Jízda
Zapínám zapalování a přede mnou proběhne světelná show
diagnostiky. Zajímavostí jsou
ručičky tachometru a otáčkoměru běžící protiběžně. Účelem jízdy je tedy dostat ručičky co nejblíže k sobě. Diagnostika se neprovádí při každém zapnutí, ale pouze je-li motor vypnutý určitou dobu. To se hodí třeba když jen vypnete motor, abyste se zeptali na cestu. Můžete tak hned nastartovat a pokračovat. Před samotným startem vás tříkolka vyzve ke
stisku kontrolního tlačítka, bez jehož stisku se nehnete. Jde opět o bezpečnost. Pak už stačí jen stisknout startér a dvouválec se
ochotně probudí k životu. Další výzva na displeji pak navádí k odbrždění ruční brzdy umístěné za levou stupačkou. Po této proceduře můžeme konečně
vyrazit. Mačkám tlačítko +, jednička s malou prodlevou zapadne a tříkolka se při lehkém přidání plynu ochotně rozjíždí. Koneckonců zrychlení je to, co Vás bude bavit ze všeho nejvíc. Jízda vpřed je totiž jediná možnost, jak dostat zadní kolo do smyku. Odjezdy z křižovatek pak doprovází zapískání zadní pneumatiky. Pokud ale při rozjezdu otočíte řidítky,
elektronika vše utne.
Další rychlosti zapadají hladce a
sekvenční řazení si velice rychle oblíbíte. Pokud se zrovna nevěnujete otáčkoměru a sledujete cestu před sebou, nic se neděje - ve chvíli, kdy dosáhnete červeného pásma 10 000 otáček, elektronika sama zařadí další rychlost. To samé se stane i ve chvíli, kdy bez podřazování zastavujete na křižovatce. Jakmile spadnou otáčky pod 2000, tříkolka sama podřadí. Na další zelenou tak čekáte se zařazenou jedničkou.
Dost ale bylo města a ježdění rovně. Prvních pár kilometrů v zatáčkách je na Spyderu trochu stres. Vzhledem k tomu, že se
jedná o směs motorky a quadu, nevěděl jsem, jak se k jízdě postavit, nebo spíš posadit. Není ale problém si zvyknout a
jízda je stále rychlejší a zábavnější. Pro ideální průjezd zatáčkou je třeba se
vyklánět a vysedat stejně jako na čtyřkolce. Chování stroje se najednou změní a místo aby se jezdec pral s řidítky si jen užívá perfektní průjezd. Na výjezdu ze zatáčky se pak není třeba bát otočit
plynovou rukojetí naplno, kdyby chtělo některé z kol uklouznout, elektronika vše vyřeší. To samé platí i o brždění do zatáčky. Tady se projeví další elektronická vychytávka a to
brzdový asistent. V případě, že některé ze tří kol ztratí trakci, přenese brzdnou sílu na ta ostatní. To jsem si vyzkoušel na napůl pokropené silnici, kdy bylo zadní a pravé kolo na kluzkém mokrém asfaltu a levé na suchu. I při velice razantním brždění na sobě Spyder nedal nic znát a s ledovým klidem zastavil.
Velkým překvapením pro mě bylo nastavení podvozku. I na hodně rozbitých okreskách poskytuje slušné
pohodlí a pobere toho opravdu hodně
bez toho, aby se tříkolka rozeskákala.
Nicméně
největší zábava je na kvalitním asfaltu, kde podvozek poskytuje perfektní odezvu a jezdec si jen užívá nekonečné zábavy. Tu utne až kontrolka rezervy. Spotřeba při svižnější jízdě atakuje
12 litrůl. Kdo by to ale řešil. Pokud chcete šetřit, stačí vyrazit po dálnici. I tady ale časem neodoláte a otočíte plynem naplno. Ručička tachometru se zastaví
kousek
za číslicí 200. I v této rychlosti zůstává tříkolka až podezřele klidná. Jedete stále jako po kolejích a
elektronický posilovač řízení sbírá rázy ze záplatované D1 jakoby se nechumelilo. Dlouhý rozvor a široká stavba dává tříkolce perfektní stabilitu. Šířku a délku stroje budete naopak
proklínat při otáčení. Na standardně široké silnici se to napoprvé rozhodně nepodaří. Je tedy třeba podřadit na neutrál a společně stisknout tlačítko R a -. Zpátečka za doprovodu menší rány zapadne a můžete couvat.
Závěr
Za nemalé peníze dostanete nejmodernější technologie zabalené v atraktivním designu a především stroj, který jen tak nepotkáte.
Každý průjezd křižovatkou je doprovázen cvakáním fotoaparátů v mobilech a dopravním kolapsem. Nezřídka řidiči pustí volant a s úžasem v očích sledují tu věc na silnici. Pozitivní také je, že se jedná i o celkem praktickou záležitost, ledacos uschováte do kufru a není třeba se bát nějakých problémů na štěrku nebo mokré vozovce. Těžko tedy hledat nějaká negativa. Ale
něco by se přeci jen našlo. Klíček nemá otvor pro provlečení kroužku klíčenky. V mém případě by tedy byla jeho ztráta otázkou dnů. No a pak je tu cena necelých půl milionu korun. Kdo si ale na Spydera našetří, nebude litovat.
Jak je to s BRP?
Taky vás trochu mate logo BRP na čtyřkolkách Can-Am? Zeptal jsem se tedy prodejce, jak se věci mají.
BRP –
Bombardier
Recreation
Products je jakýsi koncern, pod který spadá právě
Can-am (čtyřkolky),
Ski-doo (sněžné skútry),
Spyder a
Rotax (vyrábí motory pro všechyn stroje BRP a navíc dodává motory například
BMW, nebo
Buellu.