QuadMania.cz

Články

Handicapovaní jezdci za řídítky

Text: Ollie Roučková | Foto: Alex71, MKV | Zdroj: MKV | Datum: 16.11.2011 | Zobrazeno: 3633×

Čtyřkolky nejsou jen o časech a výsledcích. 4kolky, to je také úsilí, námaha, pot a emoce - radost i zklamání. Sport spojený se 4kolkami znamená aktivní, smysluplný život. Na 4kolkách se nepohybují jen zdraví jezdci, ale v řadách zapálených 4kolkářů stojí i handicapovaní jezdci, kteří vědí jak uchopit řídítka. Ve své disciplíně se snaží dosáhnout co nejlepších úspěchů, aniž by jim vadilo, že nemohou jít do složitějších situací tak jako ostatní.

Kapitoly článku

Díl první
Kompletní fotogalerie

O jejich schopnostech svědčí množství vyhraných závodů, projetých expedic, nalítaných kilometrů za řídítky čtyřkolek. K tomu, aby dosáhli takových úspěchů, talent nestačí. Musí intenzivně trénovat a mít podporu své rodiny i svého okolí.

Za pár let ve čtyřkolkovém podsvětí jsem narazila na perfektní partu vozíčkářů. Tihle kluci pořádají závody, expedice, vyjížďky, akce všeho druhu. Jak pro pěší, tak i pro handicapované. Klub vznikl v roce 2007 jako sdružení osob na vozíku z celé České republiky, které podlehly kouzlu čtyřkolek. Mimo jiné je jeho cílem přiblížit tento sport dalším zájemcům na vozíku. Pořádá proto kurzy pro začínající čtyřkolkáře, ve kterých je nejprve učí, jak se na čtyřkolku vydrápat a po nabytí zkušeností jak se na ní při zvýšené hladině adrenalinu v krvi bezpečně udržet. Nadšenci na čtyřkolkách potom mají možnost poměřit svoje síly při krátkých závodech.

Kontakt: Motoklub vozíčkářů AČR, o. s
Neumannova 1470/10, 156 00
Praha 5 – Zbraslav
www.mkvcr.cz, mkvcr@seznam.cz

Když jsem pročítala stránky MKV došlo mi, že už nějaký ten pátek znám Alexe, který je taktéž připoután k vozíku, ale na čtyřkolce jezdí lépe než kohokoli znám.

S Alexem jsme se poprvé potkali před třemi lety na seriálu ITP Essoc Cupu, kde se aktivně účastnil vybraných závodů. Alex totiž ITP Essox Cup jezdil jen nahodile, dle toho jak byl čas a prašule. Nyní se Alex připravuje do závodů veteránských kategorií, kde má velké šance na umístění. Měla jsem tu možnost zapojit se do tréninkové vyjížďky, ve které jsem se nesčetně krát modlila, aby už byl konec. Ty kopce, do kterých Alex Tomahawka vysílal, se mému Raptorovi nelíbily a po pravdě to co dal Alex, jsem já odcouvávala a najížděla několikrát, než jsem překážku zdolala.

Rozhovor po krkolomém dni sjezdů, výjezdů a proklínání:

Alexi víš, že až nyní mi došlo jak ty to máš na 4kolce složité? Nikdy jsem si neuvědomovala, s jakými problémy se potýkáš. Jak dlouho vlastně jezdíš a s jakou kolkou jsi začínal?
Na čtyřkolce jezdím čtvrtým rokem a stále na své první, Access Tomahawk 250, rok výroby 2007 .

Proč jsi si vybral právě Tomahawka?
V těch letech podle mého nastal největší boom čtyřkolek a Access byla asi ta nejlepší volba v poměru – cena, výkon, kvalita. Líbivé tvary a technologie jemně zkopírovaná od výrobců Suzuki a Kawasaki. Zkrátka – skorojaponec na dosti vysoké úrovni kvality.

Jsou na tvé čtyřkolce nějaké zvláštní úpravy?
„V základu se tento stroj vyráběl pouze s centrální brzdou na pedál a páčkou na přední brzdy. To jsem musel vyřešit přidáním další páčky na druhou stranu a rozdělením brzd. U novějších modelů už byla tato úprava od výrobce. Jedna z mých hlavních a nezbytných pomůcek jsou gumicuky na zakurtovaní nohou. Kurtování nohou je pro ostřejší jízdu potřeba. Přemýšlel jsem i o instalaci suchého zipu na podrážky a stupačky, ale to jsem z praktických důvodů zamítnul. V marastu a bahně by tento systém fungoval špatně. Gumicuky v podstatě plní funkci jako bezpečnostní vázání na lyžích. Jinak samozřejmně – otevřený výfuk, CDI, lehčí válečky, tlumiče atd.“

První myšlenky padly ke čtyřkolce, nebo jsi koketoval jsi ještě s nějakým jiným offroad vozidlem?
Jako každý kluk jsem tíhnul ke všemu co smrdí benzinem a řve, hlavně motorky. Offroad káry mě nikdy moc nebraly a neberou dodnes. Zpočátku to byla pro mne náhrada za motorku. Dneska bych čtyřkolku za moto neměnil.

