QuadMania.cz

Brzké starty nejsou moc oblíené, ale pro letošní sezonu si pomyslného černého Petra vylosovaly právě kolky. 104 závodníků se půl hodiny před sedmou ranní v plné zbroji sjíždí v depu, kde si pečlivě vybírají plac kam složit benzín, náhradní gumy, a spoustu potřebných věcí, které mohou během závodu potřebovat. Po rozpravě nás pořadatelé vpouští do zaváděcího kola, oblíbená trať je namotána klasicky, ale nových pasáží tu je taky ranec. Odhadem bych délku tratě tipovala na 6 km. Jak pořadatelé avizovali na tiskové konferenci, tedy že se postupně budou vracet ke klasickým offroad maratonům se složitějšími pasážemi, tak se i stalo. Dvouhodinovka byla dramatická od začátku až do konce, diváci si přišli na své a pár opravdu bolestivých pádů se neobešlo bez přítomnosti sanitky.
Trať byla dostatečně dlouhá, takže se startovalo ve vlnách po jednotlivých kategoriích. I ve Šternberku záleželo na startu. Kdo odstřelil jako první, zmizel chumlu strkajících se závodníků pod extrémním výjezdem, kde nízké sportky často drhly kyvkami a následně nekontrolovatelně sjížděly zpět. Mnohokrát během dvouhodinového závodu jsem viděla žluté prapory, které signalizovaly možné nebezpečí. A právě ve výjezdu smrti, který se mi mimochodem hodně líbil, se stávaly časté kolize. Jezdec plnou vahou na řídítkách, všechny brzdy zahamtnuté, ale čtyřkolka padala, kam chtěla. I závodníku Radkovi s Yamahou 450 se tento kopec stal osudným a přílišnou zbrklostí si dokonce přivodil saltíčko mimo trať, ale nic se nestalo, sedl na kolku a závod dojel. Tahle „nenáročná odpočinková trať“ ovšem přinesla i pár úmrtí, samozřejmě strojů. Jak to tak bývá, nepojízdné kolky okolo celého závodiště přibývaly, ať bylo na vině třeba utržené rameno u 4x4, seklý plyn nebo i kabeláž.
Zprvu, když se startovní pole promíchalo, se nikomu nechtělo uhýbat, sportka nesportka, 4x4 závodí se všemi, ale postupem času síly ubývaly, adrenalinové nadšení opadlo a závodníci si dávali přednost, každý si pečlivě hlídal svou kategorii, a ti pomalejší pouštěli rychlejší závodníky ohleduplně před sebe.
Mně osobně se trať líbila, tedy až na dva protitankové zátarasy, tyhle ostré betonové trojúhelníky nebyly označeny ani obloženy a často se stávalo, že se rychlejší jízda v těsné blízkosti protitankových zátaras stala rodeem - buď vyhraješ, nebo je chytneš jí kolem. Třeba Luboš Mezei tuto protitankovku bohužel chytil, a aby v tom nebyl sám, tak i Ondra Král na ni naletěl předním kolem, přičemž se oběma jezdcům stal totožný defekt – píchnuté přední levé kolo, které oba dva stálo pár míst v bodovaném žebříčku. A jak vůbec jednotlivé kategorie dopadly?

Mistr Quad SP:

Josef Brand z ASP Group racing teamu neubírali plyn ani v oblacích prachu a právem mu patří první místo v kategorii Mistr Quad SP s počtem 21 kol, František Novotný (Galaxybike), taktéž s počtem 21 kol, dojel na druhém místě a za vítěznou dvojici se ztrátou jednoho kola dojel Martin Miřejovský (MM Quad Team), který si vyjel pro třetí místo.

