Závody
Blonďatá princezna na pětičentu
Text: Ollie Roučková | Datum: 16.08.2012 | Zobrazeno: 3068×
Světový kolotoč prestižních pětistovkových kubatur zavítal tentokrát do Čech a hned za čerstva jsme prohodili pár slov s Jindřiškou, která Can Am pětičento sedlá něco málo přes půl roku. V rozhovoru se dozvíte, jak se dostala ke 4kolkám, jaké vychytávky má na syrové sériovce, vyjížďky, závody…
Asi si určitě jezdila jako batůžek, co tě rozhoupalo k rajtování na 4kolce s řídítky v ruce?
„Popravdě začalo to úplně nevinně. Viktor, můj manžel a v té době vášnivý motorkář, si koupil jako vánoční dárek na zimu, kdy jeho motorka bude spát zasloužilým spánkem, TGB Target 525 Sniper a pořád naléhal, abych si to vyzkoušela, že je to naprostá bomba. Nutno dodat, že byla zrovna sněhová kalamita s kopci sněhu, když jsme vyrazili směrem k fotbalovému stadionu, kolem kterého byla pěkná ledová dráha se zbytky Silvestrovských oslav. Za tu zhruba hodinu ježdění se ve mně mísily tři pocity, hlavně tedy pocity strachu z toho jak byla nestabilní, pořád se nakláněla a pocitově jela v každé zatáčce po dvou kolech, dále obrovská sranda, když se točila dokola na místě. A v neposlední řadě vztek, protože mi ho Viktor pořád chtěl brát a jezdit sám. Brzy jsme oba zjistili, že TGB není to pravé ořechové a tak jsme oplakali Varadero i TGB a začali se poohlížet po něčem lepším. Jeli jsme si na jistotu pro nové Brute Force, jenže ji neměli skladem, tak jsem řekla ať vyjedou s tím červeným traktorem, když už tam jsme, že se zkusíme svézt a najednou byla polárka na vleku a jelo se domů. A tady asi začalo to moje ježdění doopravdy, koupil se velký kufr se sedátkem, pořád to ale nebylo ono, přidaly se stupačky a bylo to zrovna po akci Úštěk, kdy jsme zjistili, že v terénu to ve dvou prostě nejde a musíme mít každý svojí. Ona tahle akce byla pro mne dost zlomová, poznala jsem tady spoustu nových lidí, které jsem předtím nikdy neviděla a přesto za pět minut jsme byli dokonalí kamarádi, kteří neváhají si kdykoli pomoct a to byl asi hlavni důvod mého zahoření pro čtyřkolky."
Nad kterými 4kolkami jsi se při výběru rozmýšlela?
„Tak začalo dlouhé rozmýšlení a konzultování mojí nové 4kolky a tak jsme na naučení pořídili Polaris Phoenix 200, malou potvůrku, se kterou byla velká legrace, jenže při silničních přejezdech mě hodně štvala maximálka. Chtěla jsem kompromis mezi pracantem a sportkou, podmínkou byl variátor a optimálně 5ti kilo se sportovnějším podvozkem a hlavně 4x4. V hledáčku byl Can-am Outlander 500, Polaris 550XP a Yamaha Wolverine 450. Jenže pak přišla Quadparáda a tam jsem se na první pohled zamilovala do Renegeda, na kterém tam řádil jeden bezmozek a najednou bylo jasné do čeho půjdu, do Rendy. Na první pohled mě zaujala ta síla a dravost.“
A není pětikilo málo?
„Vím, že ho jezdíš taky, takže tuhle otázku beru pouze jako zdvořilostní a informativní pro ostatní a její naivnost ti proto odpouštím. A odpověď zní není a pro mne je naopak výhodou, přeci jen nemám ještě takovou jistotu, jedu on off a zvedající se předek u 800 by mi jistě jistoty nedodal. Vyjede naprosto vše a na polních cestách rozhodně brzdou nejsem. Jediné co mi vadilo, že 500 nedělají s posilovačem, ale už jsme se sžili…“
Syrové pětikilo je příjemné, ale asi určitě i ty jsi dospěla k nějakým úpravám?
