QuadMania.cz

V posledních letech beru už vlastně jako samozřejmost, že kdykoli vyrazíme do ASP Group testovat čtyřkolky, téměř vždycky mezi nimi je i nejvyšší model (jenom jednou to narušil jeden menší) od čínské značky Linhai, která platí za sice levnou i na čínské poměry, avšak s velice příznivou kvalitativní úrovní. Pokud by to tak nebylo, určitě by je ASP nedováželo už osm let. A jelikož jsem se na podzim 2019 do sedla tehdy úplně nové M550 posadil já, automaticky si od té doby vždycky vyberu na svezení každou další generaci, abych měl přehled o progresu, jaký tahle značka dělá a mohl ho vám, čtenářům, relevantně předat. Zmiňovaná M550 přinesla dost UFO design a byla to v zásadě slušná levná čtyřkolka, jenom prostě trochu udrncanější a s hrubším motorem. O rok mladší M565 vypadala stejně, ale byla upravená v detailech, které poměrně dost vylepšovaly jízdní dojem hlavně v otázce uživatelského rozhraní: přibyla opěrka pro spolujezdce a přední nosič, namísto maličkého prehistorického displeje jste dostali pěkný velký (i když pořád LCD), měnila se páka řazení a hlavně tady byl jiný motor. Navzdory označení byl větší jenom o šest kubíků, ale dostal o dost krátkozdvihovější formát. Navazující model M570 moc změn nepřinesl, tam to bylo hlavně o úpravě motoru na novou normu Euro 5 u verze s homologací L7e. Ovšem onen v úvodu zmiňovaný letos testovaný Promax 650 už znamenal pořádnou revoluci. Zaprvé vzhledovou, po dlouhých pěti letech šel starý styling do koše a nejvyšší model převzal vzhled menších modelů Promax, který ale známe už někdy od roku 2021 – a měnilo se fakt úplně všechno, takže se odteď na šestpade i jinak sedělo. A koukali jste už na TFT displej, čtyřkolka také dostala plastové nosiče místo trubkových, prostě dost jiný koncept než doposud, a vše korunoval úplně nový a o dost větší motor (585,3 namísto 499,5 cm³). Zkrátka Promax byl úplně jiný než všechny předchozí M a čekal jsem, že na téhle platformě bude Linhai stavět další minimálně tři, čtyři roky.

Vlevo první M550, z níž vycházely i M565 a M570, vpravo letošní Promax 650

Takže příchod modelu Landforce byl pro mě pořádný šok, zejména když se jedná opět o úplně nový model a ne jenom nějaký facelift s jiným čumákem. Jak známe z minulosti, stávající model, tedy Promax 650, zůstává v nabídce za zvýhodněných podmínek, když za něj v ASP nyní chtějí 155 tisíc, tedy o deset méně, než za kolik se prodával na začátku roku, a Landforce je naopak o něco dražší. Základní model začíná na 169 990 Kč, tedy o pět tisíc dráž než dříve Promax, ovšem kromě něj Linhai nabízí ještě verzi Pro s ještě bohatší výbavou, a za tu zaplatíte o desítku víc – 179 990 Kč. Tedy to platí pro tři ze čtyř nabízených barev, za provedení Camo se zelenými doplňky je to ještě o pět tisíc víc. Sto osmdesát za Linhaie, není to už dost? Tak zaprvé, model M570 stál před dvěma roky dokonce 182 tisíc a zadruhé, tohle je překvapivě dobrá čtyřkolka. Upřímně řečeno, já bych se na ten základní model za příznivější cenu asi překecat nenechal, zaprvé je k dispozici jenom v takové nezáživné šedé barvě, zatímco Pro je prostě fešácká – můžete ji mít buď v pískové se zářivě červenými doplňky, šedé s modrými, již zmíněné camo se zelenými anebo v testovaném provedení, které bylo šedé s fluo žlutými. To Landforcu fakt sluší. No a zadruhé ta výbava…

