QuadMania.cz

Poslední dubnový víkend vrazil do srdcí řady čtyřkolkářů pořádný klín. Hlavně tedy pakliže měli svůj plánovací kalendář v náprsní kapse. Dva zásadní české seriály offroadmaraton a crosscountry AČR se totiž potkaly v naprosto stejný okamžik. Kdo se nemohl dočkat závodění, volil maraton, protože se mohl postavit na start už o 90 minut dříve! Navíc tým Ondry Nachtigala vábil účastníky do malebného okolí areálu western městečka Šiklův Mlýn. Krom endurem prověřené krajiny tady navíc bylo kompletní zázemí. Depo na anglickém trávníku bylo rozdělené do diskrétních teras. Nikdo nikoho tedy nerušil. Uprostřed toho všeho prostoru pak byly čtyřhvězdičkové sociálky a hlavně sprchy. Do sprch se špinavci dostali naprosto zadarmo. Jen aby jim ještě tekla příjemně teplá voda, museli sehnat žeton. A tak po závodě bloudily areálem sem a tam desítky tajemných postav – asi Francouzů. Na cokoliv totiž reagovali vždy jen otázkou: „že tón?“. No ale trochu jsme odbočili od hlavního účelu cesty do Šiklandu. Jasně, nebyly to přece sprchy, ale pořádné závodění.

 Ti kolkaři, co přijížděli do areálu až v sobotu ráno, se mohli cestou kochat průjezdem závodu motorek. Ano přesně tak, průjezdem. Trať závodu poctivě využívala celého rozsáhlého areálu. Místy vedla polem-nepolem, cestou necestou. Jedinou příjezdovou komunikaci překonávala přes lehký dřevěný most. Na dalším pak stála dvojice zodpovědných regulovčíků, kteří na střídačku pouštěli projíždějící, když zrovna nejel žádný rychlík, tedy závodník. Kdo si pětikilometrovou trať neprošel předem, poznal její nástrahy až při zaváděcím kole. Vím, správně se říká krásy.

Na start se najíždělo proti kopci z tankovačky. Vjíždělo se do úzkého trychtýře, do takových maxirolet. Trať byla zde vyznačená na šířku dvou kolek...ale správná stopa jen jedna. Předjíždění horko těžko. Na jedné straně vysoký ouvoz, na druhé straně sice nižší ouvoz, ale zas hned vedle vedla po takové namotávce trať zpátky. Nad tím vším pak ostrůvek spokojených diváků s občerstvením a udírnou, s rychlou zkratkou k jednomu z mnoha trialových úseků. Pak trať obkroužila depo s přejezdem pražců a pneumatik a dovedla jezdce do lesíčka. Někoho i na čekanou. Následoval pravý enduro úsek. Vykácená stráň smrkového lesa, převýšení tak kolem 40 metrů a na ní spousty pařezových chaloupek. Teda ani žádný mech nebo kapradí, ani žádný Křemílek ani Vochomůrka. Jenom kameny a kořeny, co si jen tak pro zábavu nakopávaly kolkám zadní kola. Po rychlý úsek po úzké lesňačce a výjezd takovým slalolem mezi smrky dospěláky. No a pak zas pěkně fofrem mezi poli. Občas nějaká mízka, ale taková, že by pro pěšího bylo lepší mít na její zdolání žebřík. No a když nebyla nikde dlouho takováhle překážka, bylo po trati ještě několik tak metrových betonových trubek. Byly ale obsypané hlínou, daly se překonat i bez vrtulníku. Před uzavřením a dokončením kola bylo potřeba ještě spadnout pár metrový padák, pak ještě lehký slalom lesem a zas do dalšího kola. Uf. Jen jsem si na to celé připomněl, už jsem zas zpocený. Závod byl totiž za krásného počasí. Oproti mínus desítce v Mohelnici bylo tady těsně pod 30°C. 

První na start šli tradičně mistři sportkaři. Trochu netradičně chyběl zatím nepřekonatelný Martin Miřejovský. Rozhodl se totiž věnovat celý víkend Cross Country u Mariánských Lázní. O uvolněné místo na offroadovém výsluní se tedy strhl boj mezi zástupci značek Yamaha a Suzuki. Yamahu zastupoval Luboš Kuncíř a Zdeněk Tůma. Značku Suzuki hájil Roman Kratochvíl, Roman Holub a Ondřej Fišar. Ondrovi se povedlo zajet sice nejrychlejší kolo ve třídě, celkově to bylo ale jen první nepódiové, tedy 6. místo. Přední čtveřice sváděla vcelku vyrovnaný souboj a celkových 26 nadrncaných koleček z ní zvládl ujet nejrychleji Zdeněk Tůma. S cca minutovou ztrátou dorazil Roman Kratochvíl. Třetí místo obsadil Luboš Kuncíř. 

