QuadMania.cz

Mini karavan

Začalo to tak, že jsem si po sportovní čtyřkolce koupil větší pracovní, protože jsem si přál tak trochu i cestovat, a tam přece jen člověk něco odveze a je více chráněn před nepřízní počasí než na sportovní. Navíc jezdím se synem, který už taky není žádný drobek a potřebovali jsme prostě sedačku a výkon pro dva chlapy. Čím více jsme jezdili, tím víc jsem cítil potřebu zvětšovat probádaný okruh a přesto se nemuset večer urychleně vracet. Myšlenka přišla na stan, který hodím do kufru a bude to. Jenže na to jsem asi moc pohodlný, tak myšlenka přešla ve stanový přívěs. Když jsem zjistil, že hotový přívěs z NDR je pro tento účel moc obrovský, začal jsem uvažovat o stanovém přívěsu vlastní konstrukce. V hlavě se mi to objevovalo asi tak, že prostě potáhnu malý nákladní přívěs, na přespání na něm prostě postavím malý stan a po noci ho zase složím. To byla ucházející myšlenka, ale přeci jen stan není ta pohodička. V tuto chvíli mě začala pronásledovat myšlenka na vlastní mini karavan.

Nikterak si nechci přivlastňovat patent na mini karavan, to už mě někdo předběhl, ale mimo toho nejpodstatnějšího, což je cena vysoko nad 100 000 Kč, mi nevyhovovaly ani rozměry, protože bych musel řešit rozšířená zrcátka a celková hmotnost byla též spíše vhodná pro menší auto.
Nyní tak přišla ta chvíle, kdy jsem chtěl postavit karavan vlastní konstrukce bez toho, abych dělal nějaké složité kostry a obkládal je deskami. Potom jsem řešil nějakou povrchovou úpravu a už to zase kolidovalo s cenou a hmotností, navíc vzhledem k naší legislativě by se kvůli pevnosti musela celá nástavba propojit s podvozkem a to už by muselo podléhat nějakému schvalovacímu řízení a stavba vozidla u nás není zase tak jednoduchá.

Stavebnice:

Napadla mě myšlenka stavebnice a toto už tedy, alespoň pokud vím, byl můj nápad. Rozhodl jsem se tak proto, jelikož jsem měl doma malý nákladní přívěs, který váhově splňoval možnosti mé čtyřkolky, takže jsem si řekl, proč nevozit spací nástavbu na nákladním přívěsu, stejně ako například psí boudu, septik, míchačku, nebo hromadu písku.V tuto chvíli jsem věděl, že má nástavba bude odnímatelná a že zprovoznění před výjezdem nesmí zabrat více než 15 minut, což je tak maximální doba na to, abyste si raději nerozmyslel jet někam na přespání. V hlavě jsem to celé projektoval několik týdnů, možná měsíců, samozřejmě jen po chvilkách, jak byl čas a ten správný zápal.To jsem si ještě neuvědomoval, jaké otázky budu řešit při vlastní stavbě.
Teď přišel materiál. Dřevo jsem věděl, že z mnoha důvodu nechci, kov je těžký a nechci se každý rok zabývat, jakou barvou natřít zkorodované konstrukce. Do hry vstoupil tzv. komůrkový polykarbonát. Podstoupil zkoušku na mém testovacím polygonu na slunci a dešti, jestli zvládne vydržet nastříkaný barvou a neoloupat se. V tom sice obstál, ale nastal zase problém se spojením v rozích, opět by byla potřeba nějaká konstrukce, problematické a nepevné spojení s podlahou, která by navíc kvůli pevnosti musela být z jiného materiálu. No a nyní nastal den D, kdy jsem si řekl PLASTOVÉ DESKY NA STAVBU BAZÉNŮ - to je ten pravý materiál!
Vzhledem k tomu, že jsem si již průběžně při přemýšlení pohrával ani ne tak s krásnými tvary, jako s praktickým obestavěním tak malého prostoru, kde je znát i jen několikacentimetrová chyba, musel jsem vymyslet nastupování, kam umístit okna, aby na vás nebylo vidět večer při sledování televize, ale abych já viděl, jestli dveře u hlavy, nebo u nohou, neoslabit moc konstrukci, zajistit proudění vzduchu, abych měl jistotu, že se do rána neotrávím, abych se při nastupování nebouchal do hlavy… Uvnitř pak umístit polici na televizi, pod ní elektrické topení, přípojku elektriky, umístění akumulátoru a dodatečné namontování solárního panelu. To vše přesně vyvážit, abych při odpojení přívěsu mohl oj držet jedním prstem.Takové požadavky jsem si opravdu nastavil a ač to nemusí vypadat nijak těžce, přestavte si, že u toho přemýšlení sedíte na kartonu uprostřed garáže a propiskou si vytýčíte prostor, který nesmíte přesáhnout.

Vyrobíme cokoliv?

Další fáze byla, že jsem zapojil do hry přívěs, kterého se to přece taky týkalo, a pomocí kartonu a izolepy jsem začal pilovat vlastní tvar. V hlavě jsem začal kvádrem, který nejvíce vyhovoval využití vnitřního prostoru, a z toho jsem začal uřezávat kousky kvůli aerodynamice a alespoň jakémusi přijatelnému vzhledu. Mnoho dní jsem teď vměstnal do několika řádků a už půjdeme do vlastí stavby, aby to čtení taky nebyla zase taková nuda... Oslovil jsem několik firem, které by podle mého názoru mohly mít zájem podobnou věc považovat za otázku jakési prestiže, ale většině jsem nestál ani za odpověď a koukali na mě jako na blázna, přesto, že na internetových stránkách mají napsáno, že z plastu vyrobí cokoli. Nakonec jsem došel k závěru , že cokoli znamená typizovaný zahradní bazén za cca 70 000 Kč a nebo jakási dětská klouzačka za asi poloviční cenu...

