QuadMania.cz

Závod je namotaný na lesních cestách a silnicích v okolí města. To zajišťuje pořadatelům možnost rychlé pomoci a přítupu v podstatě na celou trať během několika minut. Celý okruh měří 90km a jede se dvakrát. Startuje se na náměstí v městě Rochlitz ze startovací rampy za podpory místních obyvatel. No a protože se jedná o opravdu velký a zajímavý závod, rozhodli jsme se postavit na spolu s Michalem Krejčím na TGB na start v kategorii dvojic. Už večerní příjezd s technické přejímky nám vyrazily dech. Preciznost Němců nemá obdoby. Řeknete jméno, dostanete obálku se všemi podklady. Mezitím vám na přilbu nalepí čipy pro časomíru a zkontrolují homologaci. Pak jen přivezete čtyřkolku před komisaře. Ti změří hluk, podívají se na doklady, světla, dají podpis na číslo a už můžete zaparkovat ve velké, původně jezdecké hale, která je samozřejmě hlídaná. Celá procedura netrvá víc jak pět minut. Ráno na startu vše probíhá obdobně. Na náměstí se řadí obrovské množství strojů všech kubatur a typů včetně UTV. Co se týče národností, tak převažovali samozřejmě Němci, dál bylo na startu několik Poláků, Maďarů, Rakušanů a v závodě my jako jediní Češi. Z toho měl moderátor samozřejmě patřičnou radost a když jsme najížděli na rampu, stále opakoval „dobry den, jak se mate“. Po startu trať vedla městem a byla pečlivě značená červenými šipkami. V méně přehledných pasážích a rychlostních zkouškách potom klasicky mlíkem. Celý závod se jel systémem přejezdů s časovými kontrolami a rychlostních zkoušek. Už při prvním výjezdu do sněhu mi bylo jasné, že tohle nebude legrace. Pro sportky je trať dost nevhodná a každou chvíli jsem musel Access vyhrabávat ze sněhu. Stejně na tom byli i ostatní. Na přejezdech silnice vždy stál pořadatel, který zastavoval auta! Čtyřkolky tedy měly vždy přednost. Lidem v autech to samozřejmě nevadilo a jen mávali a sledovali závod. Na trati bylo pak několik extrémních pasáží jako hluboký brod, výjezd lesem, nebo traverz po svahu. Vše bylo navíc po průjezdu 160ti čtyřkolek před námi zledovatělé tak, že zatáčky bylo potřeba projet krokem. Stejné to bylo i na RZ, o komické okamžiky a baletní vložky tedy nebyla nouze. Jelo se ale v dost velkém tempu, protože za pozdní příjezdy následovaly velké penalizace, stejně jako za spoustu dalších věcí. Po prvním kole následovala rychlá tankovačka, něco k jídlu a jelo se znovu. Situaci trochu komplikovalo husté sněžení a šero, na trati nebylo nci vidět a jelo se hlavně podle citu. Nový podvozek na mém Accessu si prožil opravdový očistec, například při jízdě skoro stovkou po železniční trati. Každopádně druhé kolo jsme zajeli o něco rychleji a výjezd na cílovou rampu si náležitě užili. Celkem jsme tedy najeli 180km v lehčím i těžkém terénu a především dokončili závod. Někteří jezdci se balili už po prvním kole. Nouze nebyla ani o pády a technické problémy. Zkrátka vše, co k závodění patří. Fotogalerii z trati se pokusím doplnit během týdne, jakmile získáme fotky od pořadatele.