QuadMania.cz

ME družstev side a quad ve Sverepci probíhalo ve dnech 24.-26.září. Česká účast byla již od počátku provázena zmatky a problémy. První tři jezdci průběžné kvalifikace na družstva z nejrůznějších důvodů jet nemohli, nebo nechtěli a tak se narychlo skládalo družstvo náhradní ve složení Michal Prskavec, Jan Jasanský a David Šimek. Na Autoklubu nám ovšem oznámili, že již je pozdě, přihlášky jsou uzavřeny, zkrátka vstřícný přístup, jako ostatně vždy. A v duchu úsloví „co si člověk nezařídí, to nemá" jsme tedy začali s Martinou žhavit dráty se Slovenskem, jmenovitě tedy s Andreou Zmajkovičovou, která nám velmi ochotně vyšla vstříc a vše potřebné zařídila. K dovršení všeho si David narazil při úterním tréninku ruku a tak, tři dny před závody se začal shánět náhradník. Volba padla na Jindru Petlacha, opět telefonáty, vyřizování přihlášek a licence, no vše se nakonec stihlo a tak se jsme v pátek sešli ve Sverepci v depu a připravovali se na přejímky. Depo se zaplnilo do posledního místečka, využita byla i polovina přilehlého parkoviště. Kolegové Slováci, snad že to měli hóódně daleko, přijeli až kolem poledne a marně hledali nějaké místo v hlavním depu, no nakonec se nějak namačkali vedle nás. Na přejímkách se vše točilo kolem hlučnosti, Italové se pokoušeli projít snad 20x, nakonec snad ale prošli všichni. Z tohoto místa bych chtěl moc poděkovat Davidovi Tušlovi, který nám zapůjčil utlumený RP výfuk i s příslušnou mapou. Páteční odpoledne tedy probíhalo pro náš tým v pohodě, stroje převzaty a tak jsme si užívali slunce a teplot blízko ke 30 stupňům. V sobotní dopoledne proběhly seznamovací tréninky a tak naši kluci mohli poznat, že závody budou hodně náročné, trať byla více a více rozbitá, koleje po sajdách hlubší a hlubší. Odpoledne bylo ve znamení kvalifikace, ze sedmnácti družstev quadů šlo do finále pouze patnáct a nikdo černýho Petra nechtěl.. Jako první vyjel na trať ve skupině A Michal Prskavec. Dlouho se držel na 10 místě až snad dvě kola před cílem na doskoku u lesa se mu odlomil naprasklý nášlap, který během kvalikačního závodu načal, Michalovi sklouzla noha a bylo zle. Pohled nehezký, jak se Michal ze všech sil snažil zůstat pánem svého stroje, který nakonec ale Michala shodil a ještě jej trochu převalchoval. Následoval odjezd do nemocnice a sádra na ruce, štíplá kůstka před malíčkem. To ale již odstartovala skupina B a v ní Jindřich Petlach. Start vynikající, jízda také, nicméně koncem závodu trochu Jindřich vykvetl, i tak ale Jindřich zajel výtečné sedmé místo a tak naděje na postup z kvalifikace stále žila, záleželo jen, jak dojede Honza Jasanský, který vyjel s jasným úkolem - !musíš dojet!. A tak se Honza snažil, držel výborné sedmé místo a snad že moc chtěl, udělal zbytečnou chybu, která ho srazila místo jedenácté. To s vypětím všech sil udržel a protože se nejhorší výsledek škrtal, postoupili náš tým do finále z desátého místa, zatímco Polsko a Norsko smutně balilo věci. V našem depu zavládla spokojenost, Honza Čůza Zácha opravil trochu pochroumanou Jawku, která karambol přežila bez větší úhony a začala se připravovat taktika na nedělní závody. No a v půl jedné v noci to začalo. Vytrvalý déšť dorazil ze západu i na Slovač a tak bylo jasné, že závody nebudou žádná procházka. To co se však dělo předčilo naše nejhorší očekávání. Dopolední warm-up ještě proběhl jakž takž, z týmu vyjel na trať pouze Honza, Jindřich ještě ladil a Michal se šetřil na závody, poté co mu šéflékař Čůza odstřihl zbytečnou sádru a ruku jen zabandážoval. Povzbudit nás do depa zatím dorazili Pavel Liška, Petr a Lukáš Studený, Honza Rejholec a Krtek s Krtečkem. V jedenáct hodin vyrazily na stále více rozbahněnou trať skupiny A a B, tedy Jindřich a Michal. Ke cti obou nutno říci, že jeli, jak to šlo a že to tedy moc nešlo. Prudké výjezdy se staly pastí pro nejednoho jezdce, stroje místy neovladatelné klouzaly po trati jak chtěly, v blátivých koulích jen těžko bylo rozeznat kdo je kdo. Michal zhruba v polovině závodu zůstal viset na jednom z výjezdů, před jeho výkonem však klobouk i helmu dolů, Jindřich pak odstavil stroj také asi dvě kola před cílem. Zatímco Michal jel na jistotu a na dojetí, s jeho zraněním to ani jinak nešlo, Jindra se snažil urvat nějaké to lepší umístění, hned po startu byl na čtvrtém místě a tahal opravdu fest. Pak však dle jeho slov : „Vole jedu výjezd, nějak to klouzalo, p..o vole, ohlédnu se a nějakej ..... rozmotanýho trojáka, vole, přímo do mne. Tak jsem letěl přes řídítka do lesa, vole, pak jsem hledal mašinu, vole, zlomenej plast, tak jsem vole na ní sed a jel dál." Nakonec tedy Michal skončil na 27 a Jindřich na 24 místě. Jindrovi nešla mašina navíc nastartovat, pršelo stále víc a víc a tak jsme rozmýšleli, zda nastoupit na start druhého závody, zvláště když Jindrův stroj čekal na mycím místě, až na něj dojde řada. Nakonec po malém zmatku, kdy David Tušl, který s námi v depu byl již od čtvrtečního večera, sháněl po depu Honzu, který myslel, že se nakonec již nepojede a šel se podívat na start. Krátce po jedné tedy Jindřich a Honza odstartovali a jedno kolo odkroužili. Jindrovi se těsně před cílem prvního kola ucpala nádrž a Honza po kolizi v první zatáčce jel s prázdným předním kolem a to se v bahnisku opravdu nedalo. První kolo sic dojel, v nájezdu do druhého však s neovladatelnou mašinou vyjel mimo trať a lepkavé bahýnko mu již nedovolilo návrat. Stroj nás tahalo z pastičky pět a měli jsme co dělat. Odstoupilo více jezdů a tak umístění bylo Honza 26 a Jindřich 28. Třetí rozjížďku jsme tedy vynechali, konstatujíce, že té smůly již bylo trochu moc a bahna ještě více. Výprava na Evropu tedy dopadla neslavně, snaha však byla. Stroje, umyté nahrubo ve Sverepci, jsme odbahňovali celé pondělí, bahýnko skutečně kvalitní, voděvzdorné a velmi přilnavé.

Výsledky najdete zde.