On už samozřejmě ani základ není žádný holobyt – u Linhaie jsme zvyklí, že většinu prvků, za něž se u renomovaných značek připlácí, dostáváte v základu. To je klasická čínská cesta. Počítat tak můžete s 3000lbs navijákem, plastovými nosiči (poněkud nepochopitelně ale bez otvorů na rychloupínáky), dvěma přihrádkami na drobnosti (před pravým kolenem jezdce a v zádi), Full-LED osvětlením, 7“ TFT displejem, dvěma motorovými režimy, 14“ litými koly se 26“ pneumatikami Bulldog, homologovaným tažným zařízením, elektrickým posilovačem řízení, kryty rukojetí či opěrkou pro spolujezdce. Jenomže verze Pro za ten desetitisícový příplatek nabídne ještě trochu jiné ráfky s Beadlocky, hliníkové stupačky pro řidiče i spolujezdce, velké trubkové rámy vpředu i vzadu, do barvy s nimi sladěná ramena zavěšení kol, dvoubarevnou sedačku s opěrkou a hlavně lepší tlumiče s vyrovnávacími nádobkami. Já bych měl jasno hned, kterou verzi chci.

Když jsme na testování vyráželi, říkal jsem si, čím mě asi tak Landforce může překvapit. Zase další největší Linhai s dlouhým podvozkem (krátký se ani neprodává). Vždyť už jsem na nich jel tolikrát a pokaždé to bylo o něco lepší než dříve, zejména v těch uživatelských příjemnostech, ale pořád s hrubším motorem a tvrdým podvozkem, což pravidelně vycházelo najevo při porovnání se čtyřkolkami jiných značek, na nichž jsem se v onom testovacím dni u ASP svezl. Ale jo, za ty prachy… Ovšem tady jsem zastříhal ušima už po vystoupení z auta, protože šedo-žlutý Linhai si okamžitě získal mou pozornost, a že konkurence na místě byla veliká. Nicméně nechtěl jsem dát na vizuál, vzal jsem rychle kameru, že jdu natočit statické záběry, dokud ze čtyřkolky nebude koule bahna, a jenom v džínách, zimní bundě a kulichu skočil za řídítka a popojel asi 10 metrů na fotogeničtější místo. A už to mi stačilo, aby mě tahle čtyřkolka začala zatraceně zajímat. Znáte to, první dojem je strašně důležitý. Jak jsem byl takový rozjetý, tak mi to ale na první dobrou vůbec nedocvaklo. Až když jsem ze čtyřkolky slezl, že jdu teda natáčet, tak jsem se najednou zarazil, protože do mozku doputovaly konečně veškeré vstupní informace, otočil se a šel se podívat, jestli se mi to nezdálo. Protože mi došlo, že jsem ten kousek jel na velmi přívětivé čtyřkolce s moc pěknými detaily, z níž jsem Čínu fakt necítil. Už jen jak se pode mnou lehce zhoupla…

Na celkový vzhled si každý udělá svůj názor, mně se rozhodně nový Landforce líbí. Je progresivnější než Promax, který přeci jenom byl trochu konzervativnější proti řadě M, ale není to takové UFO jako právě stará emka. Moc pěkně vypadají především světla, která vpředu i vzadu propojují z aut známé světelné lišty. Veškeré svícení je samozřejmě z LED diod a světlomety jsou zapuštěné, abyste je nerozkřápli při prvním neopatrném couvání mezi stromy. Ale to vás u verze Pro vlastně ani nemusí zajímat, protože tady jsou opravdu masivní barevné ochranné rámy, které Landforcu navíc opravdu sluší. Stejně tak mu sluší ta dvoubarevná sedačka s opěrkou, barevné Beadlocky nebo A-ramena i pružiny pérování. Jenomže ono to není jenom o barvách, jsou tady třeba i fakt velké, a přesto elegantní kryty páček kombinující hrubý černý plast s lištou v barvě stroje. Prostě zdálky i zblízka (zpracování je fajn) vypadá Landforce velice hodnotně.

