QuadMania.cz

Báru Fischerovou na závodech poznáte podle dresu se jménem BÁJA. Tahle závodnice je povoláním učitelka ve školce, ale i na trati hodně kluků školí. V šestnácti letech se Bája rozhodovala nad motokrosem, ale vyhrála čtyřkolka. Co naplat -pidibike musel z garáže ven, a jeho místo nahradil dvoustopý stroj. Žádné zajíždění, hned šla závodit. V Jiníně tahle závodnice vybojovala 3. místo, a svou bezstarostnou jízdou šokovala hodně borců. Pojďme se o Báře dozvědět víc.

Celkové pořadí můj úraz neohrozil, a hlavně poslední závod byl spojen. Kategorie hobby a profi se jela společně a jelikož máme pouze jeden stroj a táta měl šanci se dostat na třetí místo v celkovém pořadí, bylo jasné, že by i přesto jel on.

Na startovní rošt přijíždím už v helmě, a kdo si v depu nevšimne, tak si to ani neuvědomí.
Ale je to 50 na 50. Setkám se s obdivem a někteří kamarádi se pak chlubí, že s nimi trénuje a závodí holka. Bohužel se pak setkám i s ne moc milými narážkami ve stylu co se holka fušuje chlapům do sportu, ale upřímně - tyto narážky mě moc nerozhážou a takový lidi mi jsou ukradený. Vždyť je nakonec jedno, kdo co dělá…nakonec i chlapi dělají balet.

U nás je hlavní mechanik táta, a teď se připojil i můj přítel. Ale ráda se oprav a úprav účastním, jelikož jsem zvědavá jak co funguje a když je potřeba, tak přidám ruku k dílu.
Máme to doma rozdělený. Táta se stará o stroj a já o zbytek jako je například příprava oblečení, chráničů, bot, helem a podobně. Máme už v tom systém a ten nám vyhovuje.

Jelikož minulá čtyřkolka i ta nynější 250 jsou z Německa, tak se tam vracíme, když je potřeba větší oprava, se kterou si nevíme rady. Taky se tam vracíme proto, že v německých závodech jsem jezdila pod jménem tohoto obchodu. Dále tam jezdíme, protože si vždy udělají na náš stroj prostor a čas, a díly nám vždy rychle objednají.
A čtyřkolka se posledně do Německa na opravu dostala kvůli špatné elektrice, jinak veškeré opravy si děláme doma sami.

Měla jsem štěstí. Čtyřkolku jsem si již s úpravami koupila a jsem velice spokojená. První, čeho si většina na první pohled všimne, jsou dva výfuky a jejich úžasný zvuk.
Dále pak širší ramena a jiná osa, mám i upravené pérování, podložky pod péry, nástavce s řidítky mám také upravené, a na čtyřkolce mám rychlopal.

Závody ITP jsem jela prvně v roce 2008, kdy se ještě závod jmenoval Essox ADT endurance cup. Vlastně jsem na ně narazila náhodou na internetu, a věrná jsem jim dodnes. Líbí se mi organizace a parta lidí co tam jezdí.
A na Offroadmaraton se chystám až v letošní sezóně. Dá se říci, že jsem se těchto náročných závodů obávala, ale viděla jsem závod v Ostravě a myšlenka alespoň to zkusit mě drží. Bude to asi i tím, že přítel jezdí maratony na motorce, a tím mám o důvod víc, proč tam jezdit.
A proč cross ne? Na to mám jednoduchou odpověď. Mám ráda vytrvalostní závody. A hlavně na cross country si odjedete jeden závod a pak můžete jet domů, ale na crossu se jede víc rozjížděk a celý den čekáte až na vás příjde řada. Ale crossu se nebráním, letos se objevím i na závodech Amate racing cup, kde je to jako cross.

Určitě těch nejlepších. Sezónu jsem na ITP skvěle začala nečekaným třetím místem, a ráda bych se v celkovém pořadí umístila aspoň na 5. místě. Loni jsem skončila na sedmém místě, tak bych si ráda polepšila, ale samozřejmě chci alespoň dojet všechny závody a hlavně v celku.
Také bych ráda zkusila nové závody, a dostala se aspoň na jeden závod do Německa.

Jelikož od mala jsem s tátou jezdila na závody v motokrosu, tak jim to divné nepříjde, že se o víkendu sbalíme a jedeme na závody.
Táta a můj přítel jsou na mě pyšní, a snaží se mi poradit, prarodiče se ptají na moje výsledky a občas zkoukneme videa a fotky. A mamka nám občas v průběhu závodu zavolá, jak na tom jsme. Ale zatím se na mě jak závodím ještě nepřijela podívat. A moje malá ségra nám nejvíc závidí ty poháry co občas přivezeme, a chtěla by taky čtyřkolku.