QuadMania.cz

Hlavní zbraně – motor a podvozek

Teď tedy do téhle vřavy nastupuje Can-Am Maverick, a dostal k tomu dvě hlavní zbraně: motor a pérování. Motor Mavericka je v současnosti nejsilnější motor ve třídě, 976cc Rotax V-Twin se 101 koňmi jako první pokořil i magickou stovkovou hranici. 101. Tolik hodně koní dostali Kanaďani z firemního Rotaxu (který honí i Commandera a litrové Outlandery) zvětšením průměru ventilů, zvýšením komprese, lepším dýcháním motoru a optimalizací vstřikování. Druhou zásadní zbraní Mavericka je jeho podvozek. Vpředu úřadují obří masivní A-ramena, vzadu se všem dírám vysmívá „kompaktní verze pětibodového zavěšení pro řízení bez nárazů a snížení smýkání pro optimalizovanou absorpci rázů a styk pneumatiky s vozovkou“, abychom použili oficiální rétoriku českého dovozce, firmy BCE s.r.o. A my k tomu jen dodáváme, že vzadu je ještě stabilizátor, který účinně omezuje naklánění stroje v zatáčkách.
Maverick péruje na špičkových piggybackových kompletně seřiditelných Foxech Podium X Performance RC 2.5, vyvinutých přímo pro Mavericka, a tyhle jednotky jsou…no, jak to říct…no prostě fantastické.

Kabina z Commandera

Celá střední část Mavericka je 1:1 převzatá z kolegy Commandera – klec, centrální část rámu, kabina, interiér, sedadla, přístroje, ovladače, to vše je z Commandera. Nastupování je překvapivě pohodlné, nastavitelná sedadla jsou dostatečně příjemná. Navíc v Mavericku sedíte příjemně vysoko, na rozdíl třeba od Wildcata, kde posádka sedí sportovně nízko. Se 180 centimetry výšky se do kabiny Mavericka vejdete s bohatou rezervou, a všechno je tak nějak přirozeně tam, kde to očekáváte. Ani s nastavitelným volantem jsem nemusel hýbat. Kolem vás je podstatně víc prostoru než třeba v RZR, i spolujezdec má dost místa. Před sebou má pevné madlo, další držátko, které vypadá jako joystick, je na středové konzoli. A když dojde na věc, do přihrádky na rukavice v kabině se spolujezdci vejde i hodně plný blicí pytlík (přesně 17,2 litru, pokud vás to zajímá…)

Jde se na to

Napoprvé působí Maverick jako hodně velká hračka. Kdo není zvyklý na sportovní side-by-side, nejspíš ho přepadne pocit jako „to jako mám řídit takovouhle krávu?“. Ale stačí pár kilometrů, a začnete se za volantem cítit opravdu dobře. Maverick totiž poslouchá doslova na slovo, dělá přesně to, co mu řeknete, a není problém si s ním ihned porozumět. A třeba to, co Maverick dokáže udělat s obyčejnou, tak trochu totálně zničenou polní cestou, to prostě nechápete. Valíte to po ní osm pětek a spolujezdec si přitom může klidně číst, nechat se tetovat, nebo si nechat dělat operaci mozku. A za chvilku je vám už úplně jedno, jestli vymetete nějakou jámu nebo ne, naopak si je s chutí všechny dáváte. Neuvěřitelné. Nezapomenutelné chvilky taky nastanou, když se třeba před vámi po silnici courá auto, vy to vohnete vedle na pole, předjedete to auto po rozoraném poli a pak se zase vrátíte před něj na silnici. Pohled na obličeje těch předjížděných lidí je prostě k nezaplacení.

Ztělesněná stabilita

Další věcí, která vás na Mavericku dostane, je jeho boční stabilita. Neptejte se mě, jak to Kanaďani udělali, berte to prostě jako fakt, že Maverick je v zatáčkách suprově stabilní a celkově velice čitelný. Do driftu chodí vyloženě ochotně, ale protože je motor uprostřed mezi sedadly a předozadní rozdělení hmotnosti je krásných 44/56% ve prospěch zadku, nechá se v driftu snadno držet, aniž byste si museli dělat z rukou vánočku (přestože Maverick nemá posilovač řízení). Nejdřív na to jdete pochopitelně opatrně, zvláště když dobře víte, jak snadno jdou některá užitková útévéčka složit na bok (v téhle situaci ZÁSADNĚ a NIKDY nevystrkovat ruce ani nohy ven, prostě se jen za každou cenu držet uvnitř, jakákoliv podvědomá představa, že zachráníte překlápějící se půl tuně, když vystrčíte ven ručičku, je mírně řečeno pošetilá). Ale něco takového vám Maverick sám od sebe neudělá, a nejen proto, že po stranách jsou dveře a v nich boční sítě (nebo jen boční sítě s popruhy, protože dveře nejsou ve standardu). Úžasný je třeba dávat si drifty na asfaltu, ale ani na štěrku nebo jiném normálním povrchu nemá tenhle žluto-černý sportovec žádnou tendenci k nestabilitě. Je to samozřejmě taky o pneumatikách, o výborných Maxxisech Bighornech, které poskytují perfektně vyvážený poměr mezi příčným a podélným gripem.

Co nás ještě napadlo

Napadlo nás třeba testnout brzdy. A jako že dobrý, ani po několikerém zabrždění ze stovky na nulu nevadly, ovládání bylo citlivé, účinek velmi dobrý. Napadlo nás taky třeba řadit, abychom zjistili, že řazení chodí přesně a že jednotlivé polohy jsou dobře aretované. Pro připojení předního náhonu 4x4 není ani třeba zastavovat, stačí jen zpomalit a sundat nohu z plynu. Napadlo nás taky zeptat se, jaké jsou ještě další silné stránky Mavericka, a dozvěděli jsme se, že exceluje taky ve stoupavosti, že vyjede větší kopce než čtyřkolka, a že ve srovnání s Commanderem má daleko lepší nájezdové úhly. A taky jsme se dozvěděli, že sedačky jsou rychlovyndavací, takže je můžete rychle vyndat, když si třeba chcete jít sednout na ryby, nebo když chcete jezdit bez sedaček.
Maverick má mimochodem i dosud netušené léčitelské schopnosti - mě například vyléčil slušně rozjetý zápal plic během jediného dne. Ke stažení: Katalog příslušenství ke stažení (PDF)