Až dosud se v bojích střetávaly hlavně
Polaris RZR XP 900 s
Arctic Catem Wildcat 1000, ale teď se do toho vložil i
Can-Am s novou zbraní jménem
Maverick. Maverick ovšem není první počin Can-Amu na poli vysokovýkonných side-by-side. Tím byl přede dvěma roky
Commander 800/1000, ovšem ten nikdy nebyl myšlený jako ostrá sportovní side-by-side. To jen zákazníci a některé odborné weby Commandera s ostrými sportovními side-by-side srovnávali, a přitom byl Commander vyvinutý spíš do užitkova, výletovna a allrounderska, ale nikdy to nebyl čistokrevný sportovec.
Dvě verze
Maverick je ale z úplně jiného těsta. Maverick je
ostrý a nesmlouvavý radikální sporťák. Je to Can-Am, takže je podle očekávání ze všech tří potvor nejdražší, ale nabízí za to taky nejvíc techniky. Všechny sportovní side-by-side dneska olizují hranici půl mega - za XP 900 dáte 494.900 Kč, Wildcata pořídíte za 459.990 Kč, Maverick stojí
507.090 Kč. Ta cena je včetně DPH a bílých značek, Maverick je v EU a tedy i v ČR schválený v kategorii L7e. My jsme ale testovali
ostrou offroadovou verzi s plným výkonem, která měla oproti sériovému provedení navíc některé příplatkové originální doplňky - boční dveře (skoro nutnost), nízké poloviční čelní plexi (hodně šikovná věc), srolovatelnou látkovou střechu a ´Rock slidery´ na prazích.
Maverick 1000 se vyrábí ve dvou provedeních, v základní verzi R a vyvoněnější
variantě X rs. Základní verze se ale nejspíš ani nebude dovážet, protože nenabízí tak dobrý poměr ceny a vybavení jako X rs, nemá tak dobré tlumiče a má nižší výbavu. X rs má například oproti Erku beadlocková kola, lepší volant, lepší displej, válečnější žluto-černé zbarvení a další bonbónky, a přitom cenový rozdíl oproti Rku není nijak výrazný.
Hlavní zbraně – motor a podvozek
Teď tedy do téhle vřavy nastupuje Can-Am Maverick, a dostal k tomu dvě hlavní zbraně: motor a pérování. Motor Mavericka je v současnosti nejsilnější motor ve třídě,
976cc Rotax V-Twin se
101 koňmi jako první pokořil i magickou stovkovou hranici. 101. Tolik hodně koní dostali Kanaďani z firemního Rotaxu (který honí i Commandera a litrové Outlandery) zvětšením průměru ventilů, zvýšením komprese, lepším dýcháním motoru a optimalizací vstřikování. Druhou zásadní zbraní Mavericka je jeho
podvozek. Vpředu úřadují obří masivní A-ramena, vzadu se všem dírám vysmívá „
kompaktní verze pětibodového zavěšení pro řízení bez nárazů a snížení smýkání pro optimalizovanou absorpci rázů a styk pneumatiky s vozovkou“, abychom použili oficiální rétoriku českého dovozce, firmy
BCE s.r.o. A my k tomu jen dodáváme, že vzadu je ještě stabilizátor, který účinně omezuje naklánění stroje v zatáčkách.
Maverick péruje na špičkových piggybackových kompletně seřiditelných
Foxech Podium X Performance RC 2.5, vyvinutých přímo pro Mavericka, a tyhle jednotky jsou…no, jak to říct…no prostě fantastické.
Už jsem se zmínil, že Maverick nabízí za více peněz více techniky. Takže vedle všech těch věcí, o kterých už byla nebo ještě bude řeč, to jsou pak takové ty koncernové výdobytky jako
inteligentní řízení plynu ITL eliminující skákání nohy na pedálu plynu aby motor necukal při jízdě v drsném terénu,
přední diferenciál Visco-Lok s automaticky spínanou uzávěrkou předního diferáku, imobilizér D.E.S.S., kde jeden z klíčů může být navíc nakódovaný tak, že omezuje maximálku na 70 km/h, nebo možnost přepínání dvou palivových map, ostrý Sport a klidnější Nesport. Prča může být taky s tlačítkem
Override. Jeho původní funkcí je samozřejmě jednorázové zvýšení otáček při jízdě na zpátečku, když se třeba potřebujete vyhrabat z bahna, ale pokud by vám z nějakého důvodu přestal fungovat plynový pedál, tak tímhle tlačítkem si pak přidáváte plyn. Dobrý, ne?
Kabina z Commandera
Celá střední část Mavericka je 1:1 převzatá z kolegy Commandera – klec, centrální část rámu, kabina, interiér, sedadla, přístroje, ovladače, to vše je z Commandera. Nastupování je překvapivě pohodlné, nastavitelná sedadla jsou dostatečně příjemná. Navíc v Mavericku sedíte
příjemně vysoko, na rozdíl třeba od Wildcata, kde posádka sedí sportovně nízko. Se 180 centimetry výšky se do kabiny Mavericka vejdete s bohatou rezervou, a všechno je tak nějak přirozeně tam, kde to očekáváte. Ani s nastavitelným volantem jsem nemusel hýbat. Kolem vás je podstatně víc prostoru než třeba v RZR, i spolujezdec má dost místa. Před sebou má pevné madlo, další držátko, které vypadá jako joystick, je na středové konzoli. A když dojde na věc, do přihrádky na rukavice v kabině se spolujezdci vejde i hodně plný blicí pytlík (přesně 17,2 litru, pokud vás to zajímá…)
Maverick na rozdíl od konkurence nemá vzadu žádnou korbičku. To, co se zvenčí tváří jako krátká korba, je totiž ve skutečnosti zadní plastová plotna známá z užitkových Outlanderů. Na ní si můžete díky rychloupevňovacímu systému LinQ snadno připevnit všechno, co potřebujete pro vaše řádění v terénu, můžete si na ní dát třeba ulovenou srnu, jen hromadu písku na ní nenaložíte.
