouhodinový závod na motokrosové trati byl náročný, sice nám pořadatelé uzavřeli bažiny ve kterých uvízly 4x4, i vodní brod ve kterým by jsme jezdili po řídítka. Ale trať se i po vydatných přeháňkách vysoušela, rozbíjela a vpisovala do sebe rolety.

Ke konci závodu jsem málem omdlela podruhé. Pořadatelé začali kropit nebezpečné úseky tratě. Sice to klouzalo jako po másle, ale bylo vidět kam se řítíme. V dlouhých táhlých klopenkách jsme se proháněli pekelně rychle, skoky z kopce po hodině a půl opravdu bolely. Stromy lákaly k zaparkování, jenže jakmile někdo uvízl na stromě, hned u něj byli tři mávači, kteří stroj vypletli a poslali ho dál do závodu. Tohle byla parádní škola. Kluci závodničtí mají své stroje pevně v ruce, a než aby poslali stroj do nebezpečné situace, raději počkají. Pomalejší jezdci, pouštějí rychlejší jezdce. V tankovací zoně jsou striktně daná pravidla – žádné kouření, a když chceš tankovat, jedině na tankovací podložce. Porušení se trestá diskvalifikací. Najíždění do boxů je zpomaleno retardéry, kterýmy se jezdec musí proplést. Najíždění na trať už je volnější, ve Floha tomu bylo před přejezdem dvou aut, po kterých jsme rajtovali dvě hodiny. Nejrychlejší jednotlivci nakroužili 33 kol,nejrychlejší team nakroužil 32 kol a nejrychlejší jednotlivci nad 40 let taktéž 32 kol. Za Quadmanii jsem nakroužila 29 kol, což mi přineslo 7 příčku. Ruce, záda, nohy bolí jako čert, ale zážitek z prvotřídně připravených závodů mi za to stál.

---