Mistr Quad 4x4:

S nejrychlejším kolem kategorie si rovnou pro první místo dojel Josef Hort (Can-Am X team), Martin Švanda (MQ Hlinsko- Čtyřkolky Tišnov – Quadservis Špak-VALID quad) dokončil druhý a třetí místo uhájil Petr Svoboda (Can-Am X-TEAM Yellow). Tihle kluci nandali i sportkám pár kol a řeknu vám, slyšet za zády jejich zběsilé motory, to není moc příjemné…

Mistr Quad Vet:

Cílovou šachovnici rozmával jako první Vladimír Novotný (AMK Třemošnice), druhý byl Honza Bažant a třetí Vladimír Kodi, který se 4x4 Outlanderem CC 840 dal na frak i sportkám. Honza Bažant pojal závody jako bojovku-nikdy nedojede, aniž by si něco neodřel, nezlomil nebo alespoň nenalomil. Ve Šternberku fungoval jako křovinořez a nosem okousal všechny nešťastně trčící větve, tudíž při vyhlášení jeho zalepený nos dostal řádný řád křovinořezu. I tak je velká škoda, že třída Veteránů není rozdělená na sportovní a 4x4 stroje. Toto dělení by jí slušelo.

Pohár Quad SP:

Nejďábelštější tempo nasadil a až do cíle udržel Martin Krejčík z týmu Eurotrans rating. Nejen že pro diváky hodil elegantní piruetku v jedné šikaně, ale i jeho skoky patřily divákům. Martin se celý závod s Polarisem hrál, jak chtěl, všechno šlapalo. Boj o druhé místo spolu sváděli Roman Kratochvíl a Ollie Roučková, do tohoto boje částečně zasahoval i Karel Mařík (Speedy company), kterého z boje o cenné kovy vyřadila banální závada na jeho Hondě 450. Dramatický souboj o druhé místo nakonec rozhodly pouhé 3 vteřiny, takže Roman Kratochvíl (Quad no. X) dojel druhý a Ollie Roučková z týmu Journeyman Addinol team třetí. Musím dodat, že v cíli jsme si ze sebe dělali srandu, jelikož všichni tři máme na dlaních mozoly do krve. Přiznám se, že nebýt Radka Šikuly, který mě ke konci závodu vyvezl, umřela bych a dojela hůř, moc mu děkuji!

Pohár Quad do 300:

V této kategorii bylo pouze 6 jezdců, a tak první, druhé a třetí místo od sebe dělilo po jednom kole. První místo s 18 najetými koly patří Zdeňkovi Husákovi, druhé místo se 17 koly urval Petr Chabina a třetí místo se 16 koly vybojoval Honza Režný. Všechna tři pódiová místa tak patřila jezdcům na Accessech.

Pohár Quad TR do 500:

Po dvou dramatických hodinách se v cíli nakonec nejvíce radoval Marek Toul (Cectek team), jen o kolo méně měl Petr Šikula (Can-am Red team Tišnov), který lépe vykličkoval z chumlu pomalejších kolek před Davidem Brumlou (Can-am Red team Tišnov), jenž si „vyžral“ spoustu nešťastných náhod, které ho sice zbrzdily, ale i tak dojel na třetím místě.

Pohár Quad TR nad 500:

