Jak tě viděj, tak o tobě píšou
Jak už jsem se zmiňoval, ocenění krásy je závislý na vkusu, a o něm se, jak je všeobecně známo, nediskutuje. Z mýho soukromýho pohledu vypadá
Rancher naživo velmi dobře. Jeho přiměřená velikost, silueta, agresivní tvar světel a čumák mi připomínaj
drzýho puberťáka, kterej i když ještě nemá dost síly, už chce ukázat, že to umí jako dospělej. Na rozdíl od dospělejch Rancher nemá přídavný gumový plácačky na koncích blatníků, ale snad by jste se nezlobili, že Vás umaže, když si s ním troufnete brod nebo nějakou tu bažinu. V kokpitu se z hezkýho
LCD displeje dozvíme, kolik jedeme, v jakým režimu jedem (pokud využíváte systém ESP) a ujeté km. Nechybí ani analogovej ukazatel stavu paliva, kterej je na nádrži, hned nad hrdlem.
Silná kostra to je základ
Skelet vozidla tvoří kolébkový rám svařený z oceli. Veškeré nerovnosti terénu pohlcuje plně nezávislé zavěšení se zdvihem 160 mm. Všechny brzdící úlohy zase řešej tři brzdový kotouče, z toho dva stoosmdesátipěti milimetrový na předních kolech a jeden trochu menší vzadu na rozvodovce. Tento typ řešení brzd pochází z modelu TRX 680 Rincon, kde vpředu najdeme kotouče o 5 mm menší, ale s dvoupístkovým brzdičem, zatímco řešení zadní brzdy je shodný s Rancherem.
Síla není vše!
Když se mrknem Rancherovi pod tričko, setkáme se opět s kupou věcí z Rincona. Obě čtyřkolky mají shodný motor: vodou chlazený
čtyřtaktní jednoválec uložený podél s
rozvodem OHV. Z obsahu 420 cm3 dostane Rancher přesně
25 koní a něco nad
30 Nm krouťáku. To není nic extra, když si vezmeme například Suzuki KingQuad 450, která má 37 koní a přitom 454 cm3 obsah. Neznamená to ale, že inženýři Hondy neuměj udělat motor, kterej by byl do čtyřkolky. Prostě jsou jen přesvědčeni, že do terénu žádnej „super výkon“ nepotřebuješ. Třešničkou na dortu techniky je nová dvoutáhlová spojka DTC (Dual Clutch Transmission) ovládaná tlačítky na řidítkách. Nejnovější záležitost, kterou inženýři Hondy předvedli, vyvolala hodně šumu během prvních prezentací modelu
VFR 1200. On totiž v čtyřkolce Rancher a nikoliv v VFRce byl poprvé nainstalován a vyzkoušen tento systém. Pětirychlostní převodovka s přídavnou zpátečkou může pracovat v automatickym systému (AUTO), ale i poloautomaticky (ESP). A v poloautomatice si právě řadíte tlačítky na řídítkách.
Srovnání
Honda TRX 420 FA není moc velká čtyřkolka, ale po usednutí za řidítky necítíte žádnou bídu. Všechny ovládací prvky byly umístěny intuitivně a s žádným není problém. Piloti, kteří nemají žádné zkušenosti s ovládáním Hondích všehejblátek, by se měli hned ptát, kde je ovládání zpátečky. V opačném případě mohou strávit hodnou chvilku hledáním. Abyste zpětnou zařadili, musíte zmáčknout tlačítko R na řidítkách, podržet páčku a počkat až se rozsvítí kontrolka. Zní to trochu komplikovaně, ale praxí získáte ten správný grif co nevidět. Takže když už víme co kde je a jak se to ovládá, můžeme směle vyrazit do terénu.
Dobrodružství začíná na konci asfaltu
Prvních několik kilometrů jsme projeli v
režimu AUTO. Během řazení v tomto režimu vydává pře
vodovka zhruba stejné zvuky, na které jste zvyklí z auta s automatickou převodovkou. Po několika ujetých kilometrech jsme se rozhodli vyzkoušet
režim ESP, u kterého se řadí na řidítkách. Vzhledem k tomu že jsme zastánci tradičních převodovek, tak se konalo příjemné překvapení. První dvě rychlosti jsou krátké a používali jsme je pouze při jízdě hlubokým blátem či sněhem, kterého bylo v době testu v okolí dostatek. Na jízdu v lehkém terénu nebo po cestě stačí využívat rychlostní stupně 3, 4 a 5. Stojí za to se zmínit i o tom, že pokud během jízdy na
4 či 5 rychlostní stupeň zastavíme vozidlo nebo brutálně brzdíme, převodovka hned podřazuje o jednu rychlost. Když už se bavíme o brždění, musíme konstatovat, že brzdy šlapou jak hodinky. Podobně je cítit i podvozek, se vším si hravě poradí. Paráda. Tenhle Hondí všudelez se vodí opravdu příjemně. Čtyři nezávislé tlumiče odvádějí dobrou práci a nastavení přitom není příliš měkké. Motor, i když se zdá, že je slabší, nemá žádný důvod ke komplexům méněcennosti. Přesně 24, 9 k, kterými disponuje, je do terénu akorát. Maximální rychlost, jaké se podařilo v testu dosáhnout byla
70km/h !!
Mini Rincon
Honda
TRX 420 FA to není nic jiného nežli model TRX 680 v zmenšené verzi, inovovaný o novou
spojku DTC. Rancher AT ste
jně jako Rincon používá ještě systémy TraxLok a SureTrack. První z nich je elektromagnetické zařízení na plynulý přenos pohonu z 2WD na 4WD během jízdy, pokud je rozdíl v rychlosti mezi přední a zadní osou kol do 10 km/h. Ten druhý v řadě je systém, který rozděluje trakci mezi přední poloosy podle toho které z předních kol má lepší přilnavost. Z našeho pohledu se
420-tka ideálně hodí k celodenní práci v terénu, např. pro hraniční stráž nebo pro toho, kdo stráví celý den v lese. Mimochodem jeho předchůdce
TRX 400 dodnes slouží a je oblíben u spousty uniformovaných složek. Rancher je malý, hbitý a s malou spotřebou. Díky tomu má v silně zalesněném a zarostlém terénu velkou šanci naplácat na holou i spoustě jiných, i když silnějších čtyřkolek.