To ale u Linhaie zase takové překvapení není, jenomže u většiny čínských (nejen) čtyřkolek bezpečně poznáte zemi původu, jakmile se usadíte za řídítka. No a tady přichází další překvapení, když se díváte na fakt pěkné ovladače a držíte v rukách moc příjemné rukojeti. Tady ani Promax proti starším modelům nepřinesl žádný pokrok, pořád to byla ta stará Čína, avšak Landforce už je prostě nová generace. A po otočení klíčku se na vás rozsvítí veliký 7“ TFT displej, jenž svou grafikou jako by z oka vypadl motocyklům BMW. Ten displej je vážně skvělý a fakt vás baví se na něj koukat, i když více než jedno zobrazení vám neukáže, akorát se umí přepínat do denního nebo nočního režimu. A super zprávou je, že na něj krásně vidíte, ať sedíte, nebo stojíte ve stupačkách.

​

Jízdní pozice trochu připomíná Promax v tom, jak je Landforce úzký mezi koleny. Ne jako sportovní anorektička, ale rozhodně užší, než bývaly čtyřkolky řady M. U těch se vám ani moc stát nechtělo, tam jste se rozvalovali na širokém sedle, zatímco u Promaxu bylo stání naprosto přirozené, akorát zase sedlo úplně nehýřilo komfortem. Landforce má sedlo opět úplně jiné a zejména spolujezdec dostává hotové křeslo, nicméně jak moc pohodlné je pro jezdce, to vám vlastně nepovím – zpětně mi dochází, že jsem vlastně skoro celé testování strávil jízdou vestoje, protože jsme tentokráte testovali jinde a zcela jsme vynechali jízdu po silnici. A v terénu já prostě raději stojím. Ergonomie Landforcu je na to jako dělaná a ocenit musím i další prvek vyhrazený verzi Pro, a sice hliníkové zubaté stupačky – jílovitého mazlavého bláta jsme si užili opravdu dosyta a ani jednou jsem neměl pocit, že bych neměl čtyřkolku pevně pod nohama.

Čím mě Linhaie vždycky otravovaly a ani Promax nebyl výjimkou, byla nutnost zařadit neutrál v okamžiku, kdy jste chtěli nastartovat. Proč to proboha nešlo na parkovací režim? To aspoň máte jistotu, že vám čtyřkolka nikam neujede. Landforce už to naštěstí umí a odpadá tak další z otravností. Číňané opět změnili formát řazení, ale zatímco u řady M a Promaxu se pořád jenom měnilo, jestli řadíte s aretačním čudlíkem, nebo bez něj, nicméně pořád to bylo v jedné lajně, tak Landforce přichází se zubatou kulisou, u níž nehrozí, že byste páku posunuli omylem někam jinam. Bohužel musím říct, že už jsem u velkých Linhaiů zažil podstatně lehčí chod řadicí páky, na druhou stranu testovaná čtyřkolka byla skoro nová, takže je možné, že ona nevole měnit svou pozici (často jsem musel s Landforcem trochu cuknout) časem zmizí. Co mi naopak zejména proti starým emkům dost vyhovuje, je podstatně méně otravné pípání při zařazení zpátečky – pořád si sice připadáte jako řidič náklaďáku, ale teď už aspoň nejste slyšet přes celý les.