Šternberská trať byla bohatá na nejrůznější artistické výkony, ať už ve výjezdech, při kličkování mezi stromky, nebo na předlouhých roletových rovinách. Po zimním odpočinku si v kategorii Quad TR nad 500 nejlépe vedl Petr Špak, „odpočinková“ dvouhodinovka sedla i Liboru Horákovi. Ten sváděl parádní souboj se třetím Josefem Maxou a tihle borci jeli i pro diváky, kterých okolo tratě bylo požehnaně! Závod okem závodníka Lukáše Trojana (LTCar):
„Po dobrém umístění na startu a rychlém vyjetí jsem projel první zatáčku, rovinka, zatáčka skok a pád, dvě minutky čekání, než se asi 20 sportek vyhrabe do mírného kopečka. Pak už to šlo dobře. Po prvním kole jsem začal přemýšlet, jak rozvrhnout síly, abych dojel co nejlépe a někde nepustil vysílením řídítka. Nic jsem nevymyslel, držel jsem stejné tempo všechna kola a po 40 minutách závodu jsem si říkal „dobrý, to už těch 20 minut vydržíš….“ No jo, ale po dvou dalších kolech mi došlo, že se nepojede hodina, ale rovnou dvě. Psychika šla hned na nulu a síly už jsem měl tak na pár koleček… Pak mám několik koleček tmu, vůbec nevím, kde jsem byl, co jsem dělal. Asi dvacet minut před koncem jsem zase nabyl vědomí a těšil jsem se do cíle, takže jsem zase mohl trosku zrychlit. Náročné pasáže jsem kvůli úzké čtyřkolce projel velice klidně a s rozmyslem. Na rovinkách a skocích, kde už jsem věděl, do čeho jdu, jsem pustil všechny koně mého Renegada. Trať jsem si opravdu užil. Počasí a pořadatelé zaslouží velké poděkování. Po průjezdu cílem se mi těžko zvedá na vlastní zdřevěnělé nohy. Ruce mám těžké jak po složení vagonu uhlí. Gratuluju jezdcům, co jsou v cíli, a užívám si pocit, že už je po všem. Ve své kategorii jsem dojel na krásném 4. místě. Snad se někdy dostanu na tu prokletou bednu…“

Quad Junior starší:

Stejnou trať jako dospělci si mohli na vlastní kůži zažít i starší junioři. Správně vycepovaní, dokonale vyhecovaní. Se značnou jistotou si pro první pohár do sbírky dojel Dominik Škarka (Domina team), ten svou LTR 450 vodil opravdu s chladnou hlavou. Druhý byl mladý dravec jedoucí na Accessu 300, Štěpán Urbanczyk, a jako třetí cílovou šachovnici viděl Lukáš Mařík (Speedy company). Lukyn má ostrou Hondu TRX 450 a za zmínku stojí, že dojel v celkovém pořadí Quad pohár SP na 9. bodovaném místě.

Quad Děti:

Tihle prckové se opravdu ničeho nebojí. Jen je škoda, že jim pořadatelé postavili sice typickou offroadovou trať, ale pro děti tak trošku nebezpečnou. Ke šternberskému areálu patří i menší motokrosová trať, na které by se děti jistě vyřádily dostatečně a bezpečněji, ale to nešlo, takže se trať pro nejmenší závodníky namotala u časomíry, takřka mezi stromy, což bylo osudné nejednomu závodníkovi. Nejen, že se zarputilí závodníci snažili zbořit časomíru, ale dařilo se jim, ve sytlu veverek, šplhat i po stromech. Jeden opravdu ošklivý pád dohnal na závodiště bohužel i sanitku-prcek po doskoku nekočíroval Déerko a v plné rychlosti sjel do propasti. Potlučený, ale snad v celku! Takže k výsledkům, s počtem 14 kol do cíle jako první dojel Filip Koutecký, stíhací jízdou na malé trati, kde se nedalo moc předjíždět, dokončil jako druhý Jakub Hruška a se ztrátou jednoho kola na první dva dojel do cíle třetí Tomáš Vašátko. Při vyhlášení dětských kategorií dostal každý závodník medaili se sladkostmi!
Kompletní výsledkové listiny najdete na www.offroadmaraton.cz.

Celkově to byla podařená sobota na pěkné trati. Jedno veliké mínus však vidím v neadekvátním čekání na vyhlášení od jedenácti do půl třetí, což není moc dobře vyladěný harmonogram. Čekačka se aspoň dala přestát ve stanu s občerstvením a velkou LCD televizí s průběžnými výsledky, ale i tak byla zima všudypřítomná a na stupně vítězů jsme všichni vylezli jako kostky ledu… Nashle za tři týdny v Sedlčanech!