Cesta proběhla téměř bez probélémů, až přímo na místě v koloně do depa se nám zbláznily brzdy v autě a mysleli jsme, že se nahoru nikdy nevyškrábeme, ale lidé zde byli vstřícní a pomohli nám vytáhnout auto až do depa, takže jsme konečně mohli začít stavět stan a trošku si oddechnout z cesty … k tomu samozřejmě patřilo narazit sud a najít v haldě věcí půllitry. Prostě Češi no… V depu byla suprová atmosféra, pořád chodili kolem fajnoví lidé a každý se dal rád do řeči. Taky zde bylo hodně podomácku udělaných strojů, na kterých se tam pořád někdo proháněl. Dělo se tam až do dvou do ráno spousta věcí, které se jen tak někde nevidí, to mi věřte. Od gumování kol ze kterých šlehaly plameny až po půlnoční
opékání buřtů na výfuku LTR. Prostě když se sejde banda moto nadšenců tak to ani jinak vypadat nemůže …
Po přejímce a nalepení startovních čísel už jsme byli všichni natěšení na seznamovací jízdu lomem, která byla opravdu velkolepá .. téměř 2 tisíce jezdců a hurá nahoru start cíl převýšení 700 m, cíl byl ve
výšce 1400 m. Lom se na první pohled nezdál, ale po okruhu mě osobně ulně ohromil svojí rozlohou. V pátek nás čekal první závod, trochu jsme se báli, že nám ho zruší, protože počasí opravdu nepřálo, nahoře byla hustá mlha a pořád poprchávalo. Nicméně jsme nakonec odstartovali a až na jeden defekt jsme dojeli všichni v pohodě a byli jsme ze závodu nadšeni a ani nikomu moc nevadilo, že máme v každé botě tak 2 litry vody… no vůbec celkově oblečená vážilo tak o 5kilo víc něž na startu, a pomyšlení že by vám to tam někde uschlo? Cháá, tak ten byl dobrej, prostě kdo neměl sebou tak
3x mot. oblečky tak mohl jet rovnou domu.
Po dojetí závody se návazně na to jela spanilá jízda městem .. někteří jeli převlečeni za různé kreslené postavičky apod. měli jsme sebou pneu na gumování, ale to jsem bohužel né všichni stačili přezout a ještě jsme se v tom davu stihli poztrácet a nemohli se najít …Nicméně Michal s Tomášem co se tak povídalo po depu předvedli parádní show … jízda po dvou pak na zadních a gumování diváky přímo nadchlo, a kluci byli v sedmém nebi jak se to všem líbilo. Po spanilé jízdě nás čekala společná
fotka XX přímo na dně lomu viz foto … můžete nás zkusit najít jsem ten co drží v ruce Redbull :-) Ještě bych rád zdůraznil že tohle vše probíhalo těsně po závodu tak že jsme byli všichni zmrzlí a mokří každá bota pár litrů vody :D :D ale stálo to za to. Druhý závodní den to vypadalo, že bude i možná trocha toho sluníčka ale opak byl pravdou - něž jsme se stačili ze startovního roštu vyškrábat na vrchol, závod byl zrušen kvůli husté mlze ale i přesto Pavel s Láďou stihli oba za tu chvilku udělat defekt na svých čtyřkolkách. A upřímně trať byla tak rozbitá že nám to ani moc nevadilo protože čas by si tam rozhodně nikdo nevylepšil. Večer jsme zašli na párty do hlavního stanu, který byl tak velký že jste pomalu nedohlédli na druhý konec a opět se tu nečekaně děly věci, o kterých se jinde jen mluví nebo ani to ne.... no prostě mazec. Poslední den už jsme se konečně probudili do sluníčka a na 500 nejrychlejších jezdců čekal známý závod s názvem
RedBull Here ScramBle což je nejextremnější enduro závod vůbec. Jezdci se potýkají z brutálními výjezdy sjíždí kamenné srázy jezdí úzkýma uličkami v lese kde se otočí sotva kamzík. Závod vyhrál a to né poprvé
Johnny Wolker .. hned po jeho průjezdu cílem jsme vyrazili na cestu zpět do ČR.
Co se týče spaní a večerního sezení už to měli kluci podchycené od loňska, takže voda nás nezastihla a bylo jsme pěkně v suchu a teple to je hlavní tak že dovolená byla parádní a příští rok jedem zas. Tak že kdo jste uvažovali o tom jet někdy
Erzbergrodeo tak neváhejte a přijeďte je to opravdu zážitek k nezaplacení.
Připojujeme fotografie německého závodníka
Jurgena Mohra, který na
Polaris Scrambler 1000 dojel mzi ATV - 2, celkově - 11.
Výsledky:
Pro některé to bylo již po několikáté, pro některé premiéra. Registrace a platba startovného probíhala přes internet a bylo dost nejisté zda nám přijde startovní číslo, ale naštěstí vše proběhlo v pořádku a tak jsme za půl roku od registrace mohli vyrazit do rakouských Alp, do největšího lomu na železnou rudu ve střední Evropě. Vyráželi jsme brzo ráno z Jižních Čech, už od rána vypadalo že počasí asi nebude úplně tak jak by si každý přál, a to bohužel vydrželo skoro celých 5 dnů. Ale jak říkají ostatní to je prý Erzberg - déšť a bahno k tomu patří. 
