Vše se dalo do kupy a mohl jsem se chvilku projet po Milovickém areálu. Velmi rozlehlá oblast po armádě je prošpikována roklinami, močály, zkrátka drsný terén pro obrněnou techniku. Večer se sedělo u ohníčku, vykládalo a pilo, dokonce i …. jeden člen posádky „umřel“ přímo u ohně, bohužel já si to tak užít nemohu, tak se těším na závěrečné závody za měsíc, kde se bude kalit až do neděle. Celý organizační tým plus ti co se nasomrovali
(jako třeba já) se vyspali ve vyhřívaném stanu, takže paráda.
Po ránu jsem pomohl klukům špendlit čísla, tedy spíš jsem tam byl jen navíc, ale aspoň jsem si prošel branky, jak se jaká sekce pojede a kudy kam. Po rozpravě dojely „švestky“ nejspíš z Milovic dělat drobet dusno, tak jsme ještě před závody museli přejíždět s auty na daný pozemek. Prioritně se musel odjet
trial číslo 1., který byl nejblíže depu. Já jsem nastoupil až po 12. hodině, protože se vše dost protáhlo a opět jsem to nechal na poslední chvilku. Po sjezdu kde byl v půlce svahu vyčnívající pařez, kde se
Henkel málem otočil přes svá řídítka, přišlo pár menších svahů, zkrátka taková kličkovaná mezi stromy. A právě ty stromy mě dělali velké problémy, plno couvání a plno dotyků okolního prostředí, zaostal jsem za nejlepším v kategorii o 8 bodíků.
Po lehkém obědvání u cateringu v depu jsem se vrhl do dalších tří triálů a to hezky postupně.
Trial s pořadovým číslem 2 jsem pěkně zkonil a nasekal jsem zbytečně jednu cizí pomoc, kde jsem se zahrabal na vrcholku písčitého kopce a při návratu jsem přerazil jednu tyčku, na zpátečku to nemělo smysl tak jsem jí musel přerazit, no a krásných 78 trestných, hrůza. Pak přišel
trial 3. kde jsem se těšil na onen výjezd, kde se nás tolik převrátilo a zbytek se raději nechal hned z první vytáhnout lanem na horu, tedy co se „
zadohrabek“ týče. Celkem se mě dařilo, ale pak přišel tento zrádný výjezd na kterém jsem skoro na konci udělal svíčku. 230 kg se v této poloze nedalo udržet tak moje milovaná 4kolka
Access Warrior 450 se na mě vrhla, jako kdyby mě chtěla, však vy víte co. Padala na mě a už jsem si myslel, že bude něco zlomeného a ono zase nic, chytl jsem jí nohama a pak mě postupně objala a sunula směrem dolů, až se zastavila, v tom se hned seběhli kluci a vytáhli mě, za pomoc jim patří dík, nakonec z toho byla sranda a dobré video z GoPra. Samozřejmě jsem chtěl dojet! Kolka se automaticky uchlastala, tím jak byla vzhůru kolama, a při opakovaném startování mě ještě k tomu klekla baterka, tak jsem si říkal že je to pěkně v prdeli. Ochotný kolega mě vytáhl a na druhý pokus jsem přes lano mašinu na kopci nakopl, spadl mě kámen ze srdce a mohl jsem sekci dokončit, nakonec to nebylo až tak špatné. Zaostal jsem za
Monstrem o 28 trestných.
Nakonec jsem si vzal na rozloučenou
trial číslo 4, na kterou jsem dokonce hrdý. Kličkovanou mezi stromy s výjezdy i sjezdy jsem dal s 19 trestnými, je to 3 nejlepší score ze všech čtyřkolek, což jsem nejprve nechápal, škoda jen, že se mě takto nedařilo ve všech sekcích. V kategorii jsem
obsadil 2. místo. Chtěl jsem zabojovat o obhajobu titulu, ale letos to neklapne. Shrnuto, podtrženo, opět skvělý závod, dobré terény, trialy se od sebe lišily jak délkou, tak i povrchově, což je paráda. Catering byl taky super, prostě skvělá parta a dobrá zábava. Velké díky pořadatelům a celému týmu!
Kompletní výsledky:
Z Moravy jsem přijel tankodromem na depo okolo 17. hodiny, po přivítání jsem se dal do práce s mašinou co vozím na menším a vyšším vleku než je moje čtyřkolka. Opět nešla nastartovat, opět se startér ani neprotočil, po zjišťování mě Karel vysvětlil čím to je – při převozu se plně zahltí komora válce benzínem při zavřených ventilech, což se občas stane. 
