QuadMania.cz

Lépe na tom není ani moje technika – osm let starý Outlander 650 se sportovními doplňky včetně plynokapalinových tlumičů, to vše na úzkých kolech (26x9-12), každoročně tůrovaný v Rumunsku navíc s offroad maratonovou minulostí a k tomu všemu 26.000 Km a nepočítaně motohodin! Uznáte, že já můžu patřit mezi favority jedině v případě, že by součástí závodu byly disciplíny jako hod granátem, střelba ze vzduchovky a to vše proložené testem ze zdravovědy a politickovýchovné činnosti! Přes to všechno je jeden závod, který si rád zajedu a to je Quadtrophy Lučivná, čtyřhodinovka pro týmy a jednotlivce – krásná akce nejen dominantou Tater, ale také partou nadšenců, která tento závod pořádá. Zatím moje účinkování bylo vždy jen takové povožení, střídali jsme se s kamarádem po hodině a naším mottem bylo – hlavně to přežít a dojet. A tak jsme to v družstvech 4x4 do 700 ccm vždy nějak přežili a dojeli, jednou 2., jednou 3. Ujeli jsme vždy tak 17 kol a tak nějak na pohodu, bez týrání těla a techniky. Jenže, letos mě můj parťák nepodpořil, nějaké zdravotní záležitosti mu nedovolili odjet, co teda dál? No nic, pojedu teda sám, řekl jsem si. Jenže ono se to lehce řekne odjet 4 hodiny sám, i když sem se uklidňoval, že mi o nic nejde, že až nebudu moct, prostě si odpočnu v depu a pojedu dál. S tímhle názorem jsem se tak nějak utišoval až do samotného závodu. Ale když jsem přijel v sobotu dopoledne do depa, když jsem si uvědomil, co se bude dít, bylo už pozdě. Ty bláho, 8 jezdců v kategorii, dokonce Maxo z Kysúc doprovázený celou partou v žlutých dresech, záplava Grizzlyn a ještě jeden Outlander 650, to bude ostuda! Vzdát to už nešlo, sice jsem se snažil ještě na poslední chvíli ukecat pár známých, že bych vytvořil narychlo tým a užíval si luxusu automatické bedny (byly jen dva týmy do 700 ccm), pozdě! Rozprava a start do zaváděcího kola….ty jo, 4 hodiny! Fakt jsem se teda netěšil!

• Start – v mém případě jsem tak nějak popoběhl ke čtyřkolce a zatím co většina z naší čtvrté vlny vystřelila na trať, já v klidu třesoucí se rukou zacvakl klíč do šňůry na řídítkách a pak do spínačky (jsem tak nějak pověrčivý…), nastartoval jsem, nasadil trhačku a ……palba!!! Musím uznat, že odstraněná tlumivka v koncovce výfuku probrala můj letitý dvouválec a probrala i mě! Outlander krásně zatáhl a ještě na cílové rovince jsem se přehoupl přes dva jezdce, mírná nervovnost….stupačky a za chrchlání dvouválce a hrabání všech 4 kol letím a míjím další čtyřkolku, brzdy, stupačky, heknutí a překonávám příčnou cestu, brzdy levá přez nerovnosti a zrychluji z mírného kopce, vnímám nějaké diváky, ale to už se snažím brzdit do vracáku přes mírnou mezku….cítím jak mi drhne pravé kolo o kapotáž (následek jedné vyjížďky u nás doma) a do toho se leknu – někdo zatroubil!!! Aha….to sem zatroubil já, protože tlačítko tak nějak při doleva vytočených řídítkách dorazilo až na můj majestát!

Ledová cesta okrajem lesa, koleje, snažím se dávat plný plyn, mašina se lehce kroutí, ale dá se to. Mám před sebou jednoho pracanta …zkusím ho podjet v horní části….no měl stejný nápad a tak ho tlačím před sebou v jednokolejce až na širší místo…plný plyn a dávám ho z leva před lesním zledovatělým výjezdem. Outík sebou hází mezi stromy, odvrkávám plynem a v celku bez problému si vychutnávám nerovnosti až na zasněženou louku…tady to dost hrabe, ale úzká kola fungují a já dorážím další dva jezdce, nájezd na poměrně prudký stoupák do lesa, letíme mezi stromy až na ostrou levou vracečku na úvozovou cestu a opět palba z kopce….mírné brždění ve driftu a pravá ven z lesa na louku do sněhu…jezdec přede mnou se nechává vytáhnou na venek a opět využívám úzká kola protahuji se kolem něho a rovinka….co to dá…..sakra, přes 80, Can-Am řvu do helmy! Motor duní v otáčkách, rovinka přechází do táhlé levé zatáčky a já držím svého mexičana v táhlém driftu…končí sníh, drny, drncá to, brzdím a za dvěma kolkama přejíždím několik mezí s jedním prudkým výjezdem.



