QuadMania.cz

Slunce už od rána o sobě dávalo vědět a už tehdy bylo patrné, že se bude jednat o jeden z posledních teplých dní, ale že se pořadatelé při stavbě trati zapotili, raději se všechny sekce stavěly v duchu projetí i za cenu deštivého počasí. Do depa jsem přijela po desáté, jezdci už stáli u 4 sekcí v lesích, do kterých je normálně přístup zakázaný. Ráno ještě bylo trochu rosy a ten kdo neměl gumáky prostě trpěl. Proklouzala jsem se k prvnímu stanovišti - velké poděkování patří Polarisu, který ten den fungoval jako dokonalé taxi z bodu A do bodu B. A pak, že se na „Scrambloše“ nenacpou tři jezdci spolu s batohy, fotoaparáty a nějakou tou drobotou potřebnou ke stavbě tratě.
Škrábající se Johanik z chrastí se zapíchnutou helmou do koruny stromu nevypadal věru zle, jeho Polarisí mastodont nebyl schopen se naštosovat mezi branky, sem tam si musel prokácet polovinu chroští, tak aby se naštorcoval mezi dvě plaňky, ale i tak neustále slyšel DOTEK, COUVÁNÍ, DOTEK, COUVÁNÍ, COUVÁNÍ… To byla sonáta na nervy, pánové časoměřiči, chtělo by to trochu shovívavosti, Johanik za to nemůže, že se do těch branek nevejde, vždyť závodí s „kombajnem“. Jako druhý se do této sekce pustil Eli, co si budeme povídat, na sportky se vždycky kouká nejvděčněji.
Eli pustil Raptora z kopce dolů, první branku vyjel ladně, druhá mu díky špatnému vzorku nevycházela tak jak by chtěl, a při třetí se zabrzdil o strom. Ještě, že se Trialy jezdí převážně v pomalých rychlostech, jinak by to „Eliho Speciální Štípací Raptoří Edice“ odnesla nejen zlomeným ramenem. Oldschool nabírá na síle: velmi zajímavé pojetí této sekce byla v podání jezdce z Izraele (Saara), ten si zase s prstem v nose užíval rychlost a hbitost své prastaré Hondy, která vážně, ale opravdu vážně nemá tlumiče. Doba kamenná je doba kamenná to poznal Matiáš Hošek, který jako další sportka v pořadí odsekl notný kus betonu z betonové roury, která byla součástí jednoho průjezdu mezi brankami, snad to jeho čtyřkolka neodnesla vážnějším zraněním.

Vyhlásit stav ohrožení:

Když se přesouvám k další sekci, procházím bahnitým kaňonem, který propojoval trojici Trial sekcí, na místo dalšího trialu přicházím právě včas, právě probíhala docela zajímavá rozpravou dvou jezdců : „Bahňáku ty pičo, prostě jsem tlustej… Jasně, že seš tlustej, ale ty vole to máš výhodu, se naváhneš a jedeš... Ty pičo, ale ….“ Takhle nějak probíhal celý závodní den v pohodě a zábavě, samozřejmě až na nějaké výchylky. Bahňák si s Renckem jel prim, jel si svůj závod v závodě, ale i prvotřídní jezdec se utnul a hodil G4B Can-Am mašinérii na řídítka. Jedno zaváhání při nájezdu ho stálo zbytečné body navíc, ale co, hlavní je, že se nic nestalo, stroj se hodil na kola a jelo se dál.
A to pozor! I když Bahňák chyboval, měl dostatečný náskok na druhého Karla Tichého, který na Kavčáku exceloval se svým Polarisem Scrambler. Předváděcí mašina v sérii a panečku jak mu to jelo. Třetí se v královské kategorii umístil již tradičně Ladislav Kratochvíl.
Mezi královskou kategorií se sešlo nejvíc jezdců, byli tu jezdci, kteří se v podstatě ještě učí jezdit a i pár těch ostřílených jezdců, kteří přesedlali na silnější kubaturu. Nováčkem je zcela jistě Eduard Šlampa, který to měl na závodiště co by čtyřkolkou dohodil, a byl by hřích se nezúčastnit. Eduard si s neosahanou novinkou vyjel pro 9. místo.

Zahraniční jezdci naruby:

Quad do 400 opět v zahraniční režii, ale tentokrát to bude o pádech, zapadávání a jednom hamtnutí na zem. Ten krok na zem patřil Saarovi, který na absolutní rovině ztratil koncentraci, byl moc horlivý a musel svoji Hondu usměrnit odšlapem, a byly tu body navíc. Není třeba se víc rozepisovat, stačí Saarovo komentář : „Já se stydím, co to bylo.“ Hned za ním se do „rakvící“ sekce vydal Ofer, který hned po výjezdu zajel do křoví, jako by chtěl jít na houby, ale chlape přece na houby se jezdí jindy ne na závodech (toto jsem si převzala od Saarovo manželky, která tuto vtipnou situaci komentovala úplně stejně). 
V kritickém úseku byla nutná pomoc ostatních jezdců, body se načítaly jeden za druhým, a to to ještě Ofer hodil na bok, jakoby viděl Bahňáka a snažil se ho napodobit. Řekl Oferovi někdo, že se nemá opičit? Lubomír Otoupalík se zlepšuje každým závodem, jeho jízdy začínají dostávat čistou linii, nebýt couvání a zbytečného manévrování jistě by maličko potrápil i vedoucího jezdce Saara.

Je čas oběda:

Ve dvanáct hodin, všichni upalovali na oběd, kafe či jen svačinu. Okolo bufetu bylo plno, tak jsem přivítala nápad holek pořadatelských na objednání pizzy. Polední pauza byla protažena o půl hodiny a pak se jelo k neodjetým sekcím.

ATV do 500 ccm:

Trojice jezdců si jela pro jistou bednu, tady se jen rozhodovalo kdo na jakém bude stát. Na třetím místě se nakonec ustálil Roman Valenta. Ale o druhé a první místo se jelo o fous pár bodů. Jenomže je to fér, když táta pohrozí synátorovi, že bude bez večeře? Jasně, že je, vždyť kluky Dvořákovic známe všichni. Nakonec rozhodly jen 4 body a na prvním místě se usadil Miloš Dvořák (táta), a na druhém místě, možná díky zaseknutému nášlapu do kmenu Jan Dvořák.
Závěrem bych poděkovala celému závodnickému štábu, všichni makají na tisíc procent a vždy dělají maximum pro to aby jezdci měli vše co potřebují. Pak bych možná ještě zmínila Kořku, který z pozice divácké akci rozzářil heslem - bahenní lázně pro všechny.