QuadMania.cz

Mou první „ostrou čtyřipade“ byla Suzuki LTR. Když jsme ji přivezli domů, byla takřka v sérii a potupně jsem ji osazoval závodními díly jako byly nášlapy, laděný výfuk od české firmy RP Tuning, Dynojet, K&N filtr, řidítka Fasst a mnoho dalších. Po 4 letech závodění jsem přešel na Yamahu YFZ 450R. K přechodu nedošlo kvůli tomu, že by se mi s LTR jezdilo špatně, ale spíše, že jsem chtěl zkusit trošku jiný šálek kávy. A možná tomu i maličko dopomohla trocha trápení s převodovkou na pověstném ročníku 2008. Počátky na Yamaze mi dělaly nevelké problémy. Jelikož je Yamaha kratší než LTR, snáze jsem ji přetáčel v zatáčkách. Také mi nějakou dobu trvalo, než jsem se s eRkem naučil skákat.

První skoky byly co skok to originální provedení letu. Jednou jsem dopadal na levé přední kolo, jindy na pravé nebo jsem ji moc tahal na zadek. To bylo také způsobeno odlišnou délkou čtyřkolky a zřejmě menším prostorem pro paty v nášlapech. Když jsem stál ve stupačkách na LTR stále jsem měl za patami nějaký prostor a na skoky jsem najížděl zapřený až na konci nášlapů. U Yamahy prostor za stupačkami byl mnohem menší, tudíž jsem byl více vpředu a na skocích jsem dlouho padal na „čumák“. Chtělo to tedy dopilovat pohyb na čtyřkolce během jízdy. To trvalo asi půl roku, než jsem ji dostal jak se říká „do ruky“. Nechci tu psát žádnou recenzi na téma LTR vs. YFZ450R, jen tu uvádím své osobní dojmy z obou strojů.
Velký rozdíl byl také v podvozku. Na LTR jsem jel sériový podvozek, tlumiče ramena i osa. Na Yamaze jsou foxy, už v základu širší ramena a vzadu závodní, široká osa Dominator. Přesto mi přijde, že na LTR jsem si mohl, co se týče skoků a zatáček, dovolit o mnoho víc než na yamaze. O poruchovosti je na tom asi lépe Yamaha. Na LTR byla až na vyjímky hlavně převodovka kamenem úrazu. Na Yamaze je to pak hlavně elektrika. Hledat našoupaný kabel se zdá být horší, ale za to o dost levnější varianta poruchy. Na motor u Yamahy si nemůžu stěžovat, zatím jsem neměl žádný problém (musím zaklepat). Oba stroje mají své kladné i stinné stránky. Prozatím jsem zůstal u Yamahy, už jsem se s ní sžil a vyhovuje mi, ale do budoucna nevím zda nezměním stroj. Nedávno jsem se svezl na kamarádově LTR a pořád to má něco do sebe. Všechno se odvíjí od financí.
Bohužel! Ještě bych se na závěr rád stroze zmínil o své závodní kariéře. Na čtyřkolkách dovádím od 10-tu let. Závodně jsem začal jezdit ve 14-ti a od té doby se snažím jezdit co to jde. Čtyři roky jsem se zúčastňoval i MMČR. Minulý rok jsem v „mistráku“ nestartoval, ale letos bych opět chtěl. Vše se odvíjí od financí. Při studiu není lehké financovat tento nákladný koníček přes značnou podporu rodiny. Ale je to jen sport a jen se tím bavíme. Jsem opravdu rád, že jsem se dostal ke čtyřkolkám, poznal opravdu mnoho skvělých závodníků, mechaniků a i všech příznivců tohoto adrenalinového sportu. Všechny tyto skvělé lidi považuji za takovou svou „motokrosovou rodinu“ a na všechny závody, tréninky i další různá setkání jezdím opravdu moc rád. Takové to, když nemůžete ani dospat jak moc se těšíte! Chtěl bych vám všem, alespoň touto cestou, poděkovat. Když jsem se tu zmínil o rodině, chtěl bych poděkovat zejména té své, za podporu a zázemí, které díky ní mám.
Největší dík patří nejúžasnějšímu člověku pod sluncem, kterým je můj děda. Kdo ví, kde bych bez něj byl. Nejenže nechybí na žádných závodech, ale také léta fotí a pomáhá jak jen je v jeho silách. Má můj největší obdiv za tohle všechno. DĚKUJU DĚDO!!