QuadMania.cz

Články

Hucl konečně zlatý v Milovicích

Text: Ollie Roučková | Foto: Jitka Jitule | Datum: 01.09.2016 | Zobrazeno: 5074×

Pátý díl seriálu Offroad Maraton se jel poslední srpnový víkend v Milovicích. Kde na jezdce čekala dvojitá dávka bodů. Václav Hucl si z Milovic dovezl jeho vůbec první zlato, a jak viděl nejtěžší závod sezony se dozvíte v rozhovoru níže.

Kapitoly článku

Rozhovor
Kompletní fotogalerie

Rozhovor:

Venco, tentokrát jsem sledovala dění na Offroad Maratonu prostřednictvím Internetu. Ty jsi nastoupil s nejslabším zástupcem v kategorii, pomyslel sis na startu že se dostaneš na první místo?
„Ahoj Ollie. No po pravdě když sem viděl podmínky na trati při závodě aut tak sem říkal, že bude dobrý tuhle čtyřhodinovku dojet do cíle a skvělý by bylo být do pátého místa.“

Toto je tvé první zlato na Offku , po kolika letech?
„ Máš pravdu je to moje první zlato na Offroadmaratonech vůbec. Trvalo to dlouhých šest let a je to pro mě o to cennější že přišlo v nejnáročnějším a nejdelším závodě pro čtyřkolky v tomto seriálu.“

Měl si na čtyřhodinovku nějakou speciální přípravu?
„ Víš ono na nějakou extra přípravu nezbývá moc času i když je pravda, že sem poslední dobou začal po večerech sportovat. Nějaký to běhání a kolo. Ono stát čtyři hodiny na čtyřkolce v tak náročným terénu jako jsou Milovice neni žádná sranda. Ale opravdu nic zvláštního sem nevymýšlel.“

Jak bys popsal samotný průběh závodu?
„Už od startu bylo jasné, že největší problém jak pro jezdce tak pro techniku bude všude přítomný prach. Povedlo se mi odstartovat na druhém místě za Gargulákem. Po chvíli sem trochu musel ubrat kvůli prachu přes který nebyla vidět trať. Nechtěl sem hned v prvním kole kdy prakticky neznám profil a nástrahy okruhu udělat nějakou fatální chybu. Závod se jel na čtyři hodiny a ne na jedno kolo. Po chvíli mě předjel Patrik Vojta na Polarisu . Potřeboval sem si načíst pár kol trať a neztrácet kontakt s klukama. To se dařilo i díky zázemí v depu protože sem měl neustále informace jak si vedou soupeři. Asi po třech kolech jsme s Patrikem předjeli Garguláka. Potom jsme společně dostihli skupinku sportek a ta nás roztrhala od sebe. Když sem po chvíli zahlédl Patrika, že stojí v lesíku s ulomeným kolem tak mi doklaplo že sem první. Teď už zbývalo neudělat chybu,doufat že Jumbo vydrží a ject takové tempo abych za sebou udržel ostatní. Trochu sem musel změnit během závodu strategii tankování , protože se ukázalo že po úpravách na variátoru Jumbo sice lépe akceleruj, ale také má větší spotřebu. Tak sem dal signál do depa, že budeme tankovat dřív a víc paliva. Po ujetí dvou hodin a dvaceti minut sem zajel do depa, kde tým dotankoval a hurá zpět na trať. Ted už jen udržet vedení a neudělat chybu. Bylo to hodně těžký, protože v tom vedru síly opouštěly moje tělo hodně rychle. Naštěstí sem dostal z depa informace, že mám jet na jistotu protože sem si vybudoval asi čtyřminutový náskok na neustále za mnou jedoucím Gargulákem. Pak přišel konečně cíl a neskutečná radost moje i týmu. Padnul sem v depu vedle čtyřkolky na zem s tím pocitem, že to mám za sebou a, že sem konečně vyhrál. Ihned sem dostal od týmu veškerou péči a hlavně pořádnou sprchu v podobě studené vody. Nic příjemnější ho sem si v té chvíli nemohl ani přát.“

Co tě v závodě překvapilo?
„ Asi to když sem dojížděl Michala Vágnera. Zatím vždycky troubil on na mě a tak bylo jasný že má technický problém. Není u něj normální, že by jel tak pomalu. Nevěděl sem o co šlo . Až v depu po závodě sem se dozvěděl, že mu prasklo lanko od plynu a tak po menších úpravách rychlopal nahradil palec. Musím mu vyseknout poklonu protože ject v takovém peklu na tak rozbitý trati s takovým zdánlivě malým technickým problémem je obdivuhodné. Bohužel měl prý potom další problémy s technikou, ale jel dokud byla možnost.“

Jak si měl poskládaný tým a kdo jakou měl funkci?
„ Tak tohle bylo jednoduchý. Jako mechanik se mnou na některé závody jezdí můj dlouholetý kamarád Ota Krob. Ten se v průběhu závodu staral o techniku a hlavně tankování. S technikou to bylo velice jednoduchý, protože Jumbo jelo bez jediného problému. Pak se mnou v týmu byla ještě Jitka Jitule. Jitka je super fotografka a pomáhala vlastně se vším co bylo potřeba. Předávala informace z panelu kde běžely on-line výsledky během závodu Oťasovi
a Oťas vše přes smluvené signály mě. Takže konečně vše klapalo jak mělo a oběma moc děkuji za pomoc. Bez nich bych to nedokázal ani náhodou.

Opravdu jedeš sériové Jumbo?
„Ano jedu vlastně sériovku co se týká motoru je jediná změna ze sem před tímhle závodem trošku poladil variátor, ale to je vše. Jinak na stroji jsou pouze tlumiče od firmy HP Sporting a všechno co bylo zbytečné a šlo demontovat tak už na Jumbu není.“

Jaké závody tě čekají příště ?
„Už tenhle víkend jedu na Cross Country do Úštěka. Tuto trať sem loni vzhledem k mému zranění nejel tak nevím co mě čeká, ale těším se.“

Budeš útočit na celkovou bednu v těchto seriálech?
„Samozřejmě pro to udělám všechno v rámci mých možností a hlavně možností stroje. Mám to nečekaně dobře rozjeté v obou seriálech tak budu bojovat až do konce. V Cross Country vedu o jediný bod před Romanem Krejnickým a v Offroadmaratonech ztrácím šest bodů na Reného Garguláka který je celkově první.“