„Zatím prodělalo malé úpravy v podobě rozšíření blatníků, protože mě naše parta bahnomilů na první vyjížďku vzala do takzvaného Rákosí, účastníci Quadování znají, a tam se ukázalo, že sériový stroj na tolik létajícího bahna není připraven. Další asi standardní úpravou je oplechování podvozku a protože jsem blonďatá růžová princezna jak o mně prohlásil Pepa Hort, nezbylo mu nic jiného, než nanést vrstvu růžového komaxitu. Zatím vrcholem mých úprav je tlumič řízení Precision a musím uznat, že je to nejlepší investice, když nepočítám podvozek od Foxu…“
Do jakých úprav se ještě chystáš?
„Přemýšlím o navijáku a nějakém tom výhřevu všeho možného, čeká nás zima a výlety za sněhem, tak uvidíme co přinese Ježíšek Ještě chystám nějaké polepy a chci také něco udělat s na mě příliš tuhým plynem. Tajně doufám ve Foxové tlumiče, ale to je spíš jen přání než nějaký plán, ale člověk nikdy neví, co čas přinese.“
V porovnání se stroji na kterých si jezdila, jak se chová tvůj CA?
„Mám hodně srovnání s polárkou, často si stroje prohazujeme. V porovnání podvozku s Polarisem je Can-am o dost slabší, ale zase to kompenzuje lepšími vlastnosti při bočních náklonech (tohle je jeden z důvodů našich hádek s Viktorem o čtyřkolkach, on kupodivu tvrdí pravý opak:D) a ten dvou válec do V je nepřekonatelný. Velkou slabinou je, že pětikilo nemá posilovač, nicméně síla rázů se podstatně snížila s namontováním tlumiče řízení. U Polarisu je lepší zpracování plastů a lakování je hezké, jenže když se s tím vezme o překážku, tak se poškodí, blatníky u Renegeda jsou krásně pružné, takže se ohnou a zase vrátí zpátky. Renegade má také podstatně lepší rejd, takže při kličkování v lese je nepřekonatelný (a zase Viktor říká opak). Zatím během 9 měsíců používání odešlo zrcátko, které mi Viktor ulomil při nastavování v -20°C na Bouchalce a dvakrát relátko na blinkrech, doufám, že při tom i zůstane. Potom mám samozřejmě porovnání s TGB Sniper, byl docela živoučký a byla s ním legrace, ale v zatáčkách byl hodně nestabilní a podvozek byl hodně tvrdý.“
Vyjížďky, expedice, závody?
„Vyjížďky máme v ústeckém kraji pravidelně každou neděli, někdy se nás sejde 20, někdy 5, ale vždycky se sejde dobrá parta. A potom několikrát za rok klasické Ledvení, kde se sejdou bezva lidi, jezdí se a soutěží. Na Quadparádě na Kladně jsem si letos také vyzkoušela soutěžit ve dvou trialových závodech a na to, že účast byla z 97% mužská, tak jsem se umístila zhruba v polovině z 30 soutěžících, což si myslím, že vůbec nebylo tak hrozné, nicméně jde hlavně o zábavu.“
Jaké vyjížďky si nejvíce ceníš a kam se ráda vracíš?
„Nejvíce si cením vyjížděk kolem v Krušných horách. Bydlíme v dolíku, mezi Krušnými horami a Českým středohořím, máme tu obrovský potenciál v terénu. Bahno, potoky, výjezdy, pískovny, máme tu všechno, stačí si jen vybrat a v zimě spousty sněhu.“
Jak je to doma, mít doma dvě 4kolky, dvoje vybavení?
„O údržbu hadrů se starám já a o údržbu strojů autorizovaný servis. Ale vážně, já si čtyřkolku tak maximálně naleštím, manžel dělá základní údržbu, ale nepouštíme se do žádných větších akcí ..“
Pokoušíš co dá CA a co dá Polárka, hecujete se s Viktorem?
