QuadMania.cz

O Can Amu se říká, že vyrábí technicky nejdokonalejší (a taky nejdražší) ATV. Kolik že stojí nejdražší Can Am? Půl mega? Pche! Tady mluvíme o stroji, který stojí 800 milionů dolarů. Ovšem co do maximální rychlosti by mu Can Am dokonale napráskal - průměrná rychlost Curiosity, jak se tohle marsovské vozítko jmenuje, je pouhých 30 m za hodinu. S rychlostí to konstruktéři tedy nepřeháněli.

Vozítko Curiosity má na délku 2,7 m a váží 900 kg, což zhruba odpovídá Mini Cooperu. Jako zdroj energie slouží Curiosity jaderný reaktor, vlastně to ale není jaderný reaktor, jaký pohání třeba atomovou ponorku, tohle je jaderný generátor, protože nedochází ke štěpení atomů. Mars nemá moc kyslíku, takže asi nikoho nepřekvapilo, že Curiosity nepohání vidlicový osmiválec, ale myslím, že budete překvapeni hodnotou maximálního výkonu. Řekli byste, že Curiosity se vším, co má na palubě, honí pouhých 110 wattů? To není překlep, fakt je to 110 wattů, asi tak 0,15 koně, což je výkon asi tak tří motorků do stěračů. Tohle prý opravdu stačí na dobíjení všech akumulátorů, na provoz všech přístrojů, vysílaček, kamer, i na samotný pohon Curiosity. Asi to souvisí s menší gravitací Marsu, protože Curiosity se dokáže i těmi 110 watty výkonu zahrabat – když se všechna kola kromě jednoho zablokují, tak to jedno otáčející se kolo pak dokáže vyhrabat zkoumaný materiál z hloubky několika centimetrů až na povrch.

Curiosity je šestikolka s pohonem 6x6. Všechna kola jsou nezávisle zavěšena, přičemž dva zadní páry kol se kývají na společném výkyvném rameni. Všech šest kol, každé o průměru 50 cm, má vlastní pohon elektromotorem, všechna čtyři krajní kola mají navíc elektromotory pro otáčení, takže se každé z nich dá libovolně natočit nezávisle na ostatních. Takhle se řídí směr jízdy, Curiosity se také dokáže otáčet na místě. Stroj nemá pérování, jen ta výkyvná ramena, a to, aby kola byla neustále ve styku s terénem, řídí počítač. Ten také vyrovnává celý vehikl, aby ve stoupáních a traverzech byl neustále ve vodorovné poloze.
Maximální překážka, kterou Curiosity dokáže překonat, je 75 cm. Kola jsou kompletně z hliníku - jak „disky“, tak „pneumatiky“ se vzorkem alá Maxxis 4-Snow. Toho vzorku si dobře všimněte, zejména toho uspořádání výřezů. Všimněte si, že výřezy jsou nepravidelné. Tahle nepravidelnost není náhoda – když Curiosity jede, nechává za sebou v morseovce písmena JPL (• - - - J/• - - • P/• - • • L), zkratku výrobce vozítka, americké firmy JPL, Jet Propulsion Laboratory. Reklama i na Marsu.

Jednou z velkých výzev konstruktérů bylo, jak zajistit mazání otočných a posuvných součástí v naprosto extrémních podmínkách Marsu (teploty v rovníkovém pásmu, kam Curiosity přistála, se pohybují v rozmezí -70 °C až +17 °C). Nedostatek vzduchu zhoršuje přenos tepla prouděním, což znamená, že se díly špatně chladí, takže pracovní teploty a teplotní gradienty jsou vyšší než na Zemi. A Curiosity toho má hodně k mazání: šest kol, ramena podvozku, robotickou ruku, vrtačku, rotační kartáč, 17 kamer a obrovské množství dalších pohyblivých součástí. A všechny tyhle přístroje a mechanismy musí být schopné přežít mnoho let bez jakékoliv údržby, protože kdyby se tam nahoře mělo něco poondit, je pochopitelně trochu problém poslat tam mechaniky.

Teoreticky je to jasné: kde je tření, tam je opotřebení, a pokud opotřebení přesáhne stanovenou mez, součástka se zastaví. Proto je nutné tření zcela eliminovat, nebo alespoň co nejvíc snížit. Navíc, aby mazivo úspěšně fungovalo i ve vesmíru, musí mít nejen schopnost odolávat dramatickým výkyvům teplot, ale potřebuje mít i vysokou odolnost proti jevu zvanému odpařování. Odpařování maziva je ve vakuu intenzivnější než na zemi, a mělo by za následek ztrátu obsahu olejových složek v mazivu, což by vedlo ke snížení mazací schopnosti a ke kondenzaci výparů, která by znečistila, znehodnotila nebo poškodila citlivé přístroje.
Bylo tedy nutné vyvinout speciální, opravdu výkonné mazivo, které vydrží velké změny teplot, dokáže se vyrovnat s prachem, bude mít obrovskou životnost a navíc jej bude možné použít ve velmi tenkých vrstvách a v podstatně menších množstvích, než na jaké jsme zvyklí ze čtyřkolek.

Vyvinout tenhle mazací zázrak se podařilo nám motoristům důvěrně známé firmě Castrol, a jmenuje se Braycote 601 EF. Je vyvinutý na základě perfluorovaných polymerů a spolehlivě funguje v rozmezí teplot -80 °C až +204 °C. Na Curiosity se používá v převodovce, u všech poháněných systémů včetně kol, v kloubech robotické ruky, ve vrtacích mechanismech (Curiosity má dokonce příklepovou vrtačku) a ve vědeckých přístrojích uvnitř vozítka. Předchůdce Braycote 601 EF, Braycote 600, byl vyvinutý původně pro vojenské účely, a už s ním na měsíci přistávalo i Apollo, otáčí se na něm Hubblův teleskop, našli byste ho ve většině satelitů na nebi, nebo na Mezinárodní vesmírné stanici ISS, kde maže otočné mechanismy slunečních kolektorů.

Je toho ještě daleko víc, co je na Curiosity zajímavého, třeba že uvnitř má 200 metrů trubek, které odpadním teplem z jaderného generátoru vyhřívají přístroje vyžadující stálou teplotu, že má laser, který dokáže odpařovat skály, nebo že má motorem ovládaný drátěný kartáč na zametání povrchu, kterým bude Curiosity projíždět, nebo kterým si čistí od prachu šutry, které má v plánu podrobněji zkoumat. Vlastně už samotné přistání na Marsu byla náramná pecka, ale to už bychom od čtyřkolek zašli příliš daleko.