QuadMania.cz

Ergonomie

Po usednutí padne vše do ruky jak má, řidítka jsou o něco vyšší, než je zvykem, takže ani není třeba se předklánět. Sedlo je standardní a ani ve dvou jsme neměli velký problém se na Quadraidera vměstnat. Spolujezdec má dostatek prostoru a může se držet mohutného zadního nosiče. Řadící páka je na pravé straně a jde na sotva zajetý stroj poměrně hladce. Vlevo je pak zajímavě řešená schránka uzavřená šroubovacím víčkem, do které rozhodně nenateče.

Jízda

Motor chytá na první otočení startéru, nicméně rozjezd trochu odložme. Než se motor pořádně prohřeje, tak nikam nejedeme, při sebemenším pokusu o přidání plynu chcípne. Pokud budete stále opakovat proceduru startu studeného motoru a nutit ho k práci, může se pak hodit startovací šňůra, to když vybijete baterku. I šestistovka s ní jde ale překvapivě pohodlně nastartovat. Po zahřátí už se motor ochotně vytáčí a my mizíme od prodejny Meteorsportu přes centrum Jihlavy za město otestovat, co ve čtyřkolce vězí. Zrychlení na mokrém asfaltu je zajímavé a občas se podaří utrhnout zadní kola. Cestovní rychlost na silnici je okolo 70 - 80 km/h, motor by jel víc, ale pneumatiky a měkký podvozek jsou proti a ATV se ve vyšších rychlostech už začíná vlnit. Odbočme ale raději z hlavní silnice někam do terénu. Vysočina je ještě zasypaná těžkým mokrým sněhem, kterého je místy až půl metru, tak uvidíme, jak si s tím čtyřkolka poradí. Sériové obutí není až takový traktor a do takových podmínek to není to pravé, při prvním vjezdu do závěje s dvoukolkou se okamžitě zahrabávám. Stačí ale připnout pohon předních kol a čtyřkolka se najednou hrne sněhem, jakoby se nechumelilo. Pak už jen stačí vykreslovat do sněhu nekonečné oblouky a užívat si odletujícího sněhu všude kolem. Hlavním bodem programu je motor, který táhne do všech kopců a dech mu jen tak nedojde. I přes starší koncepci se může směle rovnat japonské konkurenci. Pomalý chod jsme za celý test v podstatě nemuseli zařadit. Oproti japoncům mu ale nechybí dravost jednoválce a surový projev ve vysokých otáčkách. Emisní normy EU přitom samozřejmě plní a tak je otázkou, kolik koní se ještě ukrývá v nerezové koncovce výfuku. V japonském stylu je i podvozek, který je hodně komfortní, nicméně trochu tu chybí odezva. V zatáčkách je potřeba hodně vysedat a dávat si pozor na to, kolik kol ještě máte na zemi. Převrátit na sebe tři metráky není to pravé, i když ohebné plasty Symu vypadají, že by jim to problém nedělalo. Nerovnosti podvozek filtruje dokonale a to je to, co se od pracovní čtyřkolky očekává. Nezávislé zavěšení funguje jak má a ani zorané pole nebyl problém. Před kameny jsou pak ramena chráněna sériově montovanými kryty.Na závěr třeba říci, že vzhledem k podmínkám a terénu nebylo možné otestovat chování podvozku ve skoku. Nicméně vzhledem k celkovému naladění lze předpokládat klidný průběh dopadu. Další věcí, kterou jsme neotestovali, jak by si zasloužila je stabilita řízení. V terénu, do kterého jsme se dostali tlumič řízení rozhodně nebyl potřeba, otázkou je, jak by se čtyřkolka bez posilovače chovala na tvrdém povrchu, nebo výmolech.

Závěr

SYM rozhodně s touto ATV nasadil vysokou laťku nejen Tchaj-wanským výrobcům, ale i japonským značkám, oproti kterým má vyřešené homologace a přihlášení jako plnohodnotné vozidlo. Dalším plusem je fakt, že SYM je již dlouhou dobu dodavatelem motorů pro Hyundai a má obrovské zkušenosti v tomto oboru. Zbytek čtyřkolky se evidentně také podařilo odladit, takže jediným faktorem, který trochu kazí celkový dojem, je cena, za kterou toho ovšem na druhou stranu dostanete opravdu hodně.