QuadMania.cz

U čtyřkolkolek pocházejících z asijských dílen Access Motor mě vždycky zaujalo zpracování na vysoké úrovni. Dovolím si tvrdit, že se Accessy precizním zpracováním hodně přiblížily quadům předních japonských či amerických výrobců a v jejich společnosti si rozhodně neutrhnou ostudu. Ani nové limitované čtyřkilo SP400R, které jsme si pro tentokrát vzali do parády, nebylo výjimkou. Tomahawk SP400R se tak stává nástupcem poměrně oblíbeného Tomahawku 300 a svým zaměřením by měl sednout především začínajícím quadistům, kteří se mimo lítání po lesňačkách vydají také ukrojit nějaký to kolečko po závodní trati. Hrát do not jim bude v extrémnějších podmínkách koncepce závodního quadu se sportovním variátorem od firmy F.C.C. Sbírání prvních „závodních“ zkušeností přijde vhod nepřekoňovaný jednobuch plněný mikuňáckým karburátorem společně se stavitelným podvozem s olejovými tlumiči G2. Jeden z olejáků kmitá centrálně vzadu na klasické „závoďácké“ kyvce s přepáčkem a ty další dva na předních A-ramenách. O kontakt mezi zemí a čtyřkolkou se starají obuté Maxxisky na ALU discích. Čtyřtaktní kapalinou chlazený čtyřventil se postaral nejen u mě o menší lest. Podle názvu SP400R jsem byl přesvědčen, že mě čeká dostaveníčko se čtyřkolkou, které dává chuť do života jednovál o objemu 400 ccm. Je tomu však zhruba o 40 kubíků méně, a tak přesná hodnota objemu hlásá 359,3 ccm. Po designové stránce jednoznačně zapadá limitovaná čtyřkule do rodinky sportovních čtyřkolek Access. Už při prvním shlédnutí jí nelze zapřít povedený sportovní kukuč s porcí agresivity. Mimochodem pohled na zamračený přední reflektor nebo šípovité blatníky o tom tvrzení leccos vypovídají, stejně jako trojúhelníková koncovka výfuku nebo přední hrazdička a ALU nášlapy montované již v sérii. Fešnou libůstkou je rám v červeném laku. S bílými plasty to čtyřstovkovému Tamahawku fakt sluší a člověku je pak celkem jedno, že stejně vybarvený rám už viděl u quadů jiné značky… Esteticky založení jedinci určitě ocení možnost volby jedné z osmi barevných variant plastů. Holky, co říkáte na růžovou? No popravdě, osobně bych v lese takového Tomahawka snad ani nechtěl potkat.
Z oblohy se valí voda a rtuť teploměru se za žádnou cenu nechce hnout k nějaké rozumné jarní teplotě. Jenže pro nás offroaďáky neexistuje nesjízdné počásko, a tak se jdeme s úsměvem na rtech trošku prolítnout. Usedám do sportovního sedla 80 centimetrů na zemí a otáčím klíčkem ve spínačce na pravém blatníku. Její umístění je při nejmenším zvláštní a něco, ne zrovna lichotivého, už jsem na její adresu slyšel. Levým palcem skrz startér roztáčím čtyřtaktní kapalináč. Možná jsem od koncovky očekával větší humbuk, ale říkám si, alespoň pak v lese neztropím randál a zbytečně na sebe nebudu upozorňovat. Než se dostávám do lehčího terénu, dávám pár kilometrů po prachobyčejné asfaltce. Při jízdě jsou poměrně cítit vibrace přenášející se do nášlapů i řidítek - je jasné, že se na tom podílejí také nové pryže s netknutým terénním vzorkem. Abych pravdu řek, od výkonu motoru jsem si sliboval víc. Je však nutno podotknout, že tohle čtyřkolo mělo ještě hodně daleko do úplného zajetí, a proto také ta syrovost a neučesanost průběhu výkonové křivky. Utrhnout zadek plynem a hezky si driftíkem vykroužit zatáčku však nebyl na oslizlé okresce vůbec žádnej problém. Už proto jsem se moc těšil, až prolítnu pangejtem a začne to správné offroadové quad veselí. Po pár chvílích jsem se dočkal a ocitl jsem se u provizorní trati, kde nechybí slušné výjezdy nebo smyčka s táhlými vinglíky, ale i lehčími skoky. Pravý palec je v pohotovosti a tiskne plynovou páčku o sto šest! Ihned se přesvědčuji, že výborný podvozek má oproti slabšímu výkonu motoru dost navrch. Je radost užívat si zatáčky, kdy čtyřkolku vodím maximálně vysedlej na štorc nekonečným driftíkem . Z tvrdšího podvozku je cítit jistota, parádně drží směr a ani jednou se nedostávám do situace, kdy by se Tomahawk chtěl podívat „na střechu“. Svou roli v těchto chvílích sehrává velice dobře tvarované sedlo a právě díky jeho výšce se přesedá z jedné strany na druhou jedna radost. Když na lehčím skoku odlepuji čtyřkolku od země, je potřeba si tělem pohlídat dopad zpátky na zem a vyvarovat se dopadu na předek. Pracovní prostor vychází vstříc a proto je balancování v nášlapech hračka. Už jsem zmiňoval tvrdší podvozek, to platí i při doskoku, kdy jde ráz tak trochu do rukou, páč se tlumiče mrknou až na své maximum. Tady si nemůžu nevzpomenout na ostrej závoďák ATK450, kdy se doskoky dali přirovnat přistání jako do peřin. Jenže to bych srovnával nesrovnatelné… V sedle Tomahawku jsem si nemohl odpustit zdolávání nejrůznějších výjezdů. Ty drobnější i střední nejsou vůbec žádným problémem, pokud jsem se však pustil do ostřejších sklonů, dostal jsem quada problémů, protože třistašedesátkovému jednoválu docházely síly a až na vršek mě nevytáhl. To je pak fofr udržet se na všech čtyřech, bezpečně Tomahawka otočit a spusti dolu. Co se týká brzd, není na tom čtyřkilo vůbec zle. Krom toho, že je potřeba za páčku prsty víc zabrat, odvádějí slušný džob.

A resumé?

Osobně si myslím, že se jedná o povedený kousek, který ocení hlavně jezdci začínající se sportovními quady a budou drandit především pro zábavu bez větších závodních ambicí. Jistý a přesný podvozek je spolehlivě podrží v krkolomných situacích a nezáludný nepřekoňovaný čtyřtaktní jednovál jim hned po pár kilometrech v náročnějším terénu nevytahá ruce jak kšandy. Naopak zkušenější střelci by určitě postrádali větší stádo plnokrevníků, které by s téměř 230-ti kilogramovou čtyřkolou jinak cvičilo. Každopádně za přijatelných 129.000 Kč získáte parádní čtyřkolu, která nabízí exkluzivitu limitované série vybavené například tlumiči G2, ALU disky, ALU nášlapy, sportovním cédéíčkem nebo 3M polepy. Pro Access 400 Tomahawk Limited hovoří také homologace pro dvě osoby, espézetka v ceně nebo široké spektrum volitelných barevných variant. Kvalitní zpracování jsem již zmiňoval, nicméně dojem mi zkazil výfukový svod, který je v „pracovním prostoru“ odhalen více než by bylo zdrávo a seškvařil tak moji zánovní botku.