QuadMania.cz

Nevím jak vy, ale sám se na letní cestování strašně těším a taky se na něj většinou snažím dobře připravit. Držím se zásady dávných objevitelů, že jak se jednou vydám na cestu, tak dokud se nedostanu do svého cíle, tak se nemůžu a ani nechci vracet. V mém případě se bude jednat spíš jen o takový výlet, protože můj odjezd ze stránčického parkingu je v pátek večer a návrat zpět by měl být hned po 3 dnech. 
Takže výlet začíná. Je po prudkém dešti. Silnice mokré a plné kaluží. Komu by tohle mohlo vadit. O stabilitu se starají přeci čtyři pořádná kola. Vyrážím a snažím se poznat výhodu posilovače. Na čtyřkolce jsem tak 2 měsíce neseděl, takže moje poznávací schopnosti jsou nejdřív trochu omezené. Prostě to řízení mi nepřijde ani moc tuhé ani moc lehké. A vlastně tak by to taky mělo být. Prvních asi 30 km cesta vede jen domů, tak pro zatím jedu jen na lehko - helma, enduro bunda, motoboty, doklady a peněženka, vše co se tedy vejde do kapes bundy. Delší rozvor a dost výkonu mě v první mokré zatáčce nejdřív malinko překvapil. Nadrženě jsem si hrál s plynem a kolka hodně ochotně slajdovala. Ale pátek odpoledne je plný aut, takže žádné velké blbnutí. Najíždím na populární silnici I/3 a pěkně se zařazuju do kolony ve stoupáku před Benešovem. Popojíždím a pojíždím až teprv první motorkář mi připomenul, že vlastně nemusím až tak ortodoxně ctít jízdní pruhy. Do protisměru se mi pochopitelně nechtělo, ale jak vpravo skončila svodidla, tak hned projíždím škarpou a napojuji se na vedle vedoucí polňačku. Pak zkratkou do Benešova. Trochu mrholí a tam je u pivovaru Ferdinand takovy pidi kruháč. Dávám si ho tam třikrát. Nevím jak popsat stav, že se cítím jak mistr světa ve smykování :-)

Druhá cesta je už mnohem delší. Chci jet někam přes hory, doly, řeky i potoky. Bude to z jihu středních Čech na divoký český západ, kousíček od oblíbených Trstěnic a závodiště na Cechu u Mariánských lázní. Parametry trasy splňují všechny cestovatelské náročnosti - horskou část obstará přejezd Brd, doly - no to jsou přece ty uranové doly Příbram. Za nepočítaně potoků a řek připomenu aspoň Vltavu. Motivací je dorazit na místo, kde mi dál s testem bude připravena pomoc moje nejmilejší asistentka Marsedka. 
Přibaluju si sebou ještě foťák s dlouhým sklem, náhradní oblečení a náhradní boty. Všechno se pohodlně vešlo do klasického baťůžku. Testovaná  čtyřkolka má instalované sedátko spolujezdce. Tenhle doplněk za něco přes tisícovku vřele každému doporučuji. Jednak neztratíce případného spolujezdce při prudším rozjetí, jednak mu pak ani nebute tolik foukat na záda a pak je to také skvělá pomůcka k připevnění právě takového baťůžku. Kšandy batohu a pružná síť, jaká se dává třeba do kufrů škodovek, baťůžek podrží i s náhradní helmou. Druhým mojím cestovatelským doplňkem byla navigace. Přesněji řečeno můj Samsung Note. Na oplastovaná řidítka jen tak narychlo nic moc nepřiděláte. Ale klasická okenní přícucka z auta splnila svůj ukol na jedničku. Vydržela celou následující cestu. Ne pár kilometrů. Ani né jen pár desítek kilometrů, ale spíš pár stovek (pro puntičkáře přesně 648 km) po asfaltu, polňačkách i lesních cestách. Jo a umístnil jsem ji na nějakou upozorňující samolepku na řidítka.

Čechy mi přijdou jako země plná všech možných zajímavých míst, u kterých stojí za to aspoň přibrzdit. Proto bych chtěl vyzdvihnout právě cestování na čtyřkolce. Pojedete a pojedete a uvidíte hned vedle silnice třeba staré vojenské opevnění. S autem to znamená hledat nějaké bezpečné místo, kde se nebudete plést. Se čtyřkolkou stačí jen sjet vedle silnice, podivat se a zas jet dál. Pro vašeho drobečka totiž vždycky kousek plácku najdete.
Jedná se hlavně o test, nesmím zapomenout na jízdní výkony. Trasu 200 km zdolávám na jedno tankování s 2 zastávkami za 3,5 hodiny. Spotřebu odhaduji podle stylu jízdy někde mezi 8-11 litrů na 100 km. Příjemná cestovní rychlost mi u X8-y přijde mezi 80-100 km/h. Hodně důležitý je pro mne pocit jistoty, že stále ještě mohu zrychlit. Sám jsem u relativně nového stroje (měl natočeno jen asi 300 km) nechtěl zkoušet víc než tachometrových 112 km/h. Ale jak říkám, ještě dál by šlo asi zrychlovatt. Po první části cesty nabývám jistoty, že i tenhle stroj je připravený na dlouhou cestu a není závislý na nějakém podvalníku. A když se z dlouhého výletu budete vracet už za tmy, ani tehdy vás tahle kolka nezklame. Svítí dopředu prostě jak klasické auto.