Protože Hytrack v redakci Quadmanie měli poprvé, dovolte pár faktů o značce. Hytrack není jediným logem, které na čtyřkolce najdete - tím druhým je Linhai. Jedná se tedy o francouzsko-čínskou spolupráci, kde techniku dodává čínská továrna pod dohledem francouzů, z jejichž pera pochází design a technická řešení. To se také projevilo na celkové koncepci stroje. V siluetě stroje je na první pohled vidět
Linhai 320, ze kterého stroj vychází. To je ale jen počáteční dojem, dál už je všechno jinak. Na první pohled zaujmou tak trochu „muší“ světlomety poskládané z páru čoček na každé straně. Pod nimi jsou na trochu choulostivém místě umístěné blinkry, zbytek čtyřkolky už zapadá do obvyklých tvarů. Vpředu i vzadu je masivní nosič, sloužící zároveň jako ochranný rám. Při zadním pohledu ale najdeme další velice zajímavou změnu, kterou je nezávislé zavěšení zadní nápravy.
Zadní kola jsou
poháněná kardanem, kterým otáčí nový motor o obsahu
420 ccm. I zde je vidět velký posun kupředu - motor má kultivovaný chod, tichý průběh a celkem ochotně se vytáčí. Krmen je klasicky karburátorem a jeho start i bez sytiče probíhá bez problémů. Spodek čtyřkolky i ramena jsou chráněná
plastovými a plechovými kryty, což je u většiny konkurence až nadstandardní výbava. Nakládáme tedy čtyřkolku na vlek a vzhůru do terénu.
Testovací prostor se skládá z
různých druhů terénu včetně brodu, takže Hytrack dostane co proto. Startuji motor, který je třeba nechat před jízdou trochu prohřát, a než se obleču, je na
přehledném displeji odpovídající teplota. Palubní deska je plně digitální a ukazuje na atraktivním modrém podsvícení vše, co jezdec může potřebovat a ještě něco navíc. Stisknu brzdu, řadím rychlý převod, a zde čeká asi největší překvapení. Na rozdíl od většiny dosavadní asijské konkurence je řazení
naprosto přesné a snadné, do páky stačí lehce ťuknout a rychlost bez problémů zapadne.
První okruh po endurové trati absolvuji s zapnutým pohonem zadních kol. Motor se
svižně vytáčí a žene čtyřkolku kupředu.
Vysoká stavba trochu komplikuje průjezdy zatáčkou, ale při troše snahy a poctivém vysednutí lze dostat zadní
kola do driftu. Nakonec je s Hytrackem i zábava, úzká čtyřkolka jde na dvě naprosto s přehledem, jen otočky kolem přebržděného předku jsou kvůli
slabé přední brzdě trochu problém. Jinak brzdy fungují jak mají a na pracovní použití stroje jsou naprosto dostačující. Páčka na levém řidítku a nožní pedál jsou propojeny a pravá páčka slouží
pouze pro parkování. Kde je ale prostor pro ladění, je podvozek. Tlumiče nejsou příliš progresivní a při jízdě po rozbitém povrchu jsou tvrdé a čtyřkolka spíš skáče, naopak na skoku se záhy ozvou dorazy a podvozek dává jasně najevo, že takhle se s ním nezachází.
Nechme ale závodění a zkusme, co umí čtyřkolka v těžkém terénu. Zastavuji a přepínám na 4x4 (lze připnout, jen když je čtyřkolka v klidu) a vyrážím. Ovladatelnost se rázem mění a je potřeba se s čtyřkolkou trochu poprat. Pohon na všechna čtyři kola se Vám ale bohatě vyplatí při prvním výjezdu, ve kterém by
dvoukolka už ztrácela dech. Postupně zkouším stále prudší a delší výjezdy a Hytrack nemá sebemenší problém. Na hranice možností se mi podařilo čtyřkolku dostat až v opravdu dlouhém výjezdu, kde jednoválci nakonec došel dech.
Samostatnou kapitolou je pak
průjezd řekou. Většina ATV má naštěstí sání dostatečně vysoko pod sedlem, takže utopit čtyřkolku příliš nehrozí. Co se ale v brodu pozná dokonale, je ochrana jezdce. Vody je zde až dost a je hned vidět, jak plasty fungují. Vzhledem ke klasické ATV koncepci není v tomto směru Hytracku co vytknout, jezdec je v rámci klidného průjezdu
v suchu. Pokud ovšem trochu přitlačíte na plynovou páčku, pneumatiky s hrubým šípovitým vzorkem vyženou vodu všude a z jízdy na ATV je koupání.
Jezdci, kteří si pořídí tento stroj, rozhodně nebudou mít ambice zdolávat nepřekonatelné překážky a jezdit závody, nebo kaskadérské exhibice. Očekávají
poctivý kus železa, který se nebude bát práce, bude mít levný provoz a náhradní díly a nebude je zatěžovat zbytečnostmi. A takový stroj za
více než slušné peníze v podobě Hytracku dostane.