Po neúspěchu u profíků jsem si vzpomněl na šikovného člověka (nechápu proč tak pozdě), který mi léta z plastu vařil opravdu cokoli a je z nedaleké vesnice. Byla to ostuda, že jsem si ho hned nespojil s mým projektem. S mírnými obavami jsem se za ním vypravil. To, co mě tam čekalo, bylo t,o co jsem očekával od každého, komu jsem tuto akci nabídl. Vlastně svým nadšením má očekávání mnohokrát předčil. První jeho slova byla není problém, je to výzva, konečně něco, při čem člověk má pocit, že dělá něco zajímavého. Hlavně jsem měl pocit, že ho to fakt zaujalo a že ho to bude bavit. No a pak už jsme společně vybrali vhodný materiál, při kterém se uplatnily jeho zkušenosti - potřebná UV odolnost, stálobarevnost a pevnost nás dovedla k finálním materiálům.
Základ pevná podlaha, odolné boky a slušně tvarovatelná střecha nás dovedla ke třem různým materiálům. On objednal materiály, já jsem mu dovezl přesné šablony boků a dveří. Pak vše svařil a já si od něj odvezl kvádr ne nepodobný septiku. Doma jsem vzal pilu, udělal si šablonu oken a otevíracího střešního vikýře a s trochou sebezapření zakrojil do krásné neporušené kostky. Pak jsem potřeboval ještě jedny ruce, tak nastoupil na scénu můj syn, protože on je ten, kdo jezdí se mnou a kdo bude v přívěsu se mnou na cestách nocovat. Docela ho to bavilo a dost mi pomohl. Nalepili jsme boční okna a další dny vikýř, zadní čelo na spz. Vše jsme usadili na podvozek a vyvážili tak, jak to mělo původně být, a jak se to zrodilo v mé hlavě. Vše klapalo. Pak ještě elektrika, zpevnění stropu a další "detaily". Mimo jiné zakázková výroba pohodlné matrace, která je položena po celé podlaze a je velmi pohodlná - to proto, protože přívěs je vlastně obytný a je to vlastně taková zastřešená postel. Samozřejmě v něm lze převézt cokoli, co dovnitř protáhnete dveřmi s rozměry 80X50 cm.

Konečná fáze:

No a chýlíme se k závěru. Nebudu-li počítat podvozek, protože ten jsem měl, jinak nový se pohybuje kolem 10 000 Kč, tak nepočítaje práci stálo řekněme (doufám, že to nebude číst manželka) cca 25000 Kč. Ale dost mě to bavilo a taky jsem trošku dělal něco jiného, než každý běžný den. No a ještě vlastně, což je důležité, přestože jsem přívěs postavil co nejlehčí (to je nástavba cca 80 kg a podvozek vlastně to samé, to znamená 160 kg), musíte mít opravdovou čtyřkolku a ne nějakou čajdu. Já jedu ve dvou, což je diskrétní informace o zatížení, tedy něco mezi 100-200 kg, s nějakým nákladem a přívěsem je to dalších 200 kg a moje čtyřkolka DINLI CENTHOR 700 nikterak neprotestuje, jede a už se těší, kde bude příště nocovat. Zvládá to naprosto bez obtíží a vlastně i splňuji i předpisy o zatížení na kouli, což je 200 kg.

Jízdní vlastnosti soupravy:

No tak spotřeba sama o sobě u pracantů není nikterak malá, je to kolem 10 litrů a při tažení tohoto karavanu jsem kupodivu nezaznamenal téměř žádný nárůst, ale předpokládám, že je to spíše tím, že člověk tak nějak jízdu přizpůsobí tomu co táhne a myslím, že se průměrná rychlost určitě sníží. Jsem přesvědčen, že kdybych se snažil jet tak jako jedu třeba sólo, tak jsem jinde o 1-2 litry. Prostě 20ti litrová nádrž cca na 200 km. A přece u nás motorkářů a čtyřkolkářů máme takovou větičku: U nás se na spotřebu nehledí, to je přece o zážitku a ten žádné auto, byť se spotřebou 6 litrů, nenahradí. Cestuje se s tím naprosto perfektně, protože je to fakt super vyvážené a vím o tom v podstatě jen při rozjezdu, kdy musím trošku více polochtat plyn, abych dlouho netrápil spojku, jinak to prostě cukne a jede.

Toto je i moje odpověď lidem, kteří se mě ptají, proč to není širší, a delší, když už jsem to dělal. No prostě proto,a bych to zapřáhl a jel a né se mořil s monstrem, přes které nevidím a které nemůžu utáhnout. Chování za jízdy naprosto neutrální, klidné, motor to i z kopce díky motorové brzdě (snad mě nikdo nechytne za slovo za tento výraz) bezpečně podrží, na brzdu sáhnu jen při zastavení, nebo při něčem nepředvídatelném. No a k té rychlosti, řekl bych to spíše takto. Dalo by se jet v podstatě stejně jako solo, jen předpokládám s měnším zrychlením, ale on je člověk s takovouto soupravou tak nějak naladěn na jinou notu a jede tak nějak na pohodu, nikam nespěchá a alespoň já, i když jezdím s velkou technikou, se za těmi řidítky cítím tak trochu jako kamioňák.