Jde se na to
Napoprvé působí Maverick jako hodně velká hračka. Kdo není zvyklý na sportovní side-by-side, nejspíš ho přepadne pocit jako „
to jako mám řídit takovouhle krávu?“. Ale stačí pár kilometrů, a začnete se za volantem
cítit opravdu dobře. Maverick totiž poslouchá doslova na slovo, dělá přesně to, co mu řeknete, a není problém si s ním ihned porozumět. A třeba to, co Maverick dokáže udělat s obyčejnou, tak trochu totálně zničenou polní cestou, to prostě nechápete. Valíte to po ní osm pětek a spolujezdec si přitom může klidně číst, nechat se tetovat, nebo si nechat dělat operaci mozku. A za chvilku je vám už úplně jedno, jestli vymetete nějakou jámu nebo ne, naopak si je s chutí všechny dáváte. Neuvěřitelné. Nezapomenutelné chvilky taky nastanou, když se třeba před vámi po silnici courá auto, vy to vohnete vedle na pole, předjedete to auto po rozoraném poli a pak se zase vrátíte před něj na silnici. Pohled na obličeje těch předjížděných lidí je prostě k nezaplacení.
Ztělesněná stabilita
Další věcí, která vás na Mavericku dostane, je jeho
boční stabilita. Neptejte se mě, jak to Kanaďani udělali, berte to prostě jako fakt, že Maverick je v zatáčkách suprově stabilní a celkově velice čitelný. Do driftu chodí vyloženě ochotně, ale protože je motor uprostřed mezi sedadly a předozadní rozdělení hmotnosti je krásných 44/56% ve prospěch zadku, nechá se v driftu snadno držet, aniž byste si museli dělat z rukou vánočku (přestože Maverick nemá posilovač řízení). Nejdřív na to jdete pochopitelně opatrně, zvláště když dobře víte, jak snadno jdou některá užitková útévéčka složit na bok (v téhle situaci ZÁSADNĚ a NIKDY nevystrkovat ruce ani nohy ven, prostě se jen za každou cenu držet uvnitř, jakákoliv podvědomá představa, že zachráníte překlápějící se půl tuně, když vystrčíte ven ručičku, je mírně řečeno pošetilá). Ale něco takového vám Maverick sám od sebe neudělá, a nejen proto, že po stranách jsou dveře a v nich boční sítě (nebo jen boční sítě s popruhy, protože dveře nejsou ve standardu). Úžasný je třeba dávat si drifty na asfaltu, ale ani na štěrku nebo jiném normálním povrchu nemá tenhle žluto-černý sportovec žádnou tendenci k nestabilitě. Je to samozřejmě taky o pneumatikách, o výborných Maxxisech Bighornech, které poskytují perfektně vyvážený poměr mezi příčným a podélným gripem.
Ale asi nejlepší věcí na Mavericku je, že čím se k němu chováte brutálněji, čím víc mu dáváte za uši, tím líp funguje, tím víc je ve svým živlu. Jsou side-by-side (a nemyslím teď sportovní konkurenci), které vám v první rychlé zatáčce naznačí: ne ne, chlapče, takhle se mnou jezdit nemůžeš. Ale Maverick je jiný, je to stroj, který plaví, a který vám neustále našeptává: ´
přidej, jedem, to dáš, ještě, no tak´.
A tak dáváte a přidáváte, a přitom zjišťujete, že ten motor snad nikdy nemá dost. Vždycky, když přidáte, tak ten výkon tam prostě je. Pokaždé. A motor chce jet pořád víc a víc. Zkoušeli jsme taky maximálku, abyste měli v hospodách co probírat, a po rovině tachometr ukázal poctivých
123 km/h.
Co nás ještě napadlo
Napadlo nás třeba testnout brzdy. A jako že dobrý, ani po několikerém zabrždění ze stovky na nulu nevadly, ovládání bylo citlivé, účinek velmi dobrý. Napadlo nás taky třeba řadit, abychom zjistili, že řazení chodí přesně a že jednotlivé polohy jsou dobře aretované. Pro připojení předního náhonu 4x4 není ani třeba zastavovat, stačí jen zpomalit a sundat nohu z plynu. Napadlo nás taky zeptat se, jaké jsou ještě další silné stránky Mavericka, a dozvěděli jsme se, že exceluje taky ve
stoupavosti, že vyjede větší kopce než čtyřkolka, a že ve srovnání s Commanderem má daleko lepší nájezdové úhly. A taky jsme se dozvěděli, že sedačky jsou rychlovyndavací, takže je můžete rychle vyndat, když si třeba chcete jít sednout na ryby, nebo když chcete jezdit bez sedaček.
Maverick má mimochodem i dosud netušené léčitelské schopnosti - mě například vyléčil slušně rozjetý zápal plic během jediného dne.
Maverick je samozřejmě příliš nový na to, aby už měl na kontě nějaké sportovní úspěchy, ale u zákazníků sklízí zájem veliký. Taky první dodávka na český trh je prý už úplně pryč.
Pokud se ptáte na verdikt, tak dobrý. Kurva dobrý. V současné tvrdé bitvě ostrých sportovních side-by-side má Maverick hodně šancí. V něčem má konstrukční výhody před XP, v něčem před současným Wildcatem, a tak se jako zákazníci můžeme jen těšit na to, jak si to právě nastupující Maverick rozdá s nově přicházejícím
Wildcatem X.
Ke stažení:
Katalog příslušenství ke stažení (PDF)