QuadMania.cz

Články

Houser racing

Text: Ollie Roučková | Foto: Ollie Roučková | Foto: Vorell | Datum: 05.09.2012 | Zobrazeno: 6188×

Zůstat v sedle na téhle potvoře je i pro zkušeného jezdce občas nelítostný souboj, toho si je vědomá další baba za řídítky a to vám povím, docela slušně si Can-Am DS 450 vodí. Kristýna boří zažité konvence a dokazuje, že i tak drobná jezdkyně ukočíruje darebácky naladěné 450.

Kapitoly článku

Kristýna Houserová diktuje Déesu 450
Kompletní fotogalerie

Kristýnu znám od 4kolkářských plenek, když jí táta poprvé posadil na Accesse a hybaj na trať, říkala jsem si tohle je baba na svém místě. Nyní jsem zavítala zpět do tréninkových teritorií, kde Kristýna lítá a dává kolce pořádně napít, namísto Accesse už sedlá Can-Am DS 450 a místo ledabylého vození vystrkuje drápy a ani v tréningu nedá svou kůži zadarmo. . .

Rozhovor s Kristýnou Houserovovou:
Ahoj závodnice, zase tu mám obligátní a otřelou otázku, ale vždy to tak nějak začíná, jak se ti jezdí na Can-Am DS 450?
Ahoj Ollie, Can-Am je můj největší mazel... Úplně skvěle mi sedí. Je nizoučká, krásně se ovládá. Nemusím se bát, když skočím, že to bude dopad, jako když spadne obrovský šutr na zem, stejně jako to bylo u Acessky nebo u LTZ. Srovná se hned a vůbec mě nerozhází. Ani jednou se mi nestalo, že bych dopadla jen malinko na přední kola. Miluju klopený zatáčky a myslím, že takhle jako je jezdím teď bych je nikdy neprojela na LTZ nebo Acessce. Už nikdy nechci jinou.

Táta jí přivezl domu a dlouho ti jí nechtěl půjčovat, bál se že jí neudržíš pod zadkem nebo se bál že ještě neumíš řadit?
Myslím, že to první je správná odpověď. Can-Am je silný stroj a já jsem tatínkova malá holčička. Od té doby co se mi stal úraz na čtyřkolce se o mě bojí daleko víc, už by nikdy, stejně tak jako já, nechtěl vidět, aby mě někdo nesl v náručí s přeraženou rukou. Ale také pochopil, že mě ani úraz od ježdění jen tak neodradí. Hned jak mamka s taťkou vešli do nemocničního pokoje, první co jsem vyhrkla bylo: ,,Že mi to nezakážete? Že ne?!‘‘. Po roce jsem usedla na čtyřkolku znovu a na nové LTZ jsem se naučila řadit. Pak taťka koupil mého milované mazla - Can-Ama a každý jsme jezdili na své kolce. Netrvalo moc dlouho a taťka mi půjčila DS se vzpříčeným ukazováčkem a jeho větou: ,,Jezdi jen na dvojku a trojku!‘‘ Dýl však ale trvalo než pochopil, že už zní neslezu.

Když srovnáš LTZ 400 s Can-Am 450, dá se to vůbec?
Samozřejmě se to dá srovnat, obě jsou stavěné jinak. LTZ je enduro a Can-Am je vostrá 450 a taky šílená vosička.

Nevrátíš se zpět na Súzu?
Can-Ama nedám, nepůjčím a na Suzu nevlezu.

Kolik tréninků ti trvalo než jsi tátovi ukázala záda a přesvědčila ho, že ti Déesko sedí?
Hned první kolo. Myslím, že každý by si všiml mého nadšeného výrazu po první jízdě.

Jezdily jsme spolu o víkendu taháš jako prase, utaháš se vůbec někdy?
Ještě se mi to nepovedlo. Po celodenním trénovaní jsem večer jela pařit a vrátila se druhý den v 5 hodin ráno domů. Chtěla jsem jet s vámi druhý den trénovat, ale taťka mě určitě schválně nevzbudil!

Sedláš jednu z nejdominantnějších značek, ale ty máš Can-Ama jen jako doplněk, který sport je pro tebe top?
Nemám ho jen jako doplněk, ani nevíš jak moc bych si přála závodit a být tak dobrá jako ty. Věnuji se i lyžování, ale asi bych nedokázala říct co mám raději.

Plánuješ do budoucna vyrůst z tréninkových střevíců a vrhneš se i na závody, nebo plánuješ školu, kariéru a 4kolky zůstanou jen zábava?
Pro mně je nedůležitější můj sen, ten souvisí s mojí kariérou a ta spočívá na škole. Nikdo neví co mu osud přinese.

Je vůbec ještě možné abys pokukovala po jiném stroji?
Tak určitě. Každý rok píšu Ježíškovi o Polarise RZR, jenže ten na mě asi z vysoka ….

Děkuji za rozhovor a ať ti Ježuch naježí RZR.