Cítím, jak mi řídítka třesou rukama….předek je tvrdý…sakra tvrdý…měl jsem ho povolit, probíhá mi hlavou….snažím se krmit motor plynem a ve vláčku třech strojů letíme lesním kluzkým úsekem…sakra ArticCat proběhne mi…..toho musím dát, vyhneme se pár pařezům, levá a z kopce snažím se na sjezdu dát oba zprava…skoro 70, ale strašně to klouže, jsem rád, že dobržďuji a tak tak se zařadím do vláčku. Zmrzlá jednokolejka mezi stromy a keři a pak pravá a zvlněný výjezd z lesa ven, louka nerovnosti sníh. Hrabeme se všema čtyřma kolama, pravá, pak levá a pak rovinka…podaří se mi roztočit motor a míjím obě čtyřkolky asi tak v 90ti kilometrové rychlosti, tady nemá dvouválec konkurenci….brzda, bokem malá mez a levá mezi stromy a přes až trialové hrby…dostávám „kopačku“ padám přes řídítka…dochází mi, že vlastně tohle už bylo vše….že už nemám síly a že více nepředvedu! Nějak jsem se vzepřel a pustil mašinu po poli dolů….v levé zatáčce jsem si tak nějak všiml, že kočka a další kolka se mě celkem drží….no co už, aspoň jsem si to vyzkoušel…..hrbolatá rovinka, nohy mi už nechtějí stát a tak to odhrkávám v sedě, ruce mi lítají na řídítkách…fakt tvrdý předek…


S pronásledovateli v zádech odbočuji doleva, do zasněženého výjezdu ústícího mezi stromy lesa. Klouže to…šíleně, vyhrabávám se až nahoru, koutkem oka si všímám dalších čtyřkolek v protilehlé pasáži, přes drny zatáčím doprava a sjíždím přes dvě hrany prudký hrbolatý travnatý sjezd, skoro padám opět na řidítka, hrozně to kope, zpomaluji….v ten moment se přeze mě přehrne jak ArcticCat, tak další kolka…asi Yamaha….odbočuji na jednokolejku do prava, držím se jich, levá sjezd, meza, levá na polní cestu …opět troubím a téměř přepadám přes řídítka. Mírná rovinka, zablácená….dávám plný plyn, Rotax se vzpírá do otáček, ržá otevřeným výfukem a já se zezadu ženu ke dvěma soupeřům, kteří mě právě předjeli…..řidítka vibrují a dávám je nekompromisně oba z leva, stoupání, díry, snažím se stát ve stupačkách, ale snažím se i dávat plyn, kolka se párkrát odrazí, pak pravá a horní zvlněná rovinka, kde plný plyn nemůžu udržet….skáče mi ruka…ale dávám co se dá…..


...na tachometru přes 80, vlna….brzdím a pravá zasněžená na horu do lesa, koukám a jsem sám! Oba zůstali v zadu! Povrkávám si v technické lesní jednokolejce, prudká levá…dva hrboly a opět odražení pupíkem od řídítek….prudký sjezd a z lesa, motor chraplavě odchrchlává… přes mezu ven na zasněžené pole….hrabu všemi koly, vidím před sebou další jezdce….levá, plný plyn….brzdy, ve driftu pravá mezi stromy….mírný spád….hrboly…sakra ty přední tlumiče…levá prudký sjezd po drnech….jedna vlna….další vlna…klesají mi kolena a opět visím přes řídítka. Vzepřu se, plyn a proti mezi, pravý vracák a opět z meze dolů….fakt je to hrbolatý, řídítka mi kvedlají v rukou! Levá plyn a hrana….všude lidé….už jsem kousek od startu, stoupnu a snažím se vyvést Outlandera do mírného skoku (lidi se koukají…), no je z toho spíš takové žuchnutí…mírná pravá, z kopce a snažím se zatočit do leva…klouže to, hrabu…..pak zase mírná pravá a z kopce dolů…..slyším hlas moderátora, vidím rozmazané zástupy…snažím se točit do leva na cílovou rovinku….hrabe to a já se snažím držet plyn….letím po cílové rovince….koutkem oka vidím jak mě kamarádi povzbuzují….řvou….tak jo!!! Slyším dunění svého dvouválce a přede mnou vidím další dvě čtyřkolky…přestávám cítit únavu a mám jediný cíl….dojet je!!!!



Dnes vidím celý závod jako rozmazaný film se strašně úzkým rozlišením….vidím malý čtvereček dráhy…..cítím vibrace a nárazy do řídítek, občas se přiřítí nějaká sportka, uhýbám….občas uhnu Renegadovi….. po stranách na mě mávají lidé, někteří mají žluté dresy a já chci jet…jet….jet, rychleji a rychleji…..palec mám v divné křeči a jakmile se objeví nějaká rovinka, sám dává plný plyn a i když si říkám neblbni…..ten pokřik z poza pásky mi zase zatemní mozek a chci jet! Snažím se nevnímat bolest v ledvině….bolest zad….strašnou potřebu močení….puchýře na rukou…..jsem v tranzu! Sám se divím, co se mi vše honilo hlavou, co vše jsem byl schopen vnímat, místa kde jsem měl krizovky….no a ty moje tlumiče, ty nebyly tvrdé! Až na fotkách jsem si všiml, že byly naopak měkké, že jsem je prostě na sjezdech zamáčkl na doraz a pak už prostě nebylo kam….jo a ta jedna ze sportek, co se kolem mě mihly v klesání před cílem, když já visel na řídítkách….to nebyla sportka….to byl Maxo na své Grizzly!!! V cíli jsem ani nevnímal, že na mě kamarádi křičí, že jsem asi třetí, ale co mi vyrazilo dech – 20 kol!!! Kde je předloňských 17 a ještě na „střídačku“….v režimu 4x4….bez posilovače!!!

• Lučivná…..krásná Lučivná 2016, ať žije Lučivná 2017!!! A propos, nejel byste někdo v týmech 4x4 do 700 ccm???

• www.stvorkolky.net