QuadMania.cz

V plánu jsme měli čtyřdenku. Dojet k Sahaře 350 km cestou necestou a dalších 300 km Saharou. Celkem za 4 dny 1 000 km.
První den šlo vše jak po drátkách. Sluníčko nám svítilo na cestu která nám rychle utíkala.Jeli jsme cestou necestou která občas zmizela. Drželi jsme se dálkových bodů v GPS, které nám udávaly směr, kudy projet mezi pahorky. Terén byl víceméně kamenitý. Když se začalo stmívat, tak jsme hledali kde přespat. Narazili jsme na divoký palmový háj. Ideální na ukrytí před domorodci. Druhý den jsme pokračovali dál dolů k Sahaře. V dáli jsme viděli opar ke kterému jsme se blížili.Přes pahorky jsme dojeli k poslední benzínce před Saharou. Dotankovali jsme, co bylo prázdné, a povozili děti. Domorodci se nás ptali, kam jedeme.Tak jsem ukázal na mapě trasu a oni začali lámat rukama a ukazovat na druhou stranu. No co. Asi nám neporozuměli. Tak jsme vyrazili a po 20 km stála před námi úžasná velká Sahara. Konečně tě z části pokořím, jsem si říkal. Loni nám to nevyšlo a tak jsem se na to letos těšil. Takže jsme do ní vyrazili. Jeli jsme přes krásné vlnky jako na moři. Začal zesilovat větřík, který šel proti nám. Písek lítal vzduchem tak, že už jsme ho měli i v helmě. Teď jsem si teprve uvědomil, co nám domorodci sdělovali. Ten opar,  co jsme viděli z dálky, byla blížící se písečná bouře. Viditelnost se rychle zhoršovala. Dali jsme hlavy dohromady a rozhodli se vrátit nejkratší cestou zpátky. Viditelnost se snížila na 10 m. Oranžová tma nás zahalila. Dohodli jsme se že, pojedeme za sebou na dohled, jinak se už nenajdeme. Cestou ven jsme potkali uhynulé velbloudy. Místy jim koukaly už kosti z pod kůže.  Musíme rychle ven. Jediný přítel který nám pomohl se dostat ven byli naše GPS. Po zhruba 2 hodinkách jsme se dostali na asfaltku, která vedla zpátky do hor. I přes tu silnici tekl písek jako voda. Kolega přede mnou mizel v oblacích písku. Nic tak úžasného jsem ještě nezažil. Až za třetím hřebenem konečně bylo snesitelně. Už se smrákalo, a tak jsme pokukovali, kde přespíme. Po pár kilometrech jsme narazili na prázdný kemp. Hurá! Tam bude i voda na umytí. Majitelé nás ochotně provedli po kempu a ubytovali. Druhý den jsme zkontrolovali stroje, jestli jim písek neublížil. Olej čistý a písek se přes filtr nedostal. Opravil jsem defekty a jelo se dál. Měli jsme hodně času, tak jsme si koupili melouna a že si ho dáme na nějakým vrcholu na který se vyškrábeme. Do základního tábora jsme dojeli za soumraku s písečnou bouří, která nás dohnala.

Není zapnut JavaScript. Tento text má být nahrazen flashem.

Další videa z Maroka nejdete v odkazech v diskuzi na našem fóru.

 

Protože se Maroko Trophy 2010 vydařila, chystá se Červík- letos v květnu vyjet zase. Jelikož je ale celé dobrodružství finančně náročné, hledá zatím pro svou expedici sponzory.