„Rozhodně se hecujeme a pošťuchujeme. Už klasická Viktorovo hláška: " Jindřiško nejezdi tam nebo tam budu muset taky" hovoří za vše, každopádně jsem zatím zapadla 2 x a polárka nebyla stoj co by mě vytahoval Podle mě je polárka něco mezi traktorem a vodní postelí a podle Viktora je Canam mexická ... Je na denním pořádku, že svůj stroj vychvalujeme do nebe, ale oba nakonec dokážeme uznat v čem je ten který stroj lepší ...“
„Popravdě začalo to úplně nevinně. Viktor, můj manžel a v té době vášnivý motorkář, si koupil jako vánoční dárek na zimu, kdy jeho motorka bude spát zasloužilým spánkem, TGB Target 525 Sniper a pořád naléhal, abych si to vyzkoušela, že je to naprostá bomba. Nutno dodat, že byla zrovna sněhová kalamita s kopci sněhu, když jsme vyrazili směrem k fotbalovému stadionu, kolem kterého byla pěkná ledová dráha se zbytky Silvestrovských oslav. Za tu zhruba hodinu ježdění se ve mně mísily tři pocity, hlavně tedy pocity strachu z toho jak byla nestabilní, pořád se nakláněla a pocitově jela v každé zatáčce po dvou kolech, dále obrovská sranda, když se točila dokola na místě. A v neposlední řadě vztek, protože mi ho Viktor pořád chtěl brát a jezdit sám. Brzy jsme oba zjistili, že TGB není to pravé ořechové a tak jsme oplakali Varadero i TGB a začali se poohlížet po něčem lepším. Jeli jsme si na jistotu pro nové Brute Force, jenže ji neměli skladem, tak jsem řekla ať vyjedou s tím červeným traktorem, když už tam jsme, že se zkusíme svézt a najednou byla polárka na vleku a jelo se domů. A tady asi začalo to moje ježdění doopravdy, koupil se velký kufr se sedátkem, pořád to ale nebylo ono, přidaly se stupačky a bylo to zrovna po akci Úštěk, kdy jsme zjistili, že v terénu to ve dvou prostě nejde a musíme mít každý svojí. Ona tahle akce byla pro mne dost zlomová, poznala jsem tady spoustu nových lidí, které jsem předtím nikdy neviděla a přesto za pět minut jsme byli dokonalí kamarádi, kteří neváhají si kdykoli pomoct a to byl asi hlavni důvod mého zahoření pro čtyřkolky."
„Tak začalo dlouhé rozmýšlení a konzultování mojí nové 4kolky a tak jsme na naučení pořídili Polaris Phoenix 200, malou potvůrku, se kterou byla velká legrace, jenže při silničních přejezdech mě hodně štvala maximálka. Chtěla jsem kompromis mezi pracantem a sportkou, podmínkou byl variátor a optimálně 5ti kilo se sportovnějším podvozkem a hlavně 4x4. V hledáčku byl Can-am Outlander 500, Polaris 550XP a Yamaha Wolverine 450. Jenže pak přišla Quadparáda a tam jsem se na první pohled zamilovala do Renegeda, na kterém tam řádil jeden bezmozek a najednou bylo jasné do čeho půjdu, do Rendy. Na první pohled mě zaujala ta síla a dravost.“
A není pětikilo málo?
„Vím, že ho jezdíš taky, takže tuhle otázku beru pouze jako zdvořilostní a informativní pro ostatní a její naivnost ti proto odpouštím. A odpověď zní není a pro mne je naopak výhodou, přeci jen nemám ještě takovou jistotu, jedu on off a zvedající se předek u 800 by mi jistě jistoty nedodal. Vyjede naprosto vše a na polních cestách rozhodně brzdou nejsem. Jediné co mi vadilo, že 500 nedělají s posilovačem, ale už jsme se sžili…“
„Zatím prodělalo malé úpravy v podobě rozšíření blatníků, protože mě naše parta bahnomilů na první vyjížďku vzala do takzvaného Rákosí, účastníci Quadování znají, a tam se ukázalo, že sériový stroj na tolik létajícího bahna není připraven. Další asi standardní úpravou je oplechování podvozku a protože jsem blonďatá růžová princezna jak o mně prohlásil Pepa Hort, nezbylo mu nic jiného, než nanést vrstvu růžového komaxitu. Zatím vrcholem mých úprav je tlumič řízení Precision a musím uznat, že je to nejlepší investice, když nepočítám podvozek od Foxu…“
Do jakých úprav se ještě chystáš?