Druhá vlna startu patřila mistrům 4x4 (dohromady 16). Tradičně vyrazil nejrychleji úřadující šampion Martin Malát s džournymeňáckým SMC Jumbem. Své vedení udřžel tesně pouze do cíle prvního kola. Pak už ale taktovku pracáků převzalo atévéčkové zjevení Rosťa Plný. No kdo Rosťu viděl jezdit na jeho litrovém Renegate, ví, o čem píšu. Jede s nepředstavitelnou lehkostí a každý kilometr si prostě a jednoduše užívá. Za 3 hodiny nakroužil dokonce 27 kol, z nichž nejrychlejší mělo hodnotu 6 minut a 22 vteřin. Druhý do cíle dorazil Martin Malát také s 27 koly, ale se ztrátou asi 3 a půl minuty. To třetí místo vybojoval na stupních vítězů Jarda Novák s dalším litrovým CAN AM, ten už měl v cíly na první dvojici ztrátu dvou kol. Mezinárodní punc krom slovenské účasti v této kategorii zajišťoval Angličan Simon Square Lang. Jeho Renegade ovšem po 20 kolech vypověděl službu, do té doby bojoval ovšem o stupně vítězů. 

Pak přišlo sedum veteránů. Ne to není nová česká pohádka, ale další kategorie. Tuhle spolehlivě s celkem 26 koly ovládl Ruda Dvořák se svou vytuněnou Grizzlinou. Absolutní vítěz z Mohelnice Michal Vágner s osmikilovým Outlanderem v cíli kolo ztrácel doslova i do písmene. Vladimír Novotný vybojoval pak třetí místo.

Nejpočetnější kategorií na startu byla třída pohárových sportek. Celkem 22 účastníků. Trať asi nejvíce seděla Suzukám. Nejrychlejším suzukářem byl Daniel Rajter. Ten zajel i nejrychlejší čas na kolo 6 minut 21 vteřin. Dana v cíli po odjetých 27 kolech dělila od nejrychlejšího muže závodu Rosti Plného jen jedna jediná vteřina. Druhý v této kategorii byl také suzukář Standa Gruber. Na vítěze ztratil jedno kolo. Třetí v cíly byl Lukáš Prantl s Yamaha. Tomu chyběly na Dana Rajtera už kola 3.

Pohárové pracáky pak opanoval za statečného povzbuzování svého táty Petr Šikula s litrovým Renegáte. Celkem 25 kol, nejrychlejší pak za 6 minut a 47 vteřin. Dalšímu kanamaradovi Martinu Šefčíkovi chybělo v motoru na Petra 2 deci obsahu, ale cíli jedno kolo. Třetí v cíli Jozef Skokan s Grizlinou ze Slovenska měl ztrátu 2 kol. Ze Slovenska přijela i dvojice polarismanů se staršími půlitorvými Scremblery. Jaroslav Holý zdolal 23 kol, René Gargulák o dvě kola méně. České barvy uhájil na třetím místě Pavel Vrána na Renegáte 500. 

Malé pohárové sportky do 300 ovládli Yamaháci Antonín Koutecký s Bárou Fischerovou. Accessák Honza Režný si odvezl body za třetí místo. Bára tentokrát stála jako jediná žena na startu, patří jí tedy i virtuální vítězství v zatím nevypsané dámské kategorii. Ve starších juniorech už na startu také všichni věděli, že mají pohár. Ten největší odvezl Filip Koutecký, druhé místo vybojoval Honza Páník a třetí pohár odvezl Roman Kamiš ml. Mladší juniory vyhrál Kuba Nejedlý před Honzou Páníkem a Martinem Daňkem. Dětskou kategorii vyhrál Vojta Šípek před Tadeášem Rejdíkem a Terezkou Matuškovou. 

Krásné tři hodiny úporného závodění tedy máme za sebou. Příště (18.5.) nás čeká dvouhodinovka na tradičně nejdelším okruhu sezóny. Ano, dobřanské brody už volají!!! Start kolek bude mimořádně až v sobotu večer v 17 hodin!

Videa ze zavodu v Šiklově Mlýně (THF Racing a Martin Šefčík)