QuadMania.cz

Značku Journeyman, prodávající upravené stroje Linhai,  jsme představili již v minulém testu Stormera, takže v dnešním článku se můžeme hned pustit do popisu testované novinky. Journeyman Sino 320XT je hodně podobný výše zmíněnému Stormeru a využívá hodně shodných konstrukčních prvků i identickou pohonnou jednotku, proto se soustředíme spíš na rysy, kterými se odlišuje. Mezi ně patří nový design, o něco rozměrnější stavba stroje a v případě námi testovaných modelů hlavně pohon 4x4 s možností odpojení či připojení pohonu přední nápravy a přepnutí na redukci.
Sino je na poměry pracovních quadů docela krasavec a světla automobilového typu krytá jednoduchým trubkovým nosičem mu vcelku sluší. Zajímavým designovým výstřelkem jsou směrovky zasazené do předního nárazníku, které na pohled připomínají spíše malé mlhovky. Bohužel jsou také dost na ráně a při drsnějším využití o ně asi při prvním menším drcnutí do stromu přijdete, ale kdo by se u čtyřkolky staral o směrovky.
Jinak za zmínku určitě stojí také pěkně řešený kryt přístrojovky, na který tvarově navazují kryty rukou a podobně tvarovaná zrcátka. Přístrojovka i ovladače jsou shodné jako u Stormera. Po nastartování se motor ozve sympatickým bubláním, jelikož jsme v testu měli nezajetý stroj, zvuk byl ještě trochu syrový a motoru se tolik nechtělo do otáček, jako u předchozího testu Stormera. Také ještě nebyl k dispozici plný výkon a nechtěli jsme stroj hned na začátek moc trápit, takže jsme se soustředili spíše na podvozek a jízdní vlastnosti, popis motoru najdete u motorově shodného Stormera. V porovnání s ním mi Sino s náhonem na všechny čtyři kola přišlo pocitově o něco těžší a o něco více zaměřené na práci a méně na zábavu. Stroj jsme napřed prohnali po téměř motokrosovém úseku trati ve čtyřkolkářském areálu Quadpark Lešany, ale tam se mu až tak nelíbilo. Na rozbité crossové trati byla znát vyšší hmotnost přední nápravy a slabší odpružení a tlumiče a také absence nezávislého zavěšení zadních kol byla znát.
Řidič dostával všechny větší výmoly do rukou, nemluvě o skocích, při kterých Sino protestoval propružením až na dorazy. Tady se citelně projevila slabší progresivita tlumičů, které sice při běžné jízdě jsou pocitově dost tvrdé, ale při ostřejším nasazení toho nedokážou tolik odfiltrovat. Ale za to se Sinu vlastně musíme omluvit, pracovní čtyřkolka s náhonem na předek na crossovou trať prostě nepatří, přestože obdobné stroje bez předního pohonu vcelku úspěšně absolvovaly sérii vytrvalostních závodů Journeyman Cup nebo třeba dalšího seriálu Essox ADT Endurance Cupu.
Proto vzápětí míříme na svahy přilehlého lesa, kde konečně Sino může předvést své silné stránky. Šplhání do strmých strání a strží, jízda napříč svahem ve velkém bočním náklonu či tahání kolegy s uvíznutým velkým UTV, tady se vždy ukázaly přednosti Journeymanu a souběžně testované Kymco se raději vrátilo řádit na crossvou trať. Sino je prostě hlavně pracant a díky dvoumístné homologaci a možnosti výbavy tažným zařízením na vlek nabízí za velmi sympatickou cenu hodně užitné hodnoty. S adrenalinovou stránkou je to slabší, i při zapojení pouze pohonu zadní nápravy se s nezajetým motorem dal zadek obtížněji utrhnout do driftu. Při ostřejší jízdě v terénu si stroj si trochu svéhlavě držel svoji přímou stopu a valil se kupředu a měl tendenci neposlouchat moc přesně řídítka. Pokud ale zvolníte a jde vám spíše o průjezdnost než rychlost jízdy, nebudete mít problém. Dobře se osvědčily také pneumatiky Duro Excavator, které se v terénu po zapojení redukce vyhrabaly ze všeho, co jsme v Lešanech našli. Stroj jsme otestovali také na silnici, kde pneumatiky nijak přehnaně nehučely a slušně držely stopu. Co tedy říci na závěr? Přestože je ve většině parametrů shodný se Stormerem, Journeyman Sino 32Xt 4x4 díky náhonu na předek sedí v terénu trochu jinak, prostě o něco bytelněji a těžkopádněji. V Sinu jsme objevili především užitkového ducha, který se soustředí více na práci, než na lítání po loukách a hledání zábavy. Je jen na vás, jestli to pro vás bude spíše plus nebo mínus. Stroj se hlavně po stránce odpružení nemůže srovnávat se současnou světovou špičkou z Ameriky a Japonska, ovšem ve srovnání s nimi je také zhruba za poloviční cenu (115tis Kč říjen 2008).