QuadMania.cz

Články

Pásy Camso T4S/R4S na horách

Autor: Dan Pejzl | Datum: 30.04.2019 | Zobrazeno: 3717×

Letošní zima sněhem nešetřila na rozdíl od té loňské, takže sněhu bylo po pás a my mohli celkem pohodlně vyrazit nafotit pásáky!

Journeyman každoročně (když je sníh) pořádá testování svých nových modelů společně s pásovými sety od Camso (dříve Tatou). Lokalita je jasná a oblíbená – Klíny v Krušných horách a jasný a oblíbený je i náš průvodce – horský záchranář Gusta. Letos se opravdu zadařilo a sníh jsme u nás měli už od středních poloh, takže nebylo pochyb, že v Klínech bude té bílé nadílky možná až trochu moc. Bylo. Kolem silnic cestou na místo jsme míjeli dvoumetrové mantinely a nešlo nezabývat se otázkou, jak že to vlastně z té silnice do toho terénu přes takovou bariéru vjedeme. Jak se později ukázalo, otázka to byla vcelku zbytečná…

Vzhledem k tomu, že loňské testy odpadly, netestovali jsme v extrémních podmínkách tehdejší novinku v podobě užších a jednodušších pásů Camso R4S. Pásy určené pro jednoválcové stroje jsme si proto nechali až na letošek a sešlo se to tak, že byly rovnou nazuté na další novince – na Gladiatorovi X600. Ne, že by X600 nebyla dost zajímavá nebo okoukaná, ale my se samozřejmě nejvíc třásli na největší letošní hit, kterým je bezpochyby Gladiator X1000! Vlajková loď obutá do „dospělých“ pásů Camso T4S byla tím největším tahákem a vyzkoušet si ji chtěl prostě každý. Doplněním sestavy byla Gustova prověřená X8 a sportovní SMC 850 Sport z Dvořákovic Adrenalinsportu.

Zásadní otázka celého testování zněla jasně – obstojí malé pásy proti velkým? Protože odpověď na další otázku typu – bude litr na pásech dobrý? Asi nepotřebovala dlouhé rozmýšlení.

Když si vzpomenu na poslední zkušenosti na pásech, nejvíc si pamatuju naprosto nefunkční kbelíky na bázi J-Wheels, které tenkrát na Klínech totálně selhaly a tak bylo osazení kolky něčím jiným než plnohodnotnými pásy T4S velkou neznámou. Samozřejmě, že vycházíte z předpokladu styčné plochy vs. zatížení, ale praxe je praxe a tu, jak historie už tolikrát ukázala, ničím nenahradíš.

Do boje!

Od Gustova penzionu vyrážíme v počasí, že by nevyhnal psa, natož novináře… Mlha, -10°C, fouká vítr a do toho ještě poletuje sníh. Co víc si přát pro nafocení slušných fotek? Snad se to roztrhá a přežene. První metry na pásech si užívám s litrem a v plném obsazení i s pasažérem. Dochází mi, že jsem paradoxně tuhle horkou novinku ještě neřídil na kolech! Rok už sice máme v dlouhodobém testu X850, ale zvědavost na přímé porovnání s litrem si budu muset nechat do dalšího čísla… Každopádně mě velký dvouválec baví i na pásech! Jízda na nich je totiž dost velká otrava v momentě, kdy nemáte pod zadkem dost koní a kolka to dává jen s vypětím všech sil. Už osmikilo si opásané vede hodně slušně, litr si ale vyloženě hraje. Přebytek koňských sil a newtonmetrů dělají z 600kilového monstra velice živou horskou hračku. Přejet mantinel u silnice? No problem. Být rychlejší než ostatní? No problem. Vyrazit do kopce po plnou zátěží? Taky v pohodě. Do toho se přidává funkční podvozek, takže v terénu můžete jet prakticky na plný plyn, kolem se míhají stromy, občas mě nějaká návěj nakopne a podvozek si to prostě jenom přebere a i pod touhle extrémní zátěží tlumí a pracuje. V kombinaci s posilovačem, který je základní výbavou každého X1000 je to vcelku návyková kratochvíle.

Máme opravdu štěstí, dovolili nám jezdit v místech, kde v tomhle období nepotkáte živáčka a v podstatě kromě běžeckých stop nepotkáte ani jinou známku aktuální lidské činnosti. Jedu si tak mezi zapadanými stromy jak v ledovém království a jediné stopy na blyštivém sněhu jsou ty, které kreslí můj Gladiator. Sem tam tu jsou vidět cestičky od drobných lesních živočichů, na nic většího jsme během testování nenarazili. Zdá se to jako pohádka, ale to přesně do chvíle, než kochající se člověk udělá chybu… Celkem zrádné jsou třeba zapadané větve v nejnižších partiích smrků, které běžně sahají až k zemi a vytváří se pod nimi od jara do podzimu přirozené skrýše pro lesní faunu. Když ovšem zapadají víc než metrem sněhu, dokážou vytvořit úplně geniální past na něco tak těžkého, jako je čtyřkolka na pásech. Při najetí mezi dva stromy se totiž rázem vahou stroje propadne sníh a jste v jednom momentu o metr níž, byť pořád ještě ne úplně na zemi. Vzduchové kapsy pod větvemi vás neudrží… Při našem testování vypadala struktura sněhu následovně – vrchní tvrdá vrstva o síle cca 15 cm krytá jen slabou vrstvičkou prašanu držela na cca metru (v návějích třeba i na dvou) sypkého sněhu. Kolku na pásech vrchní vrstva bez problémů udržela a pokud nedošlo k nečekanému propadu nebo k vyloženě jezdecké chybě, při které se pásy dostaly pod pevnou krustu, dalo se jezdit prakticky bez omezení. Propad pod horní pevnou vrstvu ale věstil potíže a pokud se nepodařilo třeba couvnout a zkusit znovu nabrat rychlost, bylo to na lopatu. Ale zas se u toho člověk celkem spolehlivě zahřeje…

R4S vs. T4S

Jak už bylo naznačeno, o širokých pásech T4S jsem od začátku nepochyboval. Střídání litru a šestistovky nakonec ukázalo, že pochybovat není potřeba ani o levnějším modelu R4S. I tyhle prakticky o půlku užší pásy zvládly pohyb po zasněžených horách ve volném terénu. Samozřejmě mají větší tendenci rychleji se podhrabat a posadit kolku na břicho, ale cvičený jedinec s nimi jen tak nezapadne. Šestistovka stejně jako litr i 850 jela obsazená dvěma pasažéry a zvládla to bez ztráty kytičky. Bylo zřejmé, že moc rezerv už jednoválec při pohybu v takovém prostředí nemá. Ale to se od něj asi úplně neočekává, zvládá kopce s plnou náloží, není u toho ani potřeba řadit redukci a nezapadá. K tahání nákladních saní to nebude, ale výletní tempo je ok, na práci u vleku na upravené sjezdovce ještě líp.

I když pásy nejsou u nás tím hlavním doplňkem pro někoho, kdo si kupuje novou kolku, jsou naprosto nezbytné v momentě, kdy bydlíte na horách a nechcete na svého miláčka čtvrt roku jenom smutně koukat v garáži. Sněžné skútry sice opásané čtyřkolky asi nikdy plnohodnotně nenahradí, ale když se při své zimní dovolené rozhlédnete kolem sjezdovek, napočítáte pásáků každoročně o něco víc…