QuadMania.cz

Víkend před závodem byl v Jiníně již bez sněhu, vody a bahna a pořadatelé finálně připravili nejen trať, ale i zázemí. Ale hlavně se připravili na nový systém, kategorie 4x4 letos poprvé dostala status Mistrovství Německa, a tím pádem se BQC stává právoplatným Mistrovstvím pro čtyřkolky s pohonem 4x4.

Nad Jinínem se smrákalo už od pátečního večera, fotografie na sociální síti byly u všech závodníků se stejnou tématikou. Prostě se připravte na bahno a jinak tomu ani nebude, v Jiníně když prší tak prší a to sebou na jílovité trati přináší kotel bahnivé nadílky. Jinínské depo se v sobotu ráno probudilo do vydatného deště, kvůli kterému nejeden jezdec odstoupil z měřených tréningů, ale jízdy se nerušily. Kdo se chtěl svézt na bahnivé trati měl tu možnost po celý den až do pozdního odpoledne, kdy se na start naskládala dámská kategorie, odhadem se na startovní rošt poskládalo na 10 závodnic. To už jsem v pláštěnce stála na závodišti a fandila o sto šest. Díky vodě nashromážděné ve startovací části byl dámám odpuštěn běh ke 4kolkám, tak namísto několika metrového sprintu se dámy postavily za stroje. Ale i tak nouze o prapodivné kreace opravdu nebyla, jílovité bahno udělá své už jen když se do něj ponoříte po kotníky. Naše závodnice si vedla na výbornou a nebýt nezkušenosti ve sjezdech, dovolím si říct, že by se Alena Míková umístila na první pozici. Pro tentokrát jí stačila druhá příčka. První dojela Juliane Kolwe a třetí Katrin Katzler. Kalich hořkosti si naopak vypila do dna benjamínka Majda Harudová, která si poprvé osahala závodní pole, cílovou rovinku neviděla, ale i tak se nemá za co stydět. Zároveň s touto rozjížďkou se na start postavila kategorie 250, ve které si pro zlato dojel Antonín Koutecký, který i letos dominuje této kategorii.

Nicméně, po několika přeháňkách usilovného sobotního deště vylezlo opět sluníčko a teploměry v neděli ukazovaly krásných 15 stupňů, trať byla za chvíli suchá a zbytek závodů tak mohl proběhnout bez problému. Ale aby se neřeklo kategorie 4x4 si bahnění osmou hodinou ranní vychutnala. Rostislav Plný a Karl Edere/Max Heiland s přehledem ovládli každý ve své třídě jak předkvalifikační trénink, tak kvalifikační závod. No u Rosti tomu až tak nebylo, protože český jezdec kvalifikaci neabsolvoval díky pozdnímu příjezdu a přihlášení se do závodu až těsně před odstartováním - koneckonců u žádného z českých závodníků 4x4 tomu nebylo jinak. Za to se u přejímek a přihlašování zažilo spoustu srandy, cizojazyčná bariéra nebyla překážkou. Průseráři, průšviháři a sběrači diskvalifikací, tak by se dalo popsat trio G4B jezdců, kompletní team po mírně prošvihnuté rozpravě dostal distanc hned na startovní čáře, všichni už spořádaně napáskovaní na startovním roštu až na tahle tři závodní esa, kdo jiný než Dušek, Hort a Roučková. Trio dostalo minutový distanc, což se zprvu jevilo jako banalita, ale na rychlé MX trati ponořené do jílu to až taková sláva nebyla.

ATV Solo:

Rostislav Plný vedl s přehledem celý závod a do cíle dojel s náskokem jednoho kola na druhou Ollie Roučkovou. Rosťa přiznal, že byl velmi šťastný se svým dnešním výkonem a těší se na další dějství BQC závodů, především na superfinále v Torgau, kde doufá, že si napraví chuť z minulého ročníku. Vibarvuji vám to tu v růžových barvách, ale pro Rosťu to až tak růžový závod nebyl, tento jezdec se po odpalu ze startovního roštu držel za výborně jedoucím Jürgenem Mohrem, který si svou premiéru na BQC šampionátu v područí Polaris stáje nepředstavoval až v tak černých tabulkách. Po celou dobu dvouhodinového závodu se s Rosťou přetahoval o vedení, Rosťovo výlet do plotu, ze kterého se nemohl vyprostit, jej rázem katapultoval na první pozici, tu si však Jürgen nepojistil a po nešikovném najetí do krkolomného výjezdu svého Scramblera poslal na krovky, což jej stálo nejen první příčku, ale i druhou. Rosťa litrového Can Ama vymotal z hrazení jen tak tak aby se ještě stihl vrátit do závodu, využil tankovačky Ollie, a nadělil jí ještě kolo, bláznivý výlet za zlatem však zaplatil rozpůlením Can Ama a být tak ještě dvě kola do cíle, kardan už by rozpůlený autobus jen  stěží podržel pohromadě. Dušan Padevět už neměl takové štěstí, start se mu nepovedl, ale v prvním kole jel na krásném sedmém místě. Po celou dobu se o co nejlepší umístění přetahoval s Udem Dobnerem, který poprvé předvedl závodní přestavbu Kymco. Dušan měl však smolný víkend a jeho Jumbo se odporoučelo, bez ramene se opravdu nedá dojet do cíle, čehož si byl vědom i nejeden jezdec sedlající Can Am mašinérie.

Na startovním roštu se sešlo 6 závodních teamů. Velkým překvapením byl přestup Maxe Heilanda právě do této kategorie, který si s team kolegou Karlem Ederem na prvním dějství BQC šampionátu s přehledem vyjeli zlatý vavřín, s nakrouženými 23 koly tak druhému teamu nadělili propastná dvě kola. Jako druhý se v cílové rovince vyloupl team ve složení Juknker/Strandt, kteří byli po celou dobu dvouhodinovky ohrožovaní třetími Kallenbachem/Trapem. Ale cílová rovinka rozhodla, a Junker/Strand obhájili druhou pozici.

Po vyčištění a takřka vyschnutí tratě se na start lajnovala kategorie dětí s označním Klasse 62, těch se na start postavilo celkem 6. Christopher Gnan měl dobrý start, v první zatáčce však najel do blátivého úseku a na chvilku ztratil vedení. Netrvalo však dlouho a Christopher rychle zaútočil na Finna Klotze a udržel si vedení až do konce závodu. Singer zajel taktéž skvělý závod, držel si třetí pozici od začátku až do konce. V některých úsecích trati byl tento mladý jezdec dokonce rychlejší než Christopher.

Jezdec Filip Koutecký neměl zrovna dobrý start, udělal několik chyb krátce po startu, našel však rychlou a dobrou stopu a předjel jak čtvrtého Marka Harlese, tak třetího Lucase Singera, ale na prvního Maxe Kubatu už nestačil svou stíhací jízdu dotáhnout do konce. V této kategorii se sešlo na 12 dětských závodníků a všichni závodním mašinám dávali pěkně napít.