A nadměrně slyšet není ani motor, chod nového motoru na místě i za jízdy je poměrně kultivovaný a tichý. Tedy takhle, vyloženě jako elektromotor se čtyřdobý jednoválec Landforcu nechová, nějaké vibrace tady pořád jsou, ale nepřišly mi nijak výrazné. Nicméně jak už jsem psal, po silnici maximálními rychlostmi jsem tentokrát na Linhaii nejezdil. Co se mi líbí, je příjemná jadrnost motoru, kterou ale nezaměňujte právě s vibracemi nebo hlukem. Tady je to o tom, že dáte plyn a čtyřkolka vesele vyrazí kupředu s příjemnou zvukovou kulisou. Na výběr máte dokonce ze dvou motorových map, Normal pro běžný provoz a Work, která má trochu pozvolnější nástup a hodí se pro vyloženě těžké pracovní nasazení někde v lese. Při jakémkoli jiném provozu tak budete využívat tu normální mapu, která dává naplno vyniknout dynamice jednoválce, který z nějakém mně neznámého důvodu přišel o osm desetin milimetru zdvihu, takže se jeho objem snížil na rovných 580 cm³. Jak moc je ale jinak agregát změněný, to vám nepovím. Pořád je to jednovačkový čtyřtakt se vstřikováním Delphi, zapalováním Bosch a kanadským variátorem CVTech. A taky jako v případě Promaxu dvojicí uzavíratelných diferenciálů, ač jsme u homologací T3b zvyklí spíše na „pevný“ zadek. Tady už se ale naštěstí neopakuje situace právě z Promaxu, kde jste museli po každém nastartování zmáčknout speciální, zcela oddělené tlačítko, jímž jste si zadek zamknuli, na Landforcu veškeré ovládání způsobu pohonu probíhá naprosto přehledně a intuitivně čudlíky a přepínači na pravém řídítku.

Trochu mě mrzí, že tentokráte jsem Linhaie testoval v úplně jiném prostředí, než na jaké jsem zvyklý, bývalý lom nahradila jednoduchá motokrosová trať, navíc totálně podmáčená. Teda vlastně mě to mrzí dost, protože tady nedokázaly vyznít kvality podvozku zdaleka tolik jako na rozbitých kamenitých cestách prostředí, které důvěrně znám z mnoha minulých testování. A já bych si fakt moc chtěl ověřit, že můj dojem z podvozku verze Pro je správný. Protože jestli mě něčím Landforce překvapil ještě víc než svým vzhledem a uživatelsky vstřícným rozhraním, tak to byl právě podvozek. Dlužno ještě jednou zdůraznit, že jsem testoval verzi Pro s plynokapalinovými tlumiči. Doposud jsem úplně na všech velkých Linhaiích zažil vždycky jenom tlumiče, které byly v pohodě pro nějaké rekreační používání nenáročnými uživateli, ale při ostřejší jízdě už vás celá čtyřkolka vytřásala a prostě jste cítili, za co jste dali nebo spíše nedali své peníze. Úměrné ceně, řekl bych. Ovšem u Landforcu ve verzi Pro jsem najednou dostal nezvyklou vláčnost, poddajnost a trakci. Jak už jsem psal, rozdíl jsem cítil už ve chvíli, kdy jsem na čtyřkolku jenom naskočil. Nicméně ještě jednou podotýkám, že tentokráte testování probíhalo převážně na měkkém rozbláceném povrchu, i když aspoň párkrát jsem „zdrhnul“ alespoň ke krátké projížďce po rozbitých příjezdových cestách, a tam byl můj dojem pořád stejný – fakt o dost lepší tlumiče než u všech Linhaiů, které jsem dosud zkoušel. Vyloženě pozitivní dojem z podvozku (pochválit musím i adekvátní účinek elektrického posilovače řízení) u mě jenom trochu zkazila ergonomická novinka, a sice přehození brzdových páček, když nově je nalevo ruční brzda a napravo ta provozní. Coby celoživotní motorkář na to sice jsem zvyklý, ale u čtyřkolek mám mnohem radši pravou ruku jenom na plynování a levou na brzdění.

Jaké je moje resumé po krátkém, o to však blátivějším svezení? Landforce Pro, tedy celým jménem Landforce 650L Pro EPS 4x4, je za mě s přehledem nejlepší čtyřkolka od čínské značky Linhai, na které jsem kdy jel. Je elegantní, velmi dobře vybavená, zejména v dané verzi Pro s těmi plynokapalinovými tlumiči, a celkově mi ten krok, který Číňané tímto modelem učinili, spíše jako pořádný skok vpřed. A že už nestojí 135 tisíc jako první M550L před pěti lety? Tak jestli jste si nevšimli, cenová hladina všeho se nám za tu dobu zvedla opravdu výrazně a navíc je to pořád mezi seriózními šestistovkovými čtyřkolkami na trhu pořád ta nejnižší nabídka.