„Přemýšlím o navijáku a nějakém tom výhřevu všeho možného, čeká nás zima a výlety za sněhem, tak uvidíme co přinese Ježíšek Ještě chystám nějaké polepy a chci také něco udělat s na mě příliš tuhým plynem. Tajně doufám ve Foxové tlumiče, ale to je spíš jen přání než nějaký plán, ale člověk nikdy neví, co čas přinese.“
„Mám hodně srovnání s polárkou, často si stroje prohazujeme. V porovnání podvozku s Polarisem je Can-am o dost slabší, ale zase to kompenzuje lepšími vlastnosti při bočních náklonech (tohle je jeden z důvodů našich hádek s Viktorem o čtyřkolkach, on kupodivu tvrdí pravý opak:D) a ten dvou válec do V je nepřekonatelný. Velkou slabinou je, že pětikilo nemá posilovač, nicméně síla rázů se podstatně snížila s namontováním tlumiče řízení. U Polarisu je lepší zpracování plastů a lakování je hezké, jenže když se s tím vezme o překážku, tak se poškodí, blatníky u Renegeda jsou krásně pružné, takže se ohnou a zase vrátí zpátky. Renegade má také podstatně lepší rejd, takže při kličkování v lese je nepřekonatelný (a zase Viktor říká opak). Zatím během 9 měsíců používání odešlo zrcátko, které mi Viktor ulomil při nastavování v -20°C na Bouchalce a dvakrát relátko na blinkrech, doufám, že při tom i zůstane. Potom mám samozřejmě porovnání s TGB Sniper, byl docela živoučký a byla s ním legrace, ale v zatáčkách byl hodně nestabilní a podvozek byl hodně tvrdý.“
Vyjížďky, expedice, závody?
„Vyjížďky máme v ústeckém kraji pravidelně každou neděli, někdy se nás sejde 20, někdy 5, ale vždycky se sejde dobrá parta. A potom několikrát za rok klasické Ledvení, kde se sejdou bezva lidi, jezdí se a soutěží. Na Quadparádě na Kladně jsem si letos také vyzkoušela soutěžit ve dvou trialových závodech a na to, že účast byla z 97% mužská, tak jsem se umístila zhruba v polovině z 30 soutěžících, což si myslím, že vůbec nebylo tak hrozné, nicméně jde hlavně o zábavu.“
„Nejvíce si cením vyjížděk kolem v Krušných horách. Bydlíme v dolíku, mezi Krušnými horami a Českým středohořím, máme tu obrovský potenciál v terénu. Bahno, potoky, výjezdy, pískovny, máme tu všechno, stačí si jen vybrat a v zimě spousty sněhu.“
Jak je to doma, mít doma dvě 4kolky, dvoje vybavení?
„O údržbu hadrů se starám já a o údržbu strojů autorizovaný servis. Ale vážně, já si čtyřkolku tak maximálně naleštím, manžel dělá základní údržbu, ale nepouštíme se do žádných větších akcí ..“
„Rozhodně se hecujeme a pošťuchujeme. Už klasická Viktorovo hláška: " Jindřiško nejezdi tam nebo tam budu muset taky" hovoří za vše, každopádně jsem zatím zapadla 2 x a polárka nebyla stoj co by mě vytahoval Podle mě je polárka něco mezi traktorem a vodní postelí a podle Viktora je Canam mexická ... Je na denním pořádku, že svůj stroj vychvalujeme do nebe, ale oba nakonec dokážeme uznat v čem je ten který stroj lepší ...“
Jak se vám líbil tento článek?
Průměr: 1.75
Známkováno: 8x
Články šampionátu Ostatní
Záchranáři v akci
18.10.2017, Rozhovory
Největší rizikovou skupinou jsou zavodníci na motorkách a čtyřkolkách. Pády při vysokých rychlostech mají na svědomí mno...
Sezona u Juniorů
16.10.2017, Rozhovory
Naposledy jsme se bavili s jezdcem o X generací starším než li je Juniorská třída, nyní tu stojíme u Ričího, který pravi...
Aligátor - slovenský mistr
21.12.2015, Rozhovory
Aligátor je novopečený slovenský mistr po absolvování série závodů ve Starém Tekově. Odkud si Aleš Vajďák (Aliátor) vyje...
Novinky a reportáže
Copyright © 2008-2025 Quadmania.cz, Kontakty – ISSN 1214-7125 – RSS kanál Loga Quadmania.cz ke stažení, V:0.25s