QuadMania.cz

Počasí nám při testu moc nepřálo a při vyzvedávání strojů z jihlavské prodejny společnosti Meteorsport se občas spustil slabý déšť se sněhem a všude kolem města byl těžný zmoklý sníh. Do toho že mám vyrazit s náhonem pouze zadní nápravy? Nové pneumatiky se sice tvářily docela drapácky, ale úplně terénní traktory to taky nejsou, inu uvidíme.
Quad Lander působí navenek jako uhlazený elegán. Velké přední reflektory jakoby vypůjčené z nějaké luxusní limuzíny, mezi nimi úhledná mřížka chladiče se znakem SYM, nad tím elegantní kapota ledných křivek a to celé ještě hozené do světlého béžového laku. Předek si přímo říká o doplnění o ochrannou mříž, která je samozřejmě také v nabídce. Duch elegance a pečlivého designu pokračuje i po stranách, boční prolisy navazují na plastový kryt nádrže, také motor je téměř celý krytý lakovanou boční kapotáží.
Zadní část za zaobleným sedlem obsahuje dvě velká sdružená světla po stranách a nad nimi malý nosič zavazadel. No a takovýhle krasavec snad ani nemůže obouvat nic jiného než odlehčená litá kola. Malou pihou na kráse je budík přístrojů, který by u každé jiné čtyřkolky se ctí obstál, ale u takhle designově vymazleného stroje působí trochu moc jednuduše a levně, sem by se rozhodně víc hodil třeba nějaký malý displej. A jak je na tom třístovka Quad Lander po technické stránce věci? Vepředu nabízí klasické zavěšení kol pomocí lichoběžníkových ramen, mezi kterými se jasně žluté pružiny tlumičů chlubí progresivním vinutím. Zadní náprava je uložena na jedné středové centrální pružicí jednotce a o přenos výkonu se stará kardan. Přední kola jsou vybavena kotoučovými brzdami, o brzdný účinek zadních kol se stará kotoučová brzda umístěna ná ose kol hned vedle kardanu. Tohle všechno pohání čtyřdobá vzduchem chlazená třístovka (přesněji 272.2 ccm), samozřejmě v jednoválcovém provedení a s variátorovým převodem, která umí nabídnout slušné stádečno dvaceti koní a krouťák 24 Nm. A jak dokáže takový motor s celkovými 243 kilogramy váhy stroje zacvičit?
Přestože v garáži vypadal Quad Lander vedle šestistovky Quad Raider jako drobek, bez problémů se na něj pohodlně skládá i moje téměř dvoumetrová postava a nemám problém při stání ani vysedávání v zatáčkách. Startuju motor, který si v zimě říká o důkladné prohřátí, než začne jevit ochotu k vytáčení. Výfuk ukrytý pod sedlem tlumí zvuk jednoválce do umírněného bručení, kterým nenaštvete sousedy ani při pozdním návratu z projížďky, ale zároveň ponechává dost projevu pro radost z jízdy. Variátor zatahuje přesně tak, jak od povelů sdělovaných stroji plynovou páčkou intuitivně očekáváte a na kluzkém povrchu před prodejnou začínám zadkem kreslit první driftíky.
Radši ale zajedeme někam za město, takže hup na mokrou silnici a upalujeme po obchvatu Jihlavy dál na jih. Čtyřkolka drží na silnici docela slušně stopu a nechá se rozvášnit přes 80 km/h, takže za chvíli sjíždíme na polňačku. Matěj na šestistovce Raideru se ihned vrhá na louku a v gejzírech mokrého sněhu se dere do kopce. Vyrážím s Quad Landerem odhodlaně za ním, ale už po pár metrech musím rezignovat, zařadit zpátečku a vrátit se alespoň do vyjeté stopy. Čtvrt metru mokrého a slehlého sněhu je prostě moc, taky projede jen traktor nebo vyšší ATV s náhonem na všechna čtyři a uzávěrkou obou diferenciálů, a i tak to občas vypadá na zapadnutí. Zůstávám proto na aspoň trochu slehlých plochách a začínám si užívat lehoučkého stroje s pevnou zadní nápravou.
Drifty tady jsou úplně samy a navíc se dají dokonale kontrolovat, takže není problém si na úzké cestě nakreslit kolama osmičku. Nahrnuté sněhové bariéry zase dávají prima příležitost k vyzkoušení odpružení a já z téhle hračky začínám být stále víc a víc nadšenej. Dvacet koní je tak akorát, aby si čloběk vyhrál a nemusel se s čtyřkolkou prát. Stavba tohohle lehkého stroje mi navíc i přes mohutné plasty začítá víc a víc připomínat sportovní quad. Stejně obratné řízení, stejně lehké vedení v driftu, stejně lehký přejezd nerovností... Brzdy jsou v pohodě, na sněhu se stejně jinak než se zablokovanýma kolama ani brzdit nedá.
A takový ve mě nakonec zůstává i celkový dojem, když navečer čtyřkolku vracím do Meteorsportu. Tahle záležitost není žádný pracant ani tvrďák, který projede všude. Tady jde hlavně o zábavu a neuvěřitelně lehké a pohodlné ovládání s charakterem spíše sportovního quadu. Pod líbivým kabátem sice nenajdete žádná převratná technická řešení, ale osvědčené prvky a pohonná jednotka jsou v téhle mašině perfektně poskládané a vyvážené a výsledkem je živý a zábavný stroj, na kterém se zdatnější jezdec krásně vyblbne a přitom ochotně a bezpečně sveze i začátečníka nebo slečnu.