QuadMania.cz

Motokrosový areál nabídl 1800 m dlouhou MX pasáž s 15 skoky a šířkou 6 – 10 metrů. Jezdci se na trať sjížděli už od pátečního odpoledne, ti pomalejší přijeli až v sobotu a hned se zapojili do sobotních tréninků či fandění menším závodníkům, kteří právě v sobotních tropických teplotách drtili trať jako první. Já jsem se bohužel na trať dostala až po závodě malých raubířů, ti už zvesela rajtovali po depu na kolech či se bahnili v bahenní přehradě, kterou si za pomoci lopat vybudovali, samozřejmě za značné podpory rodičů. Ti ke konci sobotního dne už neměli co na ratolesti oblékat. 4 až 5 kompletů oblečení padly za vlast. Ale kdo by jim tu radost bral. Ještě jsem však stihla vyhlášení prťat, ti si vyhlášení užívají víc než dospěláci - rychlý špunty napěnit a pocákat všechny v okolí. Tato tradice se drží už pěknou řádku let, a bez téhle bitvy by se závody neobešly.
Při procházení tratě jsem narazila na pasáž Jurský park, kde následovaly tři zešikmené boule lemované stromořadím. Poté následoval mírný výjezd do kopce a několik šikan mezi břízami. Lahůdkou byl skok z kopce, což byl pro řidiče i diváky jedinečný zážitek. Než se mi podařilo sklouznout z kopce dolu, rozdováděla se kategorie sportovních 4kolek do 450 cm spolu s kategorií Dívek. Lídr skupiny Koutecký bezkonkurenčně všem ujel a to si ještě tenhle český jezdec dal za úkol předjet pár jezdců o kolo.
Poté trať utichla, prach padl k zemi a už se jen šveholilo o taktizování na příští den, kdy čekal jezdce ten pravý závodnický závan. Ještě než jsme ulehli do postelí, začalo pršet, bez slitování nás počasí chtělo odplavit do západnějšího Německa. Ještě s humorem jsme vtipkovali nad tím, zdali pojedeme po proudu nebo proti proudu, ale humor nás přešel ráno, když jsme stáli na rozbahněné dráze.
Jarda Chytil vyfasoval černý puntík za odběhnutí z ranní rozpravy, a to že si šel jen odskočit nikoho nezajímalo. Černý flek v diáři jezdcům neubírá na výkonu, což taky Jarda předvedl a v cíli se ukázal jako třetí. Hned za zády Heilanda Maxe, kterému se vyvedl start a celému závodnímu poli ujel minimálně o čtvrt kola.
Max využil hbitého startu ve svůj prospěch, za to čtyři jezdci z ČR si užívali veškeré zátarasy způsobené bahnitým povrchem a nezkušených nájezdových kreací. Hned po startu se jezdci potkali v zúžené pasáži Jurského parku, kde se sekla 4kolka a jezdci jí museli odstranit, aby se mohlo závodit dál. I když byla armáda startmaršálů početná, museli se do vyprošťovacích manévrů zapojit i jezdci. Při druhém zátarasu se mi za zády ozvalo – „ to si snad děláte prdel, co tam zase dělaj“. Hurónský hlas Jardy Chytila všechny rozbil, málem se ze závodění stal vtipný koutek. Po odstranění další mrtvoly jsem se vydala do stíhací jízdy. Z 8. pozice jsem se prokousávala kupředu, neomaleným způsobem jsem předjela Honzu Hlouška, který z nepochopitelných důvodů ubral na skoku. Kola ve vzduchu a dopad před Honzou i mě samotnou vyděsil. Vše jsme ustáli, já se omluvila a tradá dál. Další český zástupce Jiří Vašátko svou kůži nedal zadarmo. Pěkně mě školil v dalším stromořadí, ve kterém se jelo krokem. Poté si všiml, že se mu na prdel lepím víc než by si přál a pustil mě.
Jirku jsem potkala v dalším kole, když už v poklidu kouřil u své rozmotané 4kolky. Ta ochutnala kůru břízky německé. A nebyl jediný, komu se podařilo 4kolku opřít o strom. I já jsem se s podobným manévrem potýkala. Načež jsme připlácla zadní nášlap ke kolu, nebýt záchranné čety od Ronalda, tak do cíle dojedu rozklepanější než rosol. Jak nášlap drhnul o zadní kolo, celá 4kolka mi vibrovala v nelibých tóninách, takto jsem jela dvě kola. Než Ronald donesl traverzu se kterou jsem nášlap relativně narovnali. Ani vám nevím kde a odkud tu traverzu kluci dotáhli, jestli někomu odmontovali nohu přístřešku, nebo zda li se takové traverzy vozí na závody normálně, ale vím, že nebýt kluků tak by závod nebyl tak hravým jak se mi zdál.
Po opravě nášlapu jsem se prohnala i přes Maxe, který se nechtěl dát, bojoval do poslední zatáčky, ve který heft plynu zaklapl a já se před něj nacpala. Pak už jsem si jela osamocenou jízdu s občasným předjetím pomalejších jezdců. Celkově bych trať shrnula jako luxusně připravené Cross country, ve kterém Steefi opravdu věděla jak namotat trať. Zdánlivě jednoduchá trať byla zakomponovaná do exkluzivně náročných pasáží, nemilosrdenství kluzkého bahna okusil každý. Jezdci sólo i dvojičky si užívaly dlouhého skoku z kopce s následným výjezdem a proláklinou mezi poli.

V cíli jsme se poskládali takto:

1. Ollie Roučková, 2. Max Heiland, 3. Jarda Chytil, 4. Jan Hloušek.