Co na to říkali doma, že si půjdeš koupit 4kolku na které budeš drandit?
Doma to proběhlo až překvapivě dobře. Vlastně jsem byl téměř donucen. Už se asi nikdo nemohl dívat na mé zasněné a toužící pohledy za čtyřkolkáři, vždycky když profrčeli kolem.

Vím, že existuje klub vozíčkářů, jsi s klukama v kontaktu?
O tom že klub existuje už vím poměrně dlouho,ale ještě jsem se nedokopal k tomu, abych se s nimi nějak spojil. Hanba mě. Určitě to napravím.

Během vyjížďky, kterou jsi spoluorganizoval a fungoval jak doprovodné vozidlo jsem si všimla, že se nemůžeš držet koleny nádrže, nevadí ti to?

To nemůžu, ale vůbec mi to nevadí. Osobně si myslím, že to na quadu ani není potřeba. Chápu to u motorkáře, ten musí nádrž pevně svírat nohama, aby se s motorkou stal jednolitým celkem, ale quadisti na tom lítaj jako hadr na holi, takže o nějaké nádrži to nebude.

Jak řešíš krizové situace na 4kolce s ohledem na tvůj handicap?
Jde o to, co považovat za krizovou situaci. Když někde zapadnu nebo zůstanu viset, tak se vždy najde dobrá duše která pomůže. I když hodněkrát jezdím jako poděs, tak stále někde vzadu v hlavě je nějaká stopka, která mě upozorní na hranici, kam bych už neměl jít, abych to nerozkulil. Ono je vůbec lepší se do krizových situací nedostávat. Každý jezdec má možnost při karambolu z kolky vyskočit. Tuto možnost nemám a tak musím jezdit s rozvahou a přemýšlet, možná i malinko předvídat. Občas uvíznu v nějakým horším místě, například ve výjezdu a to už je někdy na pováženou. Ale opět je tu parta, která ochotně pomůže. Zkrátka je to o partě, týmu, kamarádech a vzájemné pomoci.

O co myslíš, že to máš složitější než ostatní kluci?
Vzhledem k tomu, že všechno tahám rukama, tak je jasné, že to je slušnej záhul.Kolikrát si po vyjížďce připadám jako seřezanej pes. Jako spokojeně seřezanej pes.:-) Ale to si asi připadají skoro všichni, kteří jezdí s touto Libereckou partou. Dále je dost velkej problém, že si nemůžu stoupnout do stupaček .U výjezdu tak nemůžu pořádně přesunout těžiště …. a skoky vsedě taky není žádnej šlágr. Je to docela pecka do páteře.

Co bys doporučil podobně postiženým klukům, kteří si chtějí koupit 4kolku, ale bojí se toho?
Pokud vás to ke čtyřkolkám aspoň trošku táhne, tak se nebojte a skočte do toho. Získáte další kus svobody, která vám byla odepřena, nebo nebyla dopřána. Tam kam jsem se dřív dostal pěšky se dneska dostanu se čtyřkolkou. A jsou to místa kam už bych se v životě nepodíval. Samozřejmně je nejlepší si kolku zkusit. Zjistit, jaký má kdo schopnosti a podle toho jezdit. Nevyplácí se machrovat a hned se přeceňovat. Ostatně, toto platí i u jezdců bez handicapu. A dosti podstatná věc pro začátek, jezdit pokud možno ve skupině – nikdy sám. Stát se může cokoliv a vždycky ti někdo může pomoct.

A teď konečně k jádru vaší party. Jak dlouho s nimi jezdíš?
Začátek našeho společného ježdění byla Klubovna Liberec založená cca před čtyřmi lety, nástupcem seskupení se stal Quad Team Liberec, který vznikl 18.3.2010. Jen tak pro pořádek, já nejezdím s nimi – oni jezdí se mnou. Né, teď vážně: jsme parta jako každá jiná se vším všudy co k tomu patří : legrace, srandičky, adrenalin, nervy, hádky – prostě pohoda , jak má být. Jezdíme, protože nás to baví.

Alexi děkuji za rozhovor a respekt k